Zubrnice
Ves leží v klínu kopců Českého středohoří. Nejhodnotnější stavby jejího středu se staly v roce 1988 základem pro muzeum lidové architektury, kam jsou přenášeny cenné objekty z ohrožených míst Českého středohoří a Podkrušnohoří.
Zubrnice se rozprostírá mezi kopci; nejnižší polohy jsou ve 230 metrech n. m. v údolí Lučního potoka, nejvyšší pod vrcholem Bukové hory (686,1 m n. m.). Kromě Zubrnic patří do katastru obce o rozloze 674,18 ha ještě osada Týniště. Žije zde celkem 220 obyvatel.
Usedlost čp. 61 z konce 18. století se zděným přízemím má dvě půdní podlaží s chmelařskými vikýři, která sloužila jako sušárna. Foto: Marie Rubešová
Obec najdete 15 km východně od Ústí nad Labem. Nejjednodušší příjezd je přes toto krajské město nebo se můžete vydat krásnou krajinou přes Mělník, Štětí a Úštěk.
Ohlédnutí do historie
Zubrnice vznikly v průběhu 11. století. Ves patřila k nedaleké tvrzi v Leštině, která sloužila k ochraně statků litoměřického proboštství. Její správou byli pověřeni vladykové z Kamýku. Podle místních názvů mohl západně od obce stávat hrad. Po husitských válkách zabral celé zboží Jan z Vartenberka, ale už v roce 1454 musel vše zase církvi vrátit.
Roku 1729 zničila dolní část vsi povodeň. V dalších letech 18. a 19. století pak celá oblast vzkvétala, neboť výborně prosperovalo zemědělství, zejména chmelařství a ovocnářství. Podobně jako další vesnice v bývalých Sudetech i Zubrnice zasáhl po druhé světové válce odsun původních německých obyvatel. Krajina se sady a chmelnicemi se změnila v úhor, postupně mizely staré roubenky, jejichž dřevem lidé, kteří osídlili tuto krajinu, topili, a nakonec měl být odstřelen i zubrnický kostel sv. Máří Magdalény.
Součástí skanzenu jsou i velké klasicistní domy z 1. poloviny 19. století. Jejich fasády jsou geometricky členěny a zdobeny štukem. Foto: Marie Rubešová
Muzeum v přírodě
Díky zásahu pracovníků Vlastivědného muzea v Ústí nad Labem se podařilo zachránit kostel i jeden z posledních velkých roubených domů. Navzdory ztrátám zůstala v obci řada cenných příkladů tradiční architektury a v 70. letech se sem začaly přesouvat i další objekty z ohrožených míst Českého středohoří a přilehlých částí kraje.
Vedle patrových roubených domů s podstávkami a pěknými lomenicemi, které se v oblastech s podílem německy mluvícího obyvatelstva stavěly již v 17. století, tu najdeme i chalupy se zděným přízemím a roubeným nebo hrázděným patrem. Mladší generace je zastoupena velkými klasicistními domy s různě členěnými a štukem zdobenými fasádami.
Hrázděný dům přenesený z Řehlovic. Foto: Marie Rubešová
V roce 1988 byla v Zubrnicích otevřena expozice s názvem Soubor lidové architektury. Sedm let nato byla obec prohlášena vesnickou památkovou rezervací a 11. prosince 2018 se stala součástí Národního muzea v přírodě. Toto muzeum lidové architektury je situováno do živé vesnice, což je velmi ojedinělé. Velkou zásluhu na všem, co se týká záchrany cenných objektů i dění ve skanzenu, má dr. František Ledvinka, zakladatel a správce muzea.
Procházka skanzenem
První stavbou přenesenou do Zubrnic byla dřevěná barokní studna ze Střížovic, kde byla postavena v roce 1695. Za ní mírně vlevo stojí již od roku 1352 kostel sv. Máří Magdalény a nedaleko něj bývalá vesnická škola, kde je jedna z největších sbírek závěsných školních obrazů a pro radost dětí také staré hračky.
V Mlýnském údolí je i několik přenesených drobných památek. Foto: Marie Rubešová
Před kostelem se tyčí na vysokém soklu sv. Jan Nepomucký (socha z roku 1723), který shlíží přes cestu k mohutné chmelařské usedlosti čp. 61. V ní byla v roce 1977 zpřístupněna veřejnosti první část muzea s původním zařízením. Je tu také unikátní horkovzdušná sušárna ovoce z konce 19. století.
V čp. 74 je vesnický obchod a při speciálních akcích také hospoda. Foto: Marie Rubešová
V domě čp. 74 nakoupíte ve starém vesnickém obchodě, kde je také expozice mandlování a praní prádla. Při speciálních akcích je tu otevřena hospoda s výčepem z počátku 20. století. Sousední patrový roubený dům přenesený z Loubí na Děčínsku nese letopočet 1700, patří tedy k nejstarším zdejším objektům. Je využíván jako vzdělávací centrum. Kousek od potoka najdeme v čp. 69 elektrotechnické muzeum. Do Zubrnic zamířila také spousta drobnějších dokladů života našich předků – milníky, smírčí kříže, boží muka, koryta na vodu a další.
Těsně u potoka je zajímavá chalupa stavěná v trojkombinaci roubení, hrázdění a zdiva. Foto: Marie Rubešová
Okolo Lučního potoka
Na Lučním potoce bývalo 20 mlýnů a vodních pil; dnes jsou tu k vidění mlýny dva. Rekonstruovaný Schelův mlýn č. 28 patřil k největším a nejstarším (existoval už v roce 1628). V roce 1828 do základů vyhořel, ale díky transferu jiného mlýna z Homole u Panny se jej v posledních letech podařilo obnovit. Perlou interiéru je tzv. umělecké mlýnské složení přenesené z Hamrů u Hlinska.
Cestou podél Lučního potoka nejdřív potkáme rekonstruovaný Schelův mlýn čp. 28. Foto: Marie Rubešová
Valšův mlýn č. 27 byl nejmladší a nejmenší, pracoval jen pro nejbližší okolí. Osídlenci, kteří jej dostali k bydlení po 2. světové válce, využívali jen zděný obytný dům a roubený mlýn postupně devastovali. V blízkosti Valšova mlýna je studánka, kde se točila pohádka Dešťová víla. Údolím Lučního potoka prochází naučná stezka dlouhá 2,5 km, která seznamuje s přírodními zajímavostmi, což je např. rybí přechod umožňující lososovitým rybám cestu na trdliště.
Kromě běžných prohlídek s průvodcem pořádá skanzen v jednotlivých ročních obdobích akce, z nichž nejnavštěvovanější bývají Jarmark a Velikonoce ve skanzenu. Závěrem rádi připomínáme, že zakladatel a mnohaletý vedoucí zubrnického skanzenu PhDr. František Ledvinka získal loni z rukou ministra kultury cenu Artis Bohemiae Amicis za celoživotní přínos českému muzejnictví a záchranu národopisně cenné lokality.
Foto: Marie Rubešová
Zubrnická muzeální železnice
Zhruba 5 minut chůze od můstku přes Luční potok je nádražní budova z roku 1890. V ní a v okolních nádražních budovách je muzeum připomínající historii železniční tratě Velké Březno – Verneřice – Úštěk. Můžete se vydat lokálkou na 25 km dlouhou romantickou cestu ze Zubrnic do Velkého Března a pak třeba dál až do zastávky Ústí nad Labem – Střekov.
Text a foto: Marie Rubešová
Zubrnice
