Lužnice


Jihočeská obec Lužnice leží na břehu stejnojmenné řeky, obklopena mnoha rybníky a rybníčky. Nedivme se, jsme v samém srdci chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.

Lužnice patří k velmi starým sídlům. První písemný doklad o její existenci pochází z roku 1371. Název obce se odvozuje buď od močálů (louží), které v dávných časech tvořily krajinu Třeboňska, nebo od luhů či travnatých rovin. Aby se zdejší kraj stal obyvatelným, musely se neproniknutelné hvozdy vymýtit a obrovské množství vody v hlubokých močálech spoutat. Od poloviny 14. století se na Třeboňsku začaly budovat rybníky, kterých se dá nyní napočítat více než pět set. V blízkosti Lužnice leží Rožmberk, největší rybník Čech i Evropy, dále Velký Tisý a Malý Tisý, Černičný rybník, Potěšil, Loužek, Šatlavy a řada dalších menších rybníčků. Přímo na okraji obce je možné dívat se na hladinu rybníku Namšal. V Lužnici samé je mezi domy několik maličkých vodních ploch.
Okolní rovinatou krajinou protéká meandrující řeka Lužnice, která se vesnice dotýká levým břehem. Východně od řeky, za kempem, turistickou stezkou a Rybniční stokou, se rozprostírá polesí Hodějov s několika dalšími rybníky.

Z historie

Dějiny obce jsou úzce spojeny s Lomnicí nad Lužnicí a s Třeboní, která je odtud vzdálena 7 kilometrů na jih. První doloženou vrchností byli páni z Landštejna, kterým patřil statek Lomnice a s ním Lužnice. V roce 1435 se vzdala husitská Lomnice panu Oldřichovi z Rožmberka a s ní se obec dostala k panství v Třeboni. Asi v polovině 15. století v ní zůstávalo 25 hospodářů.
Třicetiletá válka Lužnici, stejně jako celý kraj zle poškodila. Vesnice byla vypálena. Ještě roku 1625 zde bylo pusto a o třicet let později tu bylo jen 14 usedlých. Život se sem vracel pomalu.
V 19. století ves prožila rozkvět. Roku 1840 bylo v Lužnici 49 domů se 449 obyvateli. Postavila se škola a v blízkosti se stavěla železniční trať. V místní kronice se píše: „V té době bylo zde hodně peněz a v hospodách veselo.“ V kronice je i záznam o velké povodni, která přišla v září roku 1890. Trvala osm týdnů a škoda způsobená v katastru Lužnice dosáhla výše 20 tisíc zlatých.
V roce 1900 při sčítání bylo napočítáno 588 obyvatel v 86 domech. Zajímavý je i údaj týkající se domácího zvířectva: 12 koní, 645 kusů hovězího dobytka, 189 kusů vepřového, 16 koz, 1 258 slepic, 156 hus, 8 kachen a 52 úlů se včelami.
První světová válka zasáhla citelně do života obce. Bylo draho a 23 mužů ve válce přišlo o život. V roce 1922 byla dokončena stavba elektrárny pod hrází rybníka Rožmberk. Roku 1931 byla postavena nová budova školy. V roce 1990 byla obnovena samostatnost obce, která dosud náležela pod Lomnici nad Lužnicí. V současné době má Lužnice 430 obyvatel a 192 popisných čísel.

Cenná lidová architektura

Kdy byla Lužnice založena, není jasné, ale jádro obce – rozlehlá náves s půdorysem podkovy – je velmi staré. Po jejím obvodu stojí většinou třístranné usedlosti, které se do veřejného prostranství obracejí dvěma trojúhelníkovými štíty spojenými ohradní zdí s bránou.
Hladké štíty větších obytných domů i menších výměnků či sýpek mají střídmé zdobení – v horní části jsou větrací otvory, někdy mezi nimi bývá malá nika na sošku patrona. Fasádu člení římsy oddělující štít od přízemí anebo lizény. Okenní otvory jsou zvýrazněny šambránami.
Návesní usedlosti většinou pocházejí z druhé poloviny 19. století a první třetiny 20. století. Nejpěknější jsou na jižní straně, ale i severní strana návsi má co nabídnout. Tady pozornost upoutává kulturní památka s čp. 16, jediná usedlost, která má v Lužnici křídlový štít s volutami a bohatou štukovou výzdobu fasády. I větrací otvory jsou zdobnější než u jiných stavení – na obytném domě mají tvar srdíček, na vedlejším výměnku tvar hrušek. Datace nad bránou upozorňuje, že usedlost pochází z roku 1870. Nedaleko je další památkově chráněná usedlost – čp. 27. Ve štítu domu má dataci 1887, naproti je sýpka.
Ve středu návsi mezi lípami stojí kaple sv. Jana Nepomuckého, postavená v r. 1875 na místě starší kapličky. Právě z ní byla přenesena na most přes Lužnici socha sv. Jana Nepomuckého.
Další doklady lidové architektury jsou k vidění u cesty směrem na Třeboň, často jde o menší chalupy. V domkářské čtvrti severně od návsi pak najdeme už na první pohled vymykající se kovárnu – prosté stavení s půlkruhově zaklenutým pracovním prostorem z první poloviny 19. století. A objevíme tu i několik dalších usedlostí s typickými znaky zdejší architektury.

Text: Martina Lžičařová
Foto: Petr Živný

Lužnice


Komentáře

Napsat komentář

Když se řekne

Kovárna

Stavba, která sloužila k výrobě a opravě železných nástrojů, nářadí, podkov a dalších železných předmětů. Do roku 1793 stály kovárny na návsi, pak se kvůli bezpečnosti umisťovaly na okraj vesnice, nejlépe k potoku. V uzavřené části byla dílna s ohništěm s otevřeným komínem, kovadlinou, mechy atd. Vchod byl chráněn zděnou podsíní.