Co dělat, když je vlhký dům

Rubrika: Dílna, Jak zbavit dům vlhkosti, Pracovní postupy a opravy

Rozsáhlá a trvalá vlhkost v domě vyžaduje provedení odborného průzkumu, který odhalí příčiny problémů a navrhne potřebná opatření. Takový průzkum vám může ušetřit spoustu peněz, které byste jinak zaplatili za pokusy s neúčinnými metodami.

Průzkum, který nabízejí firmy, zabývající se sanačními opatřeními proti vlhku a vodě, by měl zahrnovat i prověření stavu inženýrských sítí (kanalizace, vodovod, ústřední vytápění), protože jejich poruchy se zvýšenou vlhkostí v domě často souvisejí. Zkoumá se i vliv hydrogeologických poměrů v místě stavby, zejména vlastnosti podloží včetně propustnosti jednotlivých vrstev nebo úroveň a charakter spodní vody a její kolísání v čase, například v souvislosti s množstvím srážek. Průzkum také zjistí, jak byla stavba proti vlhkosti původně chráněna, zda je průběžně udržovaná, jaký vliv mohou mít na vlhkost provozní podmínky domu a četnost větrání, jak se kvůli možným stavebním zásahům změnily podmínky působení vlhkosti a proč případně mohou selhávat hydroizolační i další opatření.
K závěrům specialisté docházejí na základě prověření stavu zdiva, tepelně vlhkostních parametrů i průzkumu okolí domu včetně posouzení vlivu sousední zástavby. Vždy se ověřuje druh a tloušťka zdiva, způsob zdění a kompaktnost zdicího materiálu. Analýza odhalí i nejrůznější časované bomby typu přizdívek, asfaltových nátěrů či cementových omítek na provlhlých stěnách či krycí disperzní nátěry na fasádách. Proto se zkoumá i materiálové složení povrchů stěn.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Jak zbavit dům vlhkosti:

Naočkujte zdivo chemií

Čím omítnout vlhké zdivo

Jak zabránit vzlínání vlhkosti do budovy

Dodatečná izolace základů

Změřte a vysoušejte

Proti vlhkosti i plísním

________________________________________________________________________

Vyhodnocení všech poznatků je pak základem k vytvoření optimálního postupu při odstraňování problémů. Chcete-li vlhkost v domě jednou pro vždy a důsledně vyřešit, pravděpodobně se této nákladné variantně nevyhnete. Platí pravidlo, že by se vždy mělo začít odstraněním příčin vlhkosti zdiva a teprve poté se zabývat řešením jejích důsledků.

Opadávající omítka a solné výkvěty signalizují problém s vlhkostí ve zdivu už na první pohled

Co je třeba prověřit

Některé příčiny problémů s vlhkostí odhalí zkušené oko odborníka už na první pohled. Různé typy vlhkosti mívají typický vzhled, který se projevuje rozsahem, ohraničením, případně i změnami během určitého času. Kromě samotných vlhkých míst na stěnách však zahrnuje vizuální průzkum i střechu, klempířské prvky, parapety či sokly fasád. Všude tam může být problém, který stav vlhkosti v domě ovlivňuje. Výsledky se upřesní i změřením vlhkostních hodnot a obsahu solí ve zdivu a vyhodnocuje se i pórovitost, nasákavost či hydrofobní vlastnosti použitého stavebního materiálu.

Z množství solí ve zdivu a o jejich složení lze vyvodit například to, zda se voda do zdiva dostává kvůli dešti, zatékání z chodníku, unikání splašků či vzlínání spodních vod. Každá taková analýza je ovšem drahá, takže pokud jsou příčiny zjevné, není nezbytné podrobovat zdivo až tak podrobnému zkoumání. Ve zdech stájí a chlévů se například často vyskytuje sanytr (soli dusičnanů) a příslušné sanační prostředky proto můžete použít i bez nákladného ověřování. Někdy postačí udělat i stěry soli z povrchů, ale důkladné pátrání se vyplatí zvláště v případech, kdy problém s vlhkostí přetrvává i přes už provedené sanační práce.

Místa, kam vidět není, tedy například stav hydroizolace v základech, se prověřují pomocí sond.

Kde se bere vlhkost

Vzlínající vlhkost se v domě nepříjemně připomíná mokrými mapami, bobtnáním a opadáváním omítek i charakteristickým zatuchlým zápachem. Ve vodě obsažené soli vytvářejí na omítkách typické mapy a solné výkvěty. V chladných místech vlhkost rovnou kondenzuje, což souvisí s následným výskytem plísní. U starších domů bývá častou příčinou chybějící hydroizolace, případně její nekvalitní provedení nebo překročení její životnosti.

K pronikání vody do zdiva dochází především vzlínáním vody z podzákladí. To způsobuje pohyb vody v porézních materiálech (cihly, kámen) v důsledku působení kapilárních sil. Voda a v ní obsažené škodlivé soli mohou pronikat zdivem i do značných výšek. Závisí to na složení zdiva. Příčiny však mohou být i jiné a než ztratíte spoustu času i peněz chybně zvoleným postupem sanace, raději se pokuste zdroje vlhkosti spolehlivě odhalit.

Přístupu zemní vlhkosti do zdiva je při sanačních pracích nutné zabránit všemi dostupnými prostředky včetně nopových fólií a dalších izolačních bariér

Jakou metodu zvolit

Existuje několik prověřených metod, s jejichž pomocí lze s vlhkostí v domě účinně bojovat. Žádná z nich nefunguje univerzálně, vždy je třeba vyzkoušet tu, která si nejlépe poradí s konkrétními příčinami problémů ve vašem domě. Podrobnější informace o sanačních postupech najdete na dalších stránkách tohoto vydání Abecedy, ale stručné shrnutí nejčastěji aplikovaných postupů přinášíme už v tomto článku.

Sanace vlhkého zdiva spočívá v odvedení vlhkosti od konstrukce nebo v izolaci konstrukce od zdroje vlhkosti. Nebo alespoň v oddělení vnitřních prostor od vlhkého zdiva. Vždy je nutné zabránit pronikání vody do zdiva. Ať už provedením dodatečných svislých izolací stěn proti pronikání vody z okolní zeminy, nebo zateplení domu kvůli snížení kondenzace vzdušné vlhkosti, drenáží či štěrkových zásypů a dalších možných opatření.

Pokud je problémem vzlínající vlhkost, skládá se sanace obvykle z drenáže, využití nopových fólií a vzduchových systémů a především z vytvoření vodorovné bariéry proti vzlínající vodě. Což znamená podřezání zdiva nebo chemickou injektáž, která znamená vpravení izolačního roztoku do zdiva pomocí vrtů.

Opravy následků vlhkosti včetně obnovy omítek má smysl dělat až po odstranění příčin problémů s pronikající vodou

Podřezání zdiva

Pro podřezání cihelného zdiva se používá strojní řetězová pila. Zeď se zpravidla podřezává ve spáře vidiovým řetězem, který si poradí s cihlami. Při podřezávání smíšeného nebo kamenného zdiva se pracuje s pilou s diamantovým lanem a chlazením. Aby zdi nepopraskaly, je třeba je stabilizovat tzv. deskoklíny. Podřezává-li se dům zvenčí na úrovni podlahy, je možné vyhnout se jakýmkoli zásahům v interiéru. Pokud prochází řez skrz, je nutné přikrýt nábytek proti prachu.

Podřezání vyžaduje nejdříve otlučení omítky v rovině plánovaného řezu a připravení podkladu pro popojíždění stroje. Podklad musí být rovný a tvrdý a je nutné počítat s nutností alespoň dvoumetrového prostoru ve směru pojezdu řezačky. Zeď se prořezává postupně po úsecích v délce maximálně jednoho metru, pak se řez pročistí a vkládá se izolace, tedy obvykle plastové pásy nebo sklolaminátové desky kladené do spáry s dostatečným přesahem, aby vlhkost nemohla proniknout vzhůru ani ve spojích.
Rychlost vysychání zdi po podřezání a izolaci pak ovlivňuje řada faktorů, například vytápění, větrání, ale především množství vlhkosti, která se v izolovaných zdech dosud drží. V jednom krychlovém metru zdiva se může nacházet až 160 litrů vody.

Injektáže patří k těm nejméně stavebně náročným metodám, ale ne vždy přinesou očekávaný výsledek

Zavibrování plechů

Jinou metodou vytvoření vodorovné bariéry je zarážení plechů do spár ve zdivu. Používá se k tomu stroj, který nerezové plechy s vlnitým profilem takzvaně zavibruje do zdiva. Při této metodě tedy není nutné zdi podřezávat.

Metoda je vhodná především pro cihelné zdivo, výjimečně se dají plechy zavibrovat i do spáry v kamenném zdivu. Pro smíšené zdivo se nedoporučuje, protože případný náraz na kámen ve zdi může plech roztrhnout.

Dalším možným řešením je podsekávání. Při něm se ve zdivu vysekávají otvory přes celou tloušťku stěny v délce 0,8 až 1,2 metru. Dno ve vybouraném otvoru se poté vyrovná, položí se do něj hydroizolace a otvor se zazdí tak, aby na každé straně přečnívalo alespoň 100 mm volné hydroizolace. Začíná se v místech s největším zatížením (rohy nebo meziokenní pilíře) a až po zatvrdnutí malty se vybourávají další části. Výše vybourání otvoru závisí na tloušťce stěny a materiálu, z nějž je zeď postavena. V cihlové zdi o tloušťce 30 až 45 centimetrů postačí vybourat dvě řady cihel.

Pokud se podsekává stěna silnější než 60 centimetrů, vybourá se zeď z jedné strany minimálně do poloviny její tloušťky a vloží se hydroizolační pás, který se u nevybourané části zahne vzhůru. Pak se otvor zazdí, vyklínuje, zainjektuje a vybourá se zbytek zdiva na druhé straně. Poté se uloží a napojí druhý pás hydroizolace.

K nejvážnějším druhotným projevům vlhkosti patří nebezpečné plísně na stěnách uvnitř domu

Sanační omítky

Princip sanačních omítek spočívá v množství vzduchových pórů, které se v jejich struktuře vytvoří po rozmíchání směsi ve vodě a nanesení na zeď. Tyto póry pak odvádějí vlhkost ze zdiva.

Sanační omítky se tedy od běžných omítek liší především vysokou pórovitostí a prodyšností, díky čemuž jsou velmi lehké. Mají nízkou kapilární nasákavost, případně vodu zcela odpuzují. Sanační omítkou voda neproniká skrze kapiláry do zdiva a odpařování vody ze zdiva a případné srážení solí probíhá pouze na vnitřní straně omítky. Povrch stěny nahozené sanační omítkou tedy zůstává suchý a neměl by trpět ani výkvěty soli typickými pro vlhké zdivo.

Existují i sanační omítky zcela vodotěsné, jejichž použití se dříve doporučovalo na vlhké zdivo v místnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Dnes se nahrazují spíše hydroizolačními stěrkami. Mezi speciálními sanačními omítkami najdete i omítky s tepelně izolačními schopnostmi, které se používají například při rekonstrukci fasád historických objektů.
Sanační omítky neodstraní příčiny vlhkosti, ale pouze částečně a na omezenou dobu snižují její nežádoucí následky. Udržují projevy působení vlhkosti pod povrchem stěny, což může například při dlouhodobé kumulaci solí značně znehodnotit zdivo. Sanační omítky je tedy nutné chápat pouze jako dočasné a částečné řešení a kombinovat je i s dalšími kroky ke snížení či k odstranění vlhkosti zdiva.

Před nákladným odvlhčováním nešetřete ani na odborném průzkumu pomocí sond, které odhalí i skryté příčiny problémů

Chemická injektáž

Další přímou sanační metodou je chemická injektáž, při které dojde k vytvoření chemické hydroizolační clony ve zdivu s utěsňujícími nebo vodoodpudivými vlastnostmi nebo jejich kombinací. Před jejím provedením musí být posouzen technický stav zdiva, aby umožnil provedení vrtů do zdiva a jejich následné infuzní i tlakové napouštění příslušnými prostředky. Vrty do zdiva se provádějí podle možností stavby z jedné nebo z obou stran konstrukce. Nevýhodou může být vyšší cena a naopak nižší životnost technologie.

Elektroosmóza

Přímá sanační metoda aktivní elektroosmózy nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti omezení běžného provozu v nemovitosti. Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA činí spotřeba elektrické energie zhruba 300 korun ročně.

K odvlhčení zdiva je vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídicí jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, do podzákladí elektroda záporná. Vše je propojeno s řídicí jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulsy, které posilují vysoušení zdiva. Je přerušeno kapilární vzlínání vody a ta je přitahována k záporné elektrodě. Po vysušení zdiva zůstává systém v nepřetržitém provozu v režimu prevence, který zabraňuje opětovnému vzlínání vody.