Viděli jsme cestou LXVI.

Pro hodnocení jsme tentokrát vybrali zděné usedlosti ze dvou lokalit jihočeského kraje. První je z Písecka, druhá od Vodňan.

Jako z cukru

Stavba je velmi dobře usazena v prostoru, věnčena zelení. Na první pohled působí pěkně, je perfektně udržovaná, barevně sladěná, s klasickým robustním zděným komínem a dvojitou bobrovkou na střeše (její zakončení plechem nevadí, při příštím nátěru je třeba dbát, aby barva byla matná a tón opět blízký krytině). Vstupní vrátka i vrata jsou dokonalá, zdá se dokonce, že z původních širokých prken. Některá řešení však chválit nelze.
Je dobře, že je omítka v jedné barvě, protože se tím tlumí romantické štukové prvky, které jsou příliš zdobné. Široké šambrány, které neobjímají okno ze všech stran, jak by měly, mají zbytečně vykrajované okraje, stačilo by hladké zakončení. V poněkud hrubší a ostřejší podobě se opakují i ve štítě, kde možná býval svatý obrázek. Dnes je zde jakási nápodoba slepého okna vyplněná „vycucávanou“ omítkou. Majitelům se asi zdálo, že je horní štít příliš holý. Přitom by původní řešení s lizénovým rámováním štítu a dvěma větracími okénky bylo parádní.
Nešťastná je i masivnost profilů nových plastových oken. Naštěstí byl zachován jejich tvar a členění, barva je rovněž dobrá. Dřevěný plůtek nemusel být tak prořezávaný do romantických detailů. Dva detaily technického rázu, které už jsou téměř památkovou záležitostí, však na závěr pochvalme. Jde o konzolu pro vrchní elektrické vedení nahoře ve štítě a tradiční ruční pumpu před domem. Je sice trochu rezavá, ale pěkná.

Je ta římsa pravá?

Větší usedlost je hmotově perfektní, s dvojitou bobrovkovou krytinou na původním starém krovu. Špýchar vlevo se zakončením střechy podtmelenými taškami a malými nikami je krásný. Ale přeskočme střední trakt a věnujme se obytnému domu.
Když pomineme fakt, že mezi hlavicemi sloupků a na nich nasazeným nadpražím je ještě nelogicky kousek stěny, takže je nepodpírají (tato neznalost tektoniky se za selského baroka objevovala často), je horní část křídlového štítu takřka bez chyby (až na chybějící nízký pilastr na levé straně), s kultivovaným, zřejmě původním zdobením. Hlavní římsa však působí odlišným výrazem. K relativně strohému a klidnému členění štítu je dynamicky rozvlněná linie hlavní římsy v tak velkém kontrastu, že je na místě otázka, zda je původní, nebo jen romantickou volnou variací vytvořenou v době, kdy něco z původní římsy upadlo. Bývala patrně jednodušší, jemnější, s použitím principů, jež se objevují na štítu.
Okna v celé usedlosti jsou pozdější, větší a z proporce. Jsou příliš široká, což zvýrazňuje ještě obílené ostění po stranách. Je dokonce vytaženo přes oblý roh kousek na fasádu. Původní okna byla zřejmě vyšší, s vnějšími křídly otvíravými ven. Při výměně tedy vznikla otázka, co s ostěním. Asi chtěli mít ve světnici víc světla. A když už nabílili okna, přidali i vjezd. Pokud by ostění – u oken alespoň ty části přetažené do fasády – byla v barvě stěn, působila by méně robustně.

TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK

Viděli jsme cestou LXVI.