Konstrukce krovů a podkroví


Příloha našeho speciálu není, jak se možná podle názvu zdá, určena pro tesaře. Ti všechny uvedené skutečnosti znají. Není míněna ani jako návod pro kutily, aby si svépomocí upravili půdu pro obývání. Rozhodně se však vyplatí, když majitelé budou vědět o krovech víc. Pomůže jim to v rozhodování, jak vestavbu udělat, i při komunikaci s firmou, která se jí ujme. Ti opravdu šikovní díky uvedeným znalostem možná zvládnou stavbu jednodušší zahradní stavby.

Krov je v podstatě dřevěná konstrukce, nesoucí krytinu v požadovaném tvaru. Vazné trámy, na kterých stojí sloupy stolic, přenášejí váhu střechy do nosných zdí, kde jsou uloženy v kapsách. Na vaznicích: pozednicích, bokových vaznicích, na stojatých nebo ležatých stolicích, popř. na hřebenové vaznici, jsou uloženy kolmo k hřebeni a okapu krokve. Stabilita krokví je zajištěna táhly – kleštinami, nebo hambalky. Chceme li prostor využít k bydlení, je možné položit podlahu na vazný trám, což ovšem snižuje podchodnou výšku podkroví. Anebo je možné, pokud je krov mladší a není památkově chráněný, nahradit tažnou funkci vazných trámů betonovým stropem. Vhodné jsou např. válcované profily – „íčka“ s výplní, nebo monolitický betonový strop, do kterých se pak pomocí pásků kotví pozednice. Tím jsou přenášeny tahové, vodorovné síly krovu.

Typy střech

Tvar krovu se odvíjí od tvaru střechy

Střecha sedlová je nejjednodušší. Má dva štíty a voda teče na dvě strany. To znamená, že má na protilehlých stranách dva okapy. Když sedlovou střechu rozpůlíme, dostaneme střechu pultovou.

Valbová střecha má hřeben a střechu na všechny čtyři strany. U ní je okap po celém obvodu domu. Když jde střecha od hřebene na kratší straně jen do poloviny nebo i menší části stěny, je to polovalba nebo hřebenová valba.

 

Střecha křížová vznikne, když se protnou dvě střechy sedlové. Je velmi častá, protože řeší možnost osazení oken v podkroví v obytných místnostech a podchodnou výšku v podkroví. Tady stačí jen krátký okap, který přechází přes roh a je na okraji střechy sedlové. Zdivo špičky štítu je nejvíce namáháno deštěm, sněhem, mrazem. Vytvořením hřebenové valby je chráněno.

Mansardová střecha se skládá ze dvou rovin různého sklonu: ve spodní části je strmá, ve vyšší plošší. Toho se rovněž využívá pro zlepšení podchodné výšky podkroví s možností jeho většího využití.

Střecha stanová má tvar pyramidy nebo kuželu.

Věže jsou vysoké jehlancovité střechy různého tvaru. Byly často používány u vil zejména v období pseudoslohů, stavby s nimi jsou prostě svěží.

Geometrické řešení střech nad komplikovanými půdorysy vyžadu je vyhledání optimálního umístění hřebenů a úžlabí tak, aby dešťová voda odtékala ze střech co nejrychleji. Pak je menší nebezpečí, že bude do objektu zatékat. Je ctižádostí mít co nejméně úžlabí a co nejméně okapů a svislých svodů.

 

Krovy a jejich zavětrování

Krov je většinou udělaný tak, že mezi vaznicí nesenou svislou nebo ležatou stolicí a pozednicí jsou uloženy krokve. A sloupy té stolice stojí na vazném trámu. Nelze jej tedy vyříznout, protože by všechno spadlo. Snad jen je nahradit „íčkem“. Ale i na ně se musí udělat patka a aktivovat sloup, který podporuje stolici. Další věcí, která snižuje světlou výšku, jsou kleštiny. Jsou to dva prvky (8/16 cm) přišroubované ke krokvi, které zajišťují, aby se krokve nerozjížděly. Kleštiny se také někdy používají v nárožích valbových střech. Pak jsou mezi sloupkem nárožních krokví zhruba ve výšce 1 metr a zabraňují využití tohoto prostoru. Kleštiny lze posunout výš, zachovat jejich funkci a zvětšit tak využitelný prostor. Je vhodná konzultace se statikem, aby nebyla narušena stabilita krovu. Velice důležité je také zavětrování krovu. Lze říci, že spojení dvou krokví v hřebeni reaguje podobně, jako když se o sebe opřou dvě karty nebo kostky domina. Když zafouká vítr, funguje i zde dominový efekt. Stejně tak má tendenci padnout krov, proto se mezi krokve v rovině střechy vkládají úhlopříčné trámy ve tvaru Ondřejského kříže, tj. X. Ani ty není dobré odstraňovat. Všechno ve stavbě má zkrátka svůj smysl a význam. Zajímavé je, že se krovy liší i podle provenience, třeba německé krovy byly udělány pečlivěji, z kvalitnějšího dřeva, kvalitnějšími řemeslníky. V českých, zejména horských chalupách, byly dokonce trámy střídané s kulatinou, z nichž někdy ani nebyla odstraněna kůra. Právě proto u nich často docházelo působením větru k deformacím, které jsou čitelné zejména v hřebeni stavby.

Pozor na škůdce

Je dobře věcem rozumět a sledovat změny projevující se ve střeše a podkroví, bránit zatékání a dbát na trvalé provětrávání. Musíme počítat s tím, že dřevomorka je v podobě spor přítomna vždy. Když je vlhkost ve dřevě vyšší než 60 % a teplota je nad 20 °C, rozběhne se zhoubný proces. Míru zásahů ovlivňuje stáří krovu a jeho památková ochrana. Pokud by měl fungovat jako doklad staré technologie v určitých podmínkách, je nutné zachovat co nejvíc původního dřeva. V případech mimo památkovou ochranu se vyplatí starou soušku, která se pochopitelně rychleji rozpadne než trám, nahradit řádnou krokví. Při výměně poškozených prvků je i dnes důležité, jaké dřevo do krovu zvolíme. Dříve používali tesaři dřevo kácené v zimě, plavené a tesané ručně, byly tam zachovány obliny, což také zvětšovalo průřez trámů. Dnes se používají trámy hraněné, řezané na katru, takže mají posekaný povrch. A to je přímý signál pro dřevokazný hmyz, že má příležitost k pastvě, neváhá a nalétává. Nejlepší ochranou je použít hoblované trámy, ideálně i broušené, s impregnací Lignofix.

 

Krovy pro sedlovou střechu

Do rozponu 4,5 metru se používá hambalkový krov. V místě kleštin jsou začepované a kolíkované trámy přenášející tahové síly. Když je rozpon větší než 6 metrů, je nutné použít vrcholovou vaznici, tedy trám ve vrcholu podepřený stojatou stolicí. Aby krov neporazil vítr, musí být sloupky stolice zavětrovány. Zavětrování je zpevnění krovu proti vodorovným silám působícího větru ve směru hlavní osy domu. Zpevňuje se vzpěrami zadlabanými do vazních trámů a sloupů a pomocí pásků ve tvaru Y asi 1 metr dlouhými. Pásky jsou zadlabané jak do sloupků, tak do vaznice. Vaznice je trám jdoucí hřebenem. Jeli rozpon střechy větší než 8 metrů, je nutné použít více vaznic, které jsou umístěny tak, aby volná vzdálenost krokví mezi vaznicemi byla menší než 4 metry. Vaznice mají názvy podle místa, kde jsou uloženy. Dolní vaznice na zdi je pozednice. Je li podporována krátkými sloupy je podkrovnicí nebo vaznicí okapovou. Vaznice v hřebeni je hřebenová, vaznice mezi hřebenem a vaznicí okapovou se jmenuje boková. Vaznice se podporují stojatými nebo ležatými sloupy (od toho je to stojatá nebo ležatá stolice), které jsou začepovány do vazného trámu. Krokve musí být staženy, aby se nerozjížděly působením vodorovných sil. Použijeme li trámek, je to hambalek, jsouli to dva plošší trámky, jde o kleštiny (např. 8/16 cm). Vazný trám je to, co zachycuje vodorovné síly. Leží v kapse v obvodové zdi, nebo na ní a váže plné vazby a krokve. Když se vyřežou vazné trámy, koruna zdí se rozevře a střecha spadne. Odstraněný trám, např. při rekonstrukci podkroví, se musí nahradit táhlem, kovovým prvkem, nebo betonovým stropem. Ale pak musí být pozednice, tedy celý systém krovu, kotven do betonového stropu. Plné vazby se rozmísťují ve vzdálenosti 4–5 metrů od sebe; používají se zpravidla též na nároží a v úžlabí. Jalové nebo prázdné vazby (krokve s kleštinami) se rozmísťují v pokud možno pravidelných rozestupech mezi nimi, tj. každých 90–120 cm.

 

TEXT A KRESBY: ING. ARCH. KAREL DOUBNER

FOTO: autor a Antonín Vodák


Komentáře

Napsat komentář