Sauny a saunová kamna


Sauna je komfortní relaxační zónou pro celou rodinu a také atrakcí pro hosty na chalupě. Je příjemná, až na výjimky zdraví prospěšná a můžete ji vybudovat v originálním stylu třeba ve staré komoře.

Toužíte-li po klasické finské sauně, můžete si ji koupit, nechat postavit nebo vybudovat svépomocí. Nákup hotové kabiny s veškerým vybavením je rychlý a poměrně drahý, většinou ještě dražší dodávka od saunařské firmy vám však dá více prostoru k realizaci vašich představ a sladění sauny s architekturou i potřebami vaší chaty či chalupy. Chcete-li spojit s výhodou co největší svobody a flexibility při stavbě i výrazné snížení rozpočtu, postavte si saunu sami.
Je při tom třeba respektovat určitá pravidla a pravděpodobně se neobejdete bez elektrikáře, ale nenechte se odradit. Sauna je pořád jen dřevěná bouda či bedna s dobře zateplenými stěnami a pro její stavbu si vystačíte s trámky, palubkami, pilou a vrtačkou. Přemýšlíte-li například o využití prostor v hospodářských budovách či rozměrnější komoře, vestavte do nich saunu. Často se vedle ní vejde i bazének nebo koupací sud. Získáte stylové místo k osvěžení těla i ducha a prevenci spousty nemocí.

Hranoly a palubky

Pro představu si nejprve shrňme, co všechno stavba sauny obnáší. Stavění lze do jisté míry přirovnat třeba k budování jednoduché dřevěné chatky. Základem je rámová konstrukce z hranolů, která se z vnější strany opatří palubkami. Bývají zpravidla smrkové, protože smrk pouští málo pryskyřice. Zvenčí i dovnitř však můžete použít i další druhy dřeva. Kromě smrku se palubky dělají například z borovice, osiky, cedru či olše.
Po vytvoření vnějšího opláštění se do rámové konstrukce mezi hranoly vkládá tepelná, obvykle minerální izolace. Přes izolaci se upevní parozábrana. Je nutné dodržet u této izolační fólie často zdůrazňovaný správný postup montáže včetně použití speciálních lepicích pásek v místech napojení na konstrukci. Každé místo průniku par do izolace se postupně stane důvodem úniku tepla a kondenzující vlhkost může napáchat škody na kvalitě izolace i dřevěné konstrukce.

Pečlivě udělaná izolace je předpokladem hospodárného a dostatečně intenzivního vytápění sauny, takže na ní nešetřete časem ani penězi. Důležité je kvalitně izolovat zejména strop, protože saunové intenzivní teplo stoupá vzhůru a horní část je proto nejcitlivější na možné úniky. Z vnitřní strany se stěny rovněž obkládají palubkami. Podlaha sauny může být z dlaždic, přes které se pak klade dřevěný rošt.
Sauny mají speciální normy a doporučení pro elektroinstalaci ve vlhkém a tepelně náročném prostředí, kvůli nimž je nezbytné zapojit do práce elektrikáře. Vodiče by měly v každém případě odpovídat příkonu saunových kamen, z místa regulace zvenčí (mimo kabinu, zpravidla na vnější stěně sauny) se kamna, osvětlení a případná čidla propojují vodiči s tepelnou odolností.
Podobně se postupuje při vestavbě saunovacího prostoru do vyzděné místnosti. V takovém případě se vkládá izolace do rámu na stěně a po upevnění parozábrany se namontuje vnitřní palubková stěna.
Doporučené rozměry sauny se shodují na maximálně dvou metrech výšky u dvoustupňových a 2,40 metrech u třístupňových lavic. Výška lavic je po 45 centimetrech, šířka postačí mezi 50 a 60 centimetry. Lavice, rošty a další doplňky a zařizovací předměty lze však koupit hotové, případně je nechat vyrobit z vhodného dřeva přesně na míru.
Důležité je větrání, které sestává s nasávacího a větracího otvoru. Nasávací bývá pod saunovým topidlem, větrací pak úhlopříčně od něj v horním rohu sauny.
Zásadám bezpečnosti by měly odpovídat dveře. Vždy se otevírají ven, musí být všemožně zajištěny proti náhodnému zapadnutí či zaseknutí zámku. Pokud jsou prosklené, používá se k zasklení normované tvrzené sklo. Prosklené být nemusí, ale často se zasklívají zejména z bezpečnostních důvodů nebo kvůli přístupu světla do kabiny.

Hotové saunové kabiny

Na trhu jich existuje nepřeberné množství v různých velikostech i úrovních provedení a vybavení. Můžete je umístit do domu podobně jako svépomocí stavěnou saunu. A variantou stavěné sauny na zahradě či na břehu vlastního rybníčku je umístění takové kabiny například do zahradního domku. Místnost či samostatný objekt pro kabinu však musí vyhovět nárokům na zateplení, aby bylo možné kabinu dostatečně vytopit. Různým tepelným parametrům místností vyhovují různé typy saunových stavebnic a kabin, takže je nutné vybírat z nich právě s ohledem na toto kritérium.
Saunové kabiny sestávají z dřevěného korpusu obvodových stěn, vrstvy tepelné izolace různé síly, izolačních fólií a vnitřního vybavení v podobě roštů, osvětlení a lavic. Nezbytnou součástí kabiny jsou elektrická kamna. Jejich výkon musí odpovídat vyhřívanému prostoru. Buď se tedy prodávají rovnou v sadách s kabinami, nebo si vyberete z několika doporučených typů.
Pro domácí sauny se prodává celá řada elektrických saunových kamen v různých výkonech a cenách od pěti do pětadvaceti tisíc a kromě toho existuje i rozmanitá nabídka klasických saunových kamen na dřevo. Ne všechna kamna umožňují použití saunových kamenů a u řady výrobků je nutné dokoupit tyto kameny zvlášť.

Jakou saunu vybrat

Z hotových či na zakázku stavěných saun je v současné době možné vybírat z několika variant. V úvahu připadá klasická finská sauna v rozmezí teplot 72 až 90 °C. Stále rozšířenější je také infrasauna na principu infračerveného záření, která nabízí saunování při nižších teplotách. Mnoha lidmi oblíbená je rovněž parní sauna pro vlhké saunování v páře při teplotě okolo 55 až 65 °C. Své příznivce si nachází i tradiční ruská baňa, která umožňuje suché saunování za teplot 95 až 110 °C.
Například infrasauna může být pro mnoho lidí zajímavým a stavebně nenáročným řešením, které nabízí podobný zážitek i zdraví prospěšný bonus podobně jako klasické „kamnové“ sauny či parní lázně. I v tomto případě si pořídíte kabinu, kterou lze umístit i do méně prostorného interiéru chaty či chalupy. V infrasauně  jsou zdrojem tepla infrapanely či infrazářiče.  Tělo se tady na rozdíl od finské sauny či ruské baně ohřívá prostřednictvím záření, které proniká do povrchových tkání.  Sekundární sálavé teplo poté nahřívá samotnou kabinu. Pro řadu lidí je největším lákadlem méně zatěžující teplota, která se u tohoto zařízení pohybuje mezi 45 až 60 °C a umožňuje až pětačtyřicetiminutový pobyt uvnitř i těm, kterým by standardní saunování zdravotně neprospívalo.
Pro mnoho lidí je však u sauny nezbytný i rituál polévání kamenů, případně přikládání do klasických kamen na dřevo. A rovněž vybíhání do ledové vody v bazénku nebo rovnou skok do rybníka. Tuto severskou romantiku vám infrasauna pravděpodobně nenahradí.
Když už jsme u polévání kamenů, nedoporučuje se v tomto ohledu žádná improvizace. Pořiďte si sadu saunových kamenů rovnou s kamny nebo si je postupně dokupujte. Podle prodejců totiž není kámen jako kámen a jen ty štípané jsou správné kameny pro elektrická saunová kamna a kamna na dřevo, protože mohou ukládat velké množství tepla a voda se vypařuje efektivně ze širokého povrchu lomů. Úhlové štěpy kamenů také umožňují volné umístění, které je důležité zejména u elektrických topidel, aby teplo plynule přecházelo z topných těles do prostoru sauny.

Správný výkon kamen

Volba výkonu kamen závisí na vnitřních rozměrech sauny a materiálu, z nějž je sauna postavena, případně kvality tepelné izolace. Orientační výpočet se odvíjí od jednoduchého vzorce, podle nějž se jeden krychlový metr prostoru sauny rovná jednomu kilowattu (kW) výkonu kamen. Za každý čtvereční metr stěny z kamene či betonu nebo skleněné stěny (okno, dveře) by se mělo přičíst 1,2 m³ k výsledné kubatuře sauny. Jestliže je stěna sauny z masivního neizolovaného dřeva (hranoly, kulatina), přičítá se za jeden čtvereční metr takové stěny ke kubatuře sauny 1,5 m³.

www.finskasauna.cz, www.eurosauna.cz, www.sauny-karibu.cz

Text: Richard Guryča
Foto: Vladimír Hájek, Pavel Veselý, Shutterstock a archiv firem

Sauny a saunová kamna

Uložit


Komentáře

Napsat komentář

Víte, že…

Nejvíce používanou dřevinou na sauny je severský smrk. Je oceňován zejména pro nízký obsah pryskyřice a vysokou hustotu, kterou mají tyto smrky díky malým ročním přírůstkům dřeva v severských oblastech. Oblíben je i pro svoji dostupnost a jednotnou barevnost. Často využívanou dřevinou je také abachi (africká vrba) kvůli malé absorpci tepla, mezi oblíbené se řadí i osika se světlým dřevem a olše s odstínem do světle červena. Ty se hodí hlavně pro obklady vnitřních i vnějších stěn a stropů saun. Používá se rovněž topol, cedr či hemlock (kanadský jedlovec či tsuga), což je exkluzivní dřevo s jemnou strukturou bez suků a pryskyřice. Severská borovice s vyšším obsahem pryskyřice je vhodná pouze pro vnější obklady saun či pro infrasauny.