Důstojné bydlení pro louskáčky

Muzeum si přisvojilo celou půdu špýcharu. Masivní kousky stojí v otevřených vitrínách, choulostivější chrání sklo

Praktičtí pomocníci, s nimiž se dostaneme k chutným jádrům, mají fascinující historii a jsou ceněným sběratelským artiklem. Podívat jsme se na ně jeli do soukromého muzea vybudovaného na půdě roubenky.

Petr se představuje jako „louskáčkový muzejník“ a je hlubokou studnicí vědomostí o tomto neobyčejném obyčejném předmětu, které načerpal za čtvrt století intenzivního zájmu. Jeho sbírka čítající okolo 650 kusů je dost možná nejpestřejší i největší v Čechách: „Zkoušel jsem pátrat i přes Klub sběratelů kuriozit. Zdá se, že je u nás samostatně nikdo nesbírá. Spíš je to tak, že si je přidávají třeba k formičkám na vánoční cukroví.“

Exotický kabinet prostor zdobí a současně slouží k uložení drobných sbírkových předmětů

Louskáčky kam se podíváš

Impulz k založení muzea byl víc než prozaický. Louskáčky pomalu vytlačovaly z domácnosti ostatní předměty denní potřeby. Když se ocitly i v nočním stolku, musel Petr přiznat i sám sobě, že je jich doma trochu moc. Za podpory rodiny pro ně vybudoval neveřejné muzeum v krásném roubeném špýcharu u své chalupy na Příbramsku, a protože nemá rád polovičatá řešení, pořídil pro ně kvalitní výstavní vitríny. Nicméně v plné parádě vystavuje všechny louskáčky jen tehdy, když je na chalupě delší dobu, nebo je chce ukázat přátelům. Po zbytek roku odpočívají nejcennější kousky v bezpečí. Podívat se na ně ale zájemci můžou na facebookovém profilu Muzea louskáčků, kde náš sběratel zveřejňuje své přírůstky i zajímavé kousky, jež objeví na aukcích.

Historické louskáčky jsou ukázkou nádherné uměleckořemeslné práce

Paráda něco stojí

Petr nás provedl nejen po svém muzeu ale i historií: „Louskáček je obecně jeden z nejstarších nástrojů. Nálezy více než 10 tisíc let staré pocházející z Afriky a Severní Ameriky dokládají, že už pralidé louskali ořechy pomocí oblázků s většími či menšími důlky, aby jim oříšek neutíkal.“

Dále se dovídáme, že zhruba 300 let před naším letopočtem se začaly vyrábět bronzové typy na principu kleští, některé jsou až sochařskými díly, kdy ramena tvoří například dvě spojená předloktí lidské ruky. Největší pozornosti se louskáčkům dostalo patrně v Anglii. „Byly rozšířené jako dárek z lásky. Drobné modely nosili pánové v náprsní kapsičce na romantickou procházku,“ pokračuje ve vyprávění. „Malá velikost souvisí s dobou jejich vzniku, tehdy ještě nebyly vyšlechtěny velkoplodé odrůdy ořechů, jak je známe dnes. Módní záležitost neunikla úředníkům a na louskáčky byla uvalena speciální daň. Tu se výrobci snažili obcházet a dělali je třeba v podobě dveřního klepadla nebo je kombinovali s dalšími nástroji.“

U dřevěných louskáčků můžeme obdivovat zručnost řezbářů

Pro užitek i na ozdobu

„Hodně si s tím vyhráli, nešlo o čistě spotřební předměty jako dnes, mohly je používat ještě vnoučata,“ popisuje Petr práci dávných tvůrců. Tento záměr ovšem nenaplňují porcelánové louskáčky. „Dělat louskáček z tak křehkého materiálu, je nesmysl, hodně je jich proto slepovaných. Pravděpodobně šlo víc o parádu do svátečního pokoje než o nástroj k praktickému použití,“ ukazuje nám další parádní kousky pocházející z česko-německého pomezí. S cibulákovým dekorem je začala vyrábět míšeňská porcelánka na konci 19. století a ostatní je často kopírovaly.

V oblasti Schwarzwaldu byly na přelomu 19. a 20. století populární komické postavy a zvířátka vyřezávaná ze dřeva. Trpaslíci, medvědi, pejskové nebo kamzíci byli masově prodáváni turistům jako suvenýry.

Velmi oblíbené bývaly modely v podobě zvířat

Od středověku po Star Wars

Nejstarší louskáček v Petrově sbírce je starý asi 500 let. „Mosazné, které tu mám, byly vyrobeny okolo roku 1780, jsou od pana Thomase Binghama, který měl v Birminghamu fabriku na přezky k opaskům.“ Zajímavým přírůstkem je kazeta se dvěma louskáčky vyrobenými ze stříbra a exotického dřeva britskou firmou Pearce & Sons v roce 1891. Ke kuriozitám z moderní doby patří ten v podobě kosmické lodi z Hvězdných válek.

Ceny sběratelských louskáčků se pohybují v řádech desítek tisíc korun, u zvlášť ceněných exponátů, které nabízejí aukční domy jako Christie’s, může jít o statisíce. Petr po některých vzácnějších a řemeslně nádherně zpracovaných pošilhává, ale s koupí vyčkává, až se objeví nabídka v dostupné cenové hladině.

Samostatnou část sbírky tvoří „nelouskáčky“, tedy předměty, které si lidé s louskáčky pletou, ale slouží ke zcela jinému účelu.

Křehké porcelánové louskáčky jsou spíš na parádu

Z Čech až na konec světa

Zajímavostí je, že louskáčky vyrobené v Čechách či blízko za našimi hranicemi lze někdy snadněji získat na zahraničních aukcích, třeba i od amerických prodejců.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Tomáš Dittrich a archiv sběratele

Důstojné bydlení pro louskáčky