Čím omítnout vlhké zdivo

Princip sanačních omítek spočívá v množství vzduchových pórů, které se v jejich struktuře vytvoří po rozmíchání ve vodě a nanesení na zeď. Póry pak ze zdiva odvádějí vlhkost. Problém vlhkého zdiva nevyřeší, ale mohou k odvlhčení domu výrazně přispět.

Sanační omítky se tedy od běžných omítek liší především vysokou pórovitostí a prodyšností, díky čemuž jsou velmi lehké. Mají nízkou kapilární nasákavost, případně vodu zcela odpuzují. Sanační omítkou voda neproniká skrze kapiláry do zdiva a odpařování vody ze zdiva a případné srážení solí probíhá pouze na vnitřní straně omítky. Povrch stěny nahozené sanační omítkou tedy zůstává suchý a neměl by trpět ani výkvěty soli typickými pro vlhké zdivo.

Existují i sanační omítky zcela vodotěsné, jejichž použití se dříve doporučovalo na vlhké zdivo v místnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Dnes se nahrazují spíše hydroizolačními stěrkami. Mezi speciálními sanačními omítkami najdete i omítky s tepelně izolačními schopnostmi, které se používají například při rekonstrukci fasád historických objektů.

Práce se sanačními omítkami se od běžného omítání nijak neliší

Jen dočasné řešení

Častou chybou při použití sanačních omítek je zejména spoléhání se na ně jako na definitivní řešení problému s vlhkým zdivem. Přes všechny své dobré vlastnosti totiž sanační omítky neodstraní příčiny vlhkosti, ale pouze částečně a na omezenou dobu snižují její nežádoucí následky. Udržují projevy působení vlhkosti pod povrchem stěny, což může například při dlouhodobé kumulaci solí značně znehodnotit zdivo. Sanační omítky je tedy nutné chápat pouze jako dočasné a částečné řešení a kombinovat je i s dalšími kroky ke snížení či odstranění vlhkosti zdiva.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Jak zbavit dům vlhkosti:

Co dělat, když je vlhký dům

Naočkujte zdivo chemií

Jak zabránit vzlínání vlhkosti do budovy

Dodatečná izolace základů

Změřte a vysoušejte

Proti vlhkosti i plísním

________________________________________________________________________

Multifunkční sanační omítka SANAVER DUO s tepelně izolačními vlastnostmi obsahuje expandovaný skleněný granulát

I to, co sanační omítka vyřešit dokáže, je však nutné podpořit její správnou aplikací. Především dodržujte postupy doporučené výrobci jednotlivých směsí. Mějte na mysli to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nanášení třeba respektovat doporučenou tloušťku nanášené vrstvy, počet vrstev i dobu vyzrávání mezi natažením jednotlivých vrstev. Důležité je také dodržet správnou výšku, do které by měla být sanační omítka na zeď nahozena. Zpravidla je to alespoň 80 centimetrů od podlahy.

Někdy je vhodné nechat část zdiva neomítnutého, aby mohlo dýchat

Postup omítání

Starou vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky minimálně 80 až 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Okopanou omítku je nutné ihned odstranit z pracovního prostoru. Spáry ve zdivu pak vyškrábejte do hloubky jednoho až dvou centimetrů, zdivo očistěte kartáčem nebo proudem tlakového vzduchu. Pro zvýšení stability zdiva je možné vyškrábané spáry nahradit jinou omítkou s požadovanými parametry nebo již přímo vyplnit sanačním podhozem.

Na jádrovou sanační omítku přijde sanační štuk jako u běžného omítání. Používejte produkty shodné značky

Nerovnosti vyrovnejte sanační omítkou, do které lze vkládat úlomky cihlových tašek a cihel. Nepoužívejte úlomky betonu a betonových tašek. Při vyrovnání větších nerovností omítkou je nutné omítku vyztužit ocelovou sítí.

Sanační omítku nahazujte na speciální postřik, při míchání postřiku i samotné omítkové směsi dodržujte doporučené množství vody i dobu míchání. Postřik by měl vyzrávat tři dny, omítka se nahazuje na navlhčený povrch zpravidla v jedné nebo dvou vrstvách, strhává se latí a dohlazuje hladítkem. Konečnou úpravu povrchu je nutné dělat speciální jemnou omítkou na sanační omítky.

Sanační omítky lze použít zvenčí i v interiéru, vždy však s vědomím, že mají omezenou životnost a jsou pouze podpůrným a dočasným řešením


Co je dobré vědět o sanačních omítkách

  1. U sanačních omítek rozlišujeme jednovrstvé nebo dvouvrstvé systémy. Jednovrstvé se nanášejí výhradně na zdivo relativně homogenní, s nízkým stupněm zasolení. Skládají se zpravidla z podhozu a vrstvy sanační omítky minimální tloušťky 20 mm.
  2. Dvouvrstvé sanační omítky se používají na nehomogenní, značně poškozené zdivo a při vyšším stupni zasolení. Skládají se opět z podhozu, z porézní podkladní omítky pro jímání solí a vlastní sanační omítky. Podkladní omítka má mít minimální tloušťku 10 mm. Po zdrsnění se na ni nanáší vrstva sanační omítky min. tloušťky 15 mm.
  3. Minimální celková tloušťka souvrství, tj. sanační podhoz + sanační omítka, je tedy cca 20–25 mm. V případě silně zasolených zdí je však žádoucí, aby celková tloušťka sanačního omítkového systému byla i vyšší.
  4. Sanační omítky nanášíme pouze na zdivo, zatížené solemi a vlhkostí. Ostatní plochy zdiva omítáme tradičními omítkami nebo ponecháme omítku původní. V obou případech je nezbytné omítnutý povrch sjednotit, např. lícní omítkou (sanačním štukem), někdy postačí pouze barva.
  5. Pro fasády platí, že vodoodpudivost povrchové úpravy a její propustnost pro vodní páru musí mít hodnoty minimálně stejné jako sanační omítka. Jako fasádní nátěry jsou vhodné modifikované minerální barvy silikátové (popř. i vápenné) a také silikonové barvy. Nevhodné jsou parotěsné disperzní nátěry s organickými pojivy.
  6. Sanační omítky jsou účinné pouze tehdy, pokud je zdivo namáháno kapilární nebo hygroskopickou vlhkostí při nízkém stupni zavlhčení. V případě, že se jedná o prosakující vodu nebo vlhkost kondenzující ze vzduchu, je účinek minimální. Rychle totiž dojde k zaplnění pórů omítky vodou a k propojení podkladu s povrchem. Soli ze zdiva pronikají na povrch a to je doprovázeno výkvěty a dalšími poruchami. Omítka ztratí svou funkci.
  7. Sanační systém nemůže odolat zatékání vlhkosti z rubu zdiva nebo masivnímu vzlínání vlhkosti. V těchto případech je nutné doplnit svislé a vodorovné izolace. Problémy nastávají také u fasád ve styku omítky s terénem, kde srážková voda nebo tající sníh dokážou velmi rychle vyplnit pórový systém vodou. Samotná hydrofobizace povrchu obvykle nestačí. Řešením je utěsnění zdiva pod omítkou minerální izolační stěrkou nebo provedení odolnější soklové omítky. Od terénu lze sanační omítku oddělit např. podříznutím.
  8. Problém zasolení sanační omítka pouze odsune, ale neodstraní. Vhodným řešením je tzv. odsolovací omítka, což je omítka složená pouze z trochy vápna a hlinitého písku nebo hlíny, kterou nahodíme na zeď (zbavenou staré omítky a s vyškrábanými spárami) a poté denně několik týdnů kropíme. Když omítka do sebe natáhne velkou část solí, osekáme ji. Podle potřeby celý postup opakujeme. Pak teprve stěnu omítneme finální vápennou omítkou.

Náš tip:
Omítka pro domy s historií

Sanační tepelně-izolační omítka RealSan Baurex Nanosan je speciální sanační omítka s vysokými tepelně-izolačními vlastnostmi. Je určená pro povrchovou úpravu stěn ve vnitřním i vnějším prostředí. Je vhodná pro použití jako podkladová omítka i jako finální povrchová úprava především při rekonstrukci a restaurování památkových a historických objektů. Lze ji použít i při modelování členitých a složitých prvků fasád. Jde o čistě vápennou suchou maltovou směs s hydrofobními účinky, vhodnou pro vnější i vnitřní prostředí. Má vysoké tepelně-izolační vlastnosti (v porovnání s klasickou omítkou 17x vyšší) a používá se pro složité případy sanací vlhkého zdiva pod úrovní terénu, kde je vysoké riziko kondenzační vlhkosti a je zde požadavek zateplení objektu zevnitř. Neobsahuje cement, je pouze na bázi metakaolínu. Po smíchání s vodou vytváří velmi plastickou maltu, která slouží k zajištění nejen sanačních, ale také tepelně izolačních vlastností. Je vhodná pro použití především ve vnějším prostředí.

 

Čím omítnout vlhké zdivo