Viděli jsme cestou LV.
Cestovali jsme Píseckem. I tady je přístup k údržbě tradičních venkovských staveb rozdílný.
Třešnička na dortu
Samozřejmě nejde ani o třešničku, ani o dort, ale při pohledu na trojúhelníkové zdobení větracích okének ve štítě se tento příměr nabízí. Typově jednoduché pěkné chalupě to dodává „šmrnc“. Je barevně i hmotově příjemná. Na střeše jsou pěkné, možná původní bobrovky. Hezky řešeny jsou zejména okraje střechy, kde jsou tašky jen „přimáznuty“ omítkou, bez oplechovákroví, ní. Příjemně působí šedý sokl, který svou výškou vyrovnává pozici domu ve svahu.
Okna v přízemí s členěním do kříže a klasickou zděnou špaletou odkazují na řešení časté v konci 19. století. Méně vhodné je typové okno nahoře. Na plochu štítu zmenšeného polovalbou je velké a bohužel bez členění. Původně tady mezi světlíky s členěním na koso možná byla nika se soškou. Pokud chtěli majitelé získat světlo do podmohli udělat spíše střešní okno a niku zachovat. Ale pokud se rozhodli pro okno, mělo být o něco užší a nejvýše v dvoutřetinové proporci proti současnému.
Šambrány správně lemují okna kolem dokola. Ale v porovnání s nimi jsou lizénky lemující nároží příliš subtilní. Měly by být širší a úměrně jim by to chtělo rozšířit i římsové lizény a lemování štítu. Barevné odlišení článků je ovšem velmi jemné, takže subtilnost článkování příliš nekřičí. V pěkné světlé omítce se spíš tvrdě prosazují tmavé technické skříně (plyn a elektro). Stožárový „nástřešák“ pro upevnění vedení elektřiny nevadí, už je vlastně technickou památkou. Domu sluší i to, že při jeho patě probíhá jen jednoduchý trávník bez okapového chodníčku a bez zpevnění vjezdu.
Rozpačitá úprava
Těžko říct, zda je zachována původní hmota stavby. Podle sešikmení půdorysu, které se projevuje ve skladbě krytiny u pravého bočního štítu, spíše ano. Ale v každém případě došlo ke změně, z níž má člověk dojem rozpačitosti. Jestli tady bylo nějaké článkování, pak je otesané, naštěstí zůstala podstřešní římsa. Místo fasádních prvků zbyly jen malované šambrány bez spodní části, což je bohužel častý nešvar a nepochopení samotné podstaty šambrány. Okna jsou novodobá, vyznačující se robustními rámy, doplněná miniaturním meziskelním členěním. Směrem do návsi by bylo estetičtější dodržet alespoň jejich původní tvar.
Brána je nasazena na stavbu dost zvláštně. Soudě podle soklu je buď obnovená, nebo nová. Nájezdníky jsou nové určitě, nejsou ani zavázány do stěny. Pokud byla brána skutečně na tomto místě, šlo zřejmě o pilířový typ bez propojení nad vraty. Když už je tu vytvořeno rovné nadpraží, bylo by vhodné jinak řešit jeho krytí – buď sjednotit s krytinou navazujících částí, nebo použít přiměřenější materiál. Vratům by více slušelo rovné zakončení.
Studená zeleň fasády sice trochu vybočuje z běžné barevnosti jihočeského venkova, ale nevadí. Tašková střecha s novou krytinou netvoří rušivý prvek a barevně k fasádě sedí. Vytažení hřebene valbovým výběhem naznačuje, že ve dvoře navazuje do „L“ další trakt. Pěkný je šotolinový štětovaný vjezd i okolní květena. Chválu však nezaslouží podivná víčka nad nikami v pilířích brány. Ta jistě nejsou původní.
TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ
Viděli jsme cestou LV.
