Interiérové omítky


Pro vnitřní omítání se hodí celá řada hotových suchých omítkových směsí. Omítku si však můžete namíchat i sami, což se vyplatí zvláště při větším rozsahu prací.

Výhodou hotových omítkových směsí od různých výrobců je jejich snadná příprava. Obsah zpravidla třicetikilového balení rozmícháte nejsnáze pomocí míchačky či elektrického míchadla, v nouzi lze použít i míchací nástavec na vrtačku nebo zednickou lžíci. A můžete začít omítat. Vlastnosti průmyslově vyráběných omítkových směsí jsou různé, jednotlivé výrobky se mohou lišit zrnitostí, poměrem vápna a cementu a samozřejmě také určením do interiéru či na vnější fasády. Existují i omítky univerzální (pro interiér i exteriér) a také například omítky, které se používají jako jádrová vrstva a zároveň je lze povrchově upravit bez natahování finální tenké vrstvy štukové omítky.
Například omítku Knauf MV 1 můžete použít na vnitřní i vnější jádrové omítky na všechny stavební podklady kromě sádrových. Složení směsi umožňuje „zatočit“ povrch čerstvé omítky tak, že není nutné dělat následné štukování. Je ovšem třeba počítat s hrubší strukturou povrchu, než je tomu u štukové omítky. K úpravě povrchu omítnutého výrobkem MV 1 však štukovou omítku použít lze, stejně jako různé stěrky, šlechtěné omítky či finální nátěry.
Zatočit povrch do hladka bez následného štukování můžete i u omítky Weber.dur mono RU. Směs se prodává ve čtyřicetikilovém pytli, má zrnitost 1 mm a je vhodná pro ruční nahazování zednickou lžící. Tloušťka nahozené vrstvy by neměla přesáhnout 15 mm, pak se omítka zarovná strhávací latí a po zavadnutí se povrch zatočí hladítkem.
Většina výrobců má v sortimentu i různé speciální interiérové či univerzální omítky, které mohou znásobit dobré vlastnosti některých zdicích materiálů. Například Cemix nabízí pod číslem 032 jádrovou lehčenou omítku určenou pro vnitřní i vnější omítání konstrukcí s požadavkem paropropustnosti povrchové vrstvy. Paropropustná omítka má zrnitost 1,2 mm, lze ji nanášet ručně či strojně v tloušťce vrstvy do 15 mm a balení 30 kg vystačí podle výrobce na dva metry čtvereční. Tato omítka zvyšuje tepelný odpor konstrukce.

Postup omítání

Vlastnosti podobné výše uvedeným má i celá řada dalších průmyslových omítkových směsí. Při jejich nákupu zohledněte především to, zda je omítka vhodná k ručnímu zpracování a zda je určena pro použití v interiéru (má zpravidla nižší podíl cementové složky). Směsi k ručnímu omítání vycházejí z klasické skladby omítky, kterou tvoří postřik (špric), jádro a štuk (tzv. fajnová omítka). Špric je něco jako adhezní můstek, u některých zdicích materiálů ho lze nahradit chemickou penetrací (můstkem), ale u hrubších podkladů a při opětovném omítání starších očištěných zdí nástřikem nic nepokazíte. Namíchat ho můžete jako řídkou maltu se směsí na jádrovou omítku, na navlhčenou stěnu se postřik nahazuje zednickou lžící ze zednické naběračky tak, aby na zdivu vznikla souvislá podkladová vrstva.
Po jejím zavadnutí nahoďte v pravidelných rozestupech omítkové terče a ještě před jejich zaschnutím do nich upevněte omítníky, podle kterých vyrovnáte vrstvu jádrové omítky pomocí strhávací latě. Omítníky mohou být drátěné, dobře však poslouží i tenké dřevěné lišty. Vrstvu jádrové omítky srovnejte latí hned po nahození, včas pak vyndejte omítníky a dorovnejte omítkou a dřevěným hladítkem i spáry po nich.
Pokud nepoužijete směs, kterou lze rovnou zatáčet hladítkem do finální vrstvy, je nutné použít finální štukovou vrstvu. Ta se natahuje na zavadlou jádrovou omítku ocelovým nebo plastovým hladítkem a po částečném zaschnutí se pak zatáčí filcovým nebo pěnovým hladítkem.
Štukové omítky rovněž koupíte jako hotové suché směsi, které se dělí na vnitřní a venkovní štuk. Venkovní lze použít i v interiéru, zatímco vnitřní štuk by se na exteriérové omítky používat neměl.
Při opravách omítek se postupuje stejně jako při nahazování dosud neomítnuté stěny. Vždy je třeba dokonale odstranit veškerou „odfouknutou“ a jakkoli nesoudržnou vrstvu staré omítky, očistit podklad ocelovým kartáčem a štětcem od prachu a připravit ho nástřikem či penetrací na nanesení vrstvy nové omítky. I když opravujete jen některá místa, nevyhnete se kompletnímu přeštukování celé stěny, protože jinak by byla nově opravená místa příliš vidět.

Zpevnění omítky

Při omítání na polystyren, desky z minerální a jiné izolace, ale i na OSB desky a další materiály se používá skelná tkanina perlinka, kterou lze rovněž vkládat do několik centimetrů silných omítek ve starých domech. Taková situace může nastat zvláště při omítání kamene či smíšeného zdiva v chalupách s ne příliš rovnými stěnami, které lze vyrovnat pouze za použití několika vrstev jádrové omítky.
Při nanášení na polystyren se perlinka zatlačí do vrstvy stěrkového tmelu (lepidla), pak následuje vrstva vyrovnávacího tmelu a po ní finální vrstva stěrkové omítky. I při klasickém omítání pak lze využít lepidlo a perlinku například k pevnému a stabilnímu omítnutí rohů a hran.

Namíchejte si sami

Tvorba vlastních omítkových směsí (malt) je pracnější, ale kromě jiných výhod přináší i dokonalou kontrolu nad jednotlivými složkami směsi. To je dobré zvláště při rekonstrukcích starých chalup, nahazování hliněných či kamenných zdí a také při opravách interiérů, kde je třeba při kombinaci původních i nových stavebních materiálů trochu experimentovat se složením a zrnitostí nové vrstvy omítky. Svépomocí připravené směsi jsou vhodnější i v případě, kdy se rozhodnete pro některou z tradičních technik úpravy povrchu, například zatahování dřevěným hladítkem.
Na vnitřní omítky stěn a stropů se tradičně používá především vápenná malta. Plnivo v ní tvoří kopaný nebo říční písek, pojivem je hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. Dostatek pojiva je důležitý k tomu, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však sníží pevnost omítky a způsobuje po vyzrání vlasové trhliny.
Pro jemnou finální vrstvu se používá štuková malta. Je to směs vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1 : 3. Do směsi lze přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.

www.knauf.cz, www.cemix.cz, www.weber-terranova.cz

Text: Richard Guryča
Foto: archiv firem, Shutterstock

Interiérové omítky


Komentáře

Napsat komentář

Dobré rady

  • Před nákupem hotových směsí je dobré nastudovat si jejich složení a vlastnosti například na webu a vybrat si nejvhodnější výrobek pro vaše účely. Ve stavebninách či hobbymarketu bývá někdy obtížné vyčíst složení směsí z pytlů na paletách či regálech.
  • Při omítání interiérů chalup se v minulosti cementová malta používala jen málokdy, pozor tedy na omítání současnými cementovými maltami. Dobře se s nimi pracuje, ale mohou zdivo uzavřít.