Typy van

Rubrika: Interiér, Nábytek, rss-feed

V základu vany rozlišujeme podle tvaru, materiálu a způsobu umístění. Která bude pro nás a naši koupelnu ta pravá, napoví ještě její rozměry a umístění rozvodů vody a odpadu.

Pokud bychom hledali co nejstylovější vanu pro chalupu nebo chatu, naše cesta by vedla k obyčejným neckám nebo plechové sedací vaně přinesené do vyhřáté kuchyně, kde byla stále po ruce teplá voda v hrnci na kamnech. Dnešní chatař a chalupář má již představu o standardu osobní hygieny samozřejmě poněkud jinou. Nejeden dává přednost sprchovému koutu, ale relaxaci ve vaně se hned tak něco nevyrovná.

Kam s ní?

Věčně živá nerudovská otázka začíná ve chvíli, kdy se rozhodneme rekonstruovat stávající koupelnu nebo vybudovat novou. Vsadit můžeme na elegantní volně stojící vanu, ať už v retrostylu, nebo v moderních jednoduchých liniích. Nevýhodou těchto typů je absence odkladního prostoru a rozstřik vody po celém okolí během sprchování.
Druhou možnost představuje vana, která se fixuje do zdi. Ta je zpravidla ukládána do polystyrenového nosiče – lože. Odpadá tak potřeba montáže nožiček. Mimo stability zajistí vaně vlastnosti polystyrenu vysokou tepelnou izolaci a snížení hluku padající vody při napouštění nebo sprchování. K zakrytí z čelní nebo i bočních stran můžeme provést pomocí panelu určeného přímo pro konkrétní typ vany anebo obložením nosiče keramickým či dřevěným obkladem apod.
Vanu můžeme také buď částečně, nebo zcela zapustit do podlahy, pokud nám to prostor pod ní dovolí.

Oblé křivky i ostré hrany

Umístění vany přímo souvisí i s jejím vnějším tvarem. Volně stojící vany bývají oválné. Modely určené k obestavbě mají zpravidla alespoň jednu stranu rovnou, aby je bylo možné přisadit ke zdi. Na výběr máme tvar obdélníkový či čtvercový nebo kombinaci rovných stran a oblouku, případně čelní stranu nepravidelného tvaru.
Vnitřní část vany může být již oválná, s rovnými nebo zkosenými stěnami. Tam, kde je třeba šetřit místem se používají vany asymetrické, které se zužují ke straně, kde je umístěn odtok.
Tvar vany ovlivňuje objem vody, který do ní můžeme napustit. Čím rovnější vnitřní stěny a čím širší vana, tím více vody pojme.
Není-li plášť vany dotažen až k podlaze, doplňují ji buď stylové nohy, třeba dobře známé lví tlapy, nebo panel či sokl, pod nímž bývá ukryta konstrukce s rektifikačními nohami.

Smalt

Neklasičtějšími vanami jsou litinové smaltované vany nebo jejich levnější varianty z oceli. Největším minusem litinových van je jejich vysoká hmotnost, problémem může být i křehkost smaltu, který se snadno odloupne, když do vany spadne těžší předmět, což se stále děje u levných ocelových van s malou tloušťkou materiálu.
Nejlevnější vany mají tloušťku 1,8 mm, nejkvalitnější pak 3,5 mm, kde 2,9 mm tvoří ocelový základ a 0,6 mm smaltová vrstva. Renomovaní výrobci vyvíjejí své vlastní postupy, například vany od KALDEWEI mají smalt nanesený v tenké a rovnoměrné vrstvě, vypalovaný při teplotě vyšší než 850 °C, což zaručuje jeho dokonalé přilnutí k oceli a zachování pružnosti, čímž získá vysokou odolnost vůči nárazu i chemikáliím.

Měď

V luxusní verzi pak kov na vanách zastupuje téměř nezničitelná měď. Velkým bonusem je její přirozená antibakteriálnost. Měď lze různým způsobem upravovat, např. leštit, poniklovat. Před změnou vzhledu ji chrání patina vytvořená zakuřováním, která neustále pracuje a během času se obnovuje. Výrobci však za účelem zlevnění výroby mnohdy nahradí tento přirozený proces chemickým nátěrem, jenž se časem nenávratně opotřebuje.

Kámen a dřevo

V posledních letech slaví úspěch také kámen a dřevo, tedy ryze přírodní materiály. Ty ovšem vyžadují zvláštní péči. S vodou a vlhkostí se nejlépe vyrovnávají tmavé exotické dřeviny s vysokou hustotou, například okoumé, kambala, ash, padouk, wenge, sapele, meranti, merbau nebo severské druhy jehličnanů, z tuzemských zejména dub, jasan, javor a akát. Povrch dřeva je nutné ošetřit olejem nebo voděodolným lakem a následně jej pravidelně udržovat.
Variantou jsou vany z litého tvrzeného kamene, který neklade žádná tvarová omezení. Mezi tyto materiály patří i quaryl patentovaný značkou Villeroy&Boch, jenž z 60 % obsahuje jemný minerální granulát křemene.

Akrylát

V četnosti použití ovšem všechny materiály dohromady předbíhá akrylát, který vyniká lehkostí, snadnou modelací, opracováním včetně otvorů i instalací baterií, madel a opěrek. Umožňuje hloubkové probarvení, díky čemuž je možná oprava drobných škrábanců jemným přebroušením. Standardně se používá tloušťka 4 až 5 mm, u náročných tvarů 8 mm.
Vlastnosti akrylátu ovlivňuje způsob výroby. Zatímco extrudovaný akrylát se vyrábí tažením a jeho fyzikální vlastnosti jsou zachovány pouze v jednom směru, akrylát litý do forem si je udržuje ve všech směrech. Vyšší odolnost mají sendvičové akrylátové vany, kde je mezi dvě vrstvy akrylátu vložena pevná výplň. O výslednou pevnost a tuhost se postará sklolaminát (LA) nebo polyuretanová pěna (PU).

Tabulka vlastností materiálů

MateriálTepelněizolační
vlastnosti
ŽivotnostOmezení
akrylátnižšístřední až vysokápoškození tvrdým ostrým předmětem, hrubé a abrazivní čisticí prostředky, koncentované lihové prostředky, vysoká teplota
plech-smaltšpatnénižšínáchylný k odloupnutí smaltu po nárazu tvrdého nebo ostrého předmětu
litina-smaltvelmi dobrévysokáurčitá možnost poškození tvrdým ostrým předmětem
měďšpatnéprakticky neomezenáagresivní chemické prostředky
kámenšpatnévysokápoškození pádem tvrdého předmětu, louhy, barvicí prostředky
tvrzený kámenstřednívysokávysoké teploty
dřevovelmi dobrévysokáostré předměty, vlhkost a nečistoty vedoucí k hnilobě a plísním

 

Text: Zuzana Ottová
Foto: Archiv firem a Shutterstock

Typy van