Viděli jsme cestou XLV.


Jeli jsme pod Polici nad Metují přes Stárkov a Náchod dál k Jaroměři. První dům je z počátku trasy, druhý jsme objevili skoro na jejím na konci.

Dům, který lahodí oku

Jde o zdařile upravenou budovu s uměřenou klidnou hmotou, která není narušena dodatečnými vikýři. Osvětlení podkroví je řešeno střešními okny a okny ve štítu. V takovém případě je namístě i mírné zvětšení štítových oken oproti původnímu stavu, což je mnohem menší zásah, než by byly vikýře. Okna jsou evidentně nová, ale mají příjemné proporce. Lze jim vytknout jen příliš subtilní prvky členění. Naopak se tu velmi vhodně uplatňují kamenné římsy, které byly ponechány v původním stavu.

Příjemný dojem z této chalupy dotvářejí segmentové záklenky v nadpraží oken a dveří.

Omítka je jednoduchá, ve štítě s členěním prostými lizénami, jejichž barva se blíží tónu kamenného soklu. Koresponduje s ním i ostění obou vstupních dveří. Oku lahodí omšelost střešní krytiny, byť jde o starší eternit. Pěkný je i přiměřeně robustní cihlový komín.

Usazení stavby i předložené terasy na mírně svažitém pozemku je řešeno kamenným kvádrovým soklem, jehož spodní část včetně celé terasy je v původním, časem narušeném kameni. Sokl vlastního domu je navýšen dvěma řadami pískovcových kvádrů. Jsou poněkud robustnější, ale neruší to. S čistotou výrazu domu koresponduje i jednoduchost úpravy okolí.

Trochu moc romantiky

Ve hmotě příjemná stavba doplněná novějším přístavkem je zasazena do výraznějšího svahu s mohutnou zelení v pozadí. Původně byla zřejmě omítnutá, ale při pozdější úpravě byl kámen očištěn, možná sbroušen a vyspárován materiálem ve výrazně odlišné barevnosti. Stavba tak získala příliš romantický charakter vzdalující se vzhledu původní venkovské chalupy.

Stavbě, původně zřejmě omítnuté, neprospělo odhalení kamene s výrazným tmavým spárováním.

Nepříliš šťastný je i zásah do lomenice, která byla nově vyskládána z příliš úzkých prken. V její střední části byl vynechán neúměrně velký otvor pro lodžii, která není pro tento kraj typická. Příjemně naopak působí skládaná krytina ze šablon včetně její barevnosti. Střecha přístavku krytá asfaltovým šindelem ctí tuto uměřenou barevnost. Neruší ani cihlový komín opatřený plechovým krytem.

U oken bylo zachováno drobnější měřítko s ven otvíravými vnějšími křídly. U stavby, která se snaží vybočit z tradice, neškodí, že jsou nečleněná. Je dobře, že byl zachován klasický nástřešní stožár elektrické přípojky, která je zavedena do staré „fejfarky“ – je to doklad určitého období vývoje. Výrazná romantika stavby se projevuje i ve formě oplocení se snad až příliš křivolakými fošnami a v celkové úpravě pozemku.

text: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
foto: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář