Praktický a elegantní i30

Rubrika: Auto

Do redakce doputoval na testování Hyundai i30, který se vyrábí v Nošovicích. V lednu sjely z výrobního pásu první vozy v omlazené podobě. Jak tento vůz dopadl v našem testu?

Model i30 od automobilky Hyundai se začal na silnicích objevovat v roce 2007. Korejský výrobce jím ohlásil útok na pozice v segmentu nižší střední třídy, který je pravidelně nejobsazenějším, a tudíž v něm probíhá nejtvrdší boj o zákazníka. V roce 2012 se objevila nová generace, která kompletně vznikla v Hyundai Motor Europe Technical Centre v německém Rüsselsheimu. Nyní se model dostal do předpokládané poloviny výrobního cyklu, proto výrobce přichází s jeho faceliftem.

Jakou výbavu?

Zapůjčený vůz byl v karosářském provedení kombi s motorem 1,6CRDi. Tento diesel disponuje výkonem 100 kW (136 koní), a jak test ukázal, je to velmi dobrá volba. Testovaný automobil měl výbavu Weekend s příplatkovým paketem Premium. Vozů s touto výbavou se však asi mnoho prodávat nebude. Je totiž otázkou, kolik zákazníků bude ochotno zaplatit 659 tisíc korun za vůz nižší střední třídy, když za stejnou cenu pořídí například slušně vybavený vůz ve třídě MPV nebo SUV.

Proč také připlácet za navigaci s poněkud prehistorickou grafikou, nepřátelským ovládáním a neaktuálními daty, když si můžeme do každého smartphonu stáhnout navigaci v HD rozlišení zdarma? Zmíněnou navigaci lze navíc zakoupit pouze s paketem v ceně 105 tisíc korun. Jestliže však oželíme navigaci, bixenonové světlomety a kožené sedačky s ventilací a zvolíme paket Style, cenu rázem srazíme o 65 tisíc. I tak se dá předpokládat, že většina zákazníků dá přednost výbavě Trikolor, kde ceník startuje na 354 990 korunách, i když s méně výkonným motorem.

Hyundai nabízí celkem tři benzínové agregáty, 1,4i, 1,6i a 1,6GDi, a dva dieselové, 1,4CRDi a již zmíněný 1,6CRDi. Cenový rozdíl mezi benzínovým a dieselovým motorem činí 65 tisíc korun ve prospěch benzínového motoru s objemem 1,4 litru a 50 tisíc u motoru s objemem 1,6 litru. Při tabulkově deklarovaných spotřebách a při dnešních cenách paliv je návratnost investice do dieselového motoru až při najetí okolo 140 tisíc kilometrů. Je tedy na zákazníkovi, který motor zvolí.

Příjemné změny

Již na první pohled je jasné, že oproti předešlé verzi zapracovali designéři hlavně na přídi vozu. Opustili dřívější poněkud překombinované tvary masky chladiče a zvolili střídmější vzhled. Mlhovky a světlomety zůstaly beze změn, ale v kombinaci s již zmíněnou maskou chladiče nyní působí příď vozu kompaktněji a dodává automobilu moderní a elegantní tvář.

Na zádi automobilu se oproti předešlé verzi nezměnilo nic. Zadní svítilny, které se zařezávají hluboko do boků, navazují na prolis, který se táhne přes kliky dveří po celé délce vozu a přes oblouk blatníku navazuje na přední světlomety. Celkový vzhled auta tak působí dynamicky a sportovně.

Pokud čekáte, že nový facelift znamená jen úpravu vzhledu, není to tak úplně pravda. Největší změna totiž čeká pod kapotou. Do firemního portfolia přibyl námi testovaný dieselový motor s označením 1,6CRDi. V kombinaci se zcela novou dvouspojkovou sedmistupňovou automatickou převodovkou DCT jde o posun vpřed. A to i přesto, že prodávanější variantou bude zcela jistě kombinace zmíněného motoru se 6stupňovou manuální převodovkou.

Praxe ukázala, že motor má tichý a kultivovaný chod. Jeho zvuk proniká do interiéru minimálně a s autem hýbe velmi svižně. Výrobce uvádí v technické specifikaci kombinovanou spotřebu 4,4 l/100 km. To se ovšem poměrně výrazně liší od spotřeby naměřené v praktickém provozu. Dlouhodobý průměr se při testu pohyboval okolo 6,7 l/100 km. Pravdou je, že jsme motor nešetřili, jezdili jsme na různých silnicích a převažoval spíše dynamický způsob jízdy.

Vůz evidentně míří do kategorie rodinných vozů, nedá se tedy předpokládat, že bychom od něj měli očekávat nějaké předvádění svalů. Tomu také odpovídá i naladění podvozku. Nerovnosti absorbuje velmi dobře a řidiče s posádkou izoluje od vozovky velmi snaživě. I když na sto dvacátý osmý kilometr dé jedničky byl i on krátký. Nějakou výraznou zpětnou vazbu na volantu tedy řidič očekávat nemůže. To ale drtivá většina řidičů určitě spíše ocení. Vadit to může snad jen vyznavačům výrazně sportovní jízdy. Ti však budou patrně lovit v jiných vodách, než je kategorie rodinných vozů.

Interiér má šmrnc

Interiér vozu zaznamenal jen několik kosmetických změn. Již předešlá verze se vyznačovala špičkovou úrovní dílenského zpracování a použitých materiálů. Vzhled tachometru, otáčkoměru a displeje palubního počítače by slušel klidně i vozům v podstatně vyšší cenové hladině. Měkčené plasty v kombinaci s hliníkem dodávají interiéru šmrnc. Tvrdé plasty se vyskytují také, ale jsou s ostatními materiály dobře sladěny a jsou pouze tam, kde mají opodstatnění, například na odkládacích kapsách ve dveřích. Po celou dobu testování se materiály v interiéru chovaly vzorně. Nic uvnitř neklepalo ani nevrzalo.

Ergonometrie pracoviště řidiče je na velice dobré úrovni. Ovládací prvky jsou dostatečně velké a logicky rozmístěné. Řízení automobilu je intuitivní a bezpečné. Co lze vytknout, je umístění tlačítek pro spouštění hlídání jízdy v jízdních pruzích a nastavení intenzity osvětlení palubní desky. Tlačítka jsou schována za volantem tak dokonale, že jejich zapnutí znamená trochu „šátrání poslepu“.

Prostoru na rozdávání

Model i30 bojuje o zákazníka v segmentu vozů, kde je důležitým faktorem vnitřní prostor, a to jak prostor pro posádku, tak ten zavazadlový. V tomto ohledu i30 za konkurencí nezaostává, naopak ji v mnohém předčí. Po usednutí za volant netrpí pocitem stísněnosti ani řidič zvyklý používat vozy o segment výše.

Automobil svým vnitřním prostorem příjemně překvapí i spolucestující na zadních sedadlech a zvláště, když si přední sedadla nastaví osoby vyššího vzrůstu. Uvnitř je dost místa na to, aby se čtyři dospělé osoby přepravily i na velké vzdálenosti velmi pohodlně. Vůz je pochopitelně homologovaný pro pět dospělých osob, ale je otázkou, zda by zadní sedadla chtěli sdílet tři cestující na delší vzdálenost. To ovšem pro tento segment platí všeobecně.

528 litrů zavazadlového prostoru, který je možné rozšířit na 1 642 litrů po sklopení zadních sedaček, je také číslo pro segment nižší střední třídy spíše nadprůměrné. Nemusíte se tedy bát, že na chalupu nepřepravíte celou rodinu a nějaký ten proviant na víkend.

Nakládací hrana je 57 cm vysoko, bez problémů tedy naložíte i objemná břemena. Zvláště když v cestě nestojí žádný práh a plocha zadního nárazníku navazuje plynule na dno zavazadlového prostoru. Pochvalu zasluhuje i to, že po sklopení zadních sedadel vznikne skutečně rovná ložná plocha. Pozor budete muset dát pouze na čalouněné lemování sedadel, o které může ostřejší předmět zadrhnout.

Opěradla zadních sedadel jsou dělena v poměru 1/3 : 2/3, což je praktické při přepravě úzkých a dlouhých předmětů. Doba kolmých zadních dveří u kombíků je už nenávratně pryč, proto je třeba dávat pozor při jejich zavírání, neboť po vyrovnání zavazadel může splývavá křivka dveří leckoho překvapit. Díky fixačním okům je možné zajistit větší břemena proti pohybu a posunovací nízká přepážka je pro změnu vítaným pomocníkem při přepravě drobných předmětů.

Škoda, že výrobce nepamatoval na to, že se po podlaze bude muset občas posouvat také těžšími břemeny s hrubým povrchem, a podlahu nevybavil praktickými plastovými lištami, které by výškově malinko převyšovaly hliníkové vodicí lišty pro uchycení přepážky. Je otázkou, jak budou po čase tyto lišty vypadat, již nyní je na nich znát několik drobných záseků.

Dobrá volba

Redakčním testem prošel Hyundai i30 se ctí. Pokud od něj očekáváte užitné hodnoty rodinného vozu, tak vás tento korejský Čech nezklame. Nabízí dostatek místa v interiéru, velký zavazadlový prostor a vše je zabaleno do elegantních tvarů. Ve všech úrovních výbavy k tomu ještě dostanete pětiletou záruku v ceně vozu. Pokud se přičte nízká poruchovost v celém cyklu existence tohoto modelu, pak je jasné, že se jedná o dobrou volbu.

TEXT A FOTO: PETR ŽIVNÝ

Praktický a elegantní i30

Praktický a elegantní i30