Viděli jsme cestou LXVII.


Projížděli jsme při severní hranici Čech z Orlických hor západním směrem do hor Lužických. A z cesty vybrali dvě chalupy.

Jako z cukru

Stavba je částečně zděná, částečně dřevěná. Štít je pobit svislými prkny, spáry jsou kryty laťkami. Povrch je asi olejován. Je těžké sladit barevnost všech částí. Úprava štítu byla provedena dříve, takže již chytá patinu, zatímco parter je nový a ještě září novotou. Jde o zateplení vodorovnými prkny s pery a drážkami. Výhodou tohoto uspořádání je možnost výměny spodních prken, která „odcházejí“ vlivem ostříkávání dešťové vody od terénu na dům nejdříve, zhruba po 10-12 letech. Jsou-li prkna svislá, uhnije spodek každého prkna, což je těžko řešitelné bez kompletní výměny.
Zajímalo by mě, zda jsou stěny pod obkladem zděné, nebo roubené, a jaká byla použita izolace, zda nasákavá přírodní, nebo umělohmotná, nenasákavá. Je zde jisté nebezpečí, že se rosný bod ocitne v místě izolace a ta zvlhne, je-li nasákavá, a její izolační vlastnosti se velmi zhorší. Zajímavou variantou by mohlo být použití vnitřní izolace, která není zatížena vnější vlhkostí a takovými teplotními rozdíly. Přitom by zůstal zachován vnější vzhled chalupy.
Ve stěně jsou nová eurookna, krytina je z diagonálně uspořádaných azbestocementových šablon. Nad okapem je plechový pás, patrně proto, že právě zde se šablony zničí nejdříve. Je to způsobeno podfouknutím z návětrné strany, při němž se šablona v místě připevnění někdy ulomí. Komín je cihelný s krásným bubákem buď z pískovce, nebo velmi umně odlitým z betonu. Chybí mu ovšem krycí deska a věnec, který brání rozevírání a degradaci zdiva vlivem počasí. Oplechování komínu rezaví, což se projevuje hnědou skvrnou na krytině. Často zde také vlhne záklop, což může být zdrojem hniloby a dřevomorky.

Moc barev na jednu stavbu

Jde o typickou chalupu Lužických hor. Zdá se, že rekonstrukce proběhla už dost dávno. Namísto dvou oken ve štítě bylo už tehdy vybouráno trojdílné, které zde působí cize. Podivné je i trojdílné okno v parteru ve zděné omítané části, která byla později oživena novým nátěrem. Barevnost kožichu, žluto-hnědá, není zcela obvyklá. Vedle tmavě hnědé a bílé se užívala v tomto regionu tyrkysově zelená nebo červenohnědá. Okna jsou nová, zdvojená, bez členění. Je ponechán prkenný kožich, který byl upevněn přes původní roubení. Je to proto, že sesycháním se roubení stane netěsným a fouká-li vítr, polévka vám vychladne dříve, než ji sníte.
Na komínech chybí bubáky a krycí desky, bez nichž se komíny časem rozevírají a degradují. Krytina štítu je z přírodní břidlice z první poloviny minulého století. Je tu typický štičí vikýř používaný pro sušárny chmele. Je uprostřed dispozice, takže osvětluje výstup schodiště z přízemí a prostor uprostřed chalupy, odkud je přístup do dvou pokojů osvětlených a větraných okny ve štítě. Řemeslně je střešní krytina provedena úžasným způsobem. Pole střechy jsou diagonální a krajní pásy jsou ortogonální. U štítu je to podobné, jen prvky jsou drobnější. Parádní práce!

TEXT: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář