Spoje na pergolách


Pergoly jsou jednoduché dřevostavby a s moderní spojovací technikou se zjednodušila i jejich výroba. Klasické tesařské spoje ustupují poptávce po co nejnižší ceně.

Lidé se nás často ptají, zda známe tradiční recepty na spojování hranolů. Známe a znají ho i mnozí stavitelé pergol, ale jejich prezentování je asi jako přetisk kuchařky z 19. století. Jistě, staromilci si podle staletých receptur uvařit mohou, ale většina lidí včetně profesionálů chce vařit moderně. A stejné je to s pergolami.
Způsobů jak spojit dva dřevěné konstrukční prvky, je spousta. Idealista začne vyjmenovávat čepy, dlaby, ozuby, realista vytáhne vrut s talířovou hlavou. Řemeslník by možná i chtěl dělat pergoly bez použití „železa“, drtivá většina zákazníků ale jeho rozmar není ochotna zaplatit. Vyrábět tesařské spoje vyžaduje znalosti, um, nářadí a čas. To všechno stojí peníze, které tomu běžný zákazník neobětuje. Sešroubovaná dřevostavba drží taky, sem tam nějaká hlava vrutu nikoho neurazí a hlavně je to za polovinu času i peněz.
Celé to tedy nestojí a nepadá na neumětelství nebo nechuti hrát si s detailem, ale na situaci na trhu. Je dobré si také položit otázku, zda by se naši předci dělali s těmi všemi funkčními a současně krásnými spoji, kdyby měli k dispozici naše technické výdobytky.

Dobrá zpráva pro kutily

Méně zruční a netrpěliví jedinci kovový spojovací materiál vítají, protože jim dovoluje dosáhnout snadno a rychle přijatelného výsledku. Naopak fajnšmekři se mohou dále zdokonalovat ve zvládnutí starých technik spojování dřevěných konstrukcí, aniž by byli frustrováni srovnáním s nedostižnými profesionály.
My jsme se obrátili na firmu, která se stavbou pergol a dalších malých dřevostaveb živí, abychom byli v obraze, co je dnes v kurzu. Potvrdilo se, že zákazník tlačí na pilu s cenou i termínem, takže převažuje spojování pomocí vrutů. Některé jednoduché dlaby se ale stále dělají, takže z velké části jde o kombinaci obou metod.

Profíci doporučují

Snaha ušetřit je přirozená, nesmí ale zajít do extrému. Často pak býváme svědky šetření na nesprávném místě. Dobrý řemeslník se zákazníkovi snaží vysvětlit, že pořídit méně kvalitní levnější materiál na dřevostavbu není rozumné, protože o to víc práce a v důsledku času i peněz bude stát jeho následné zpracování.
Surové stavební dřevo je sice levnější než konstrukční lepené hranoly KVH, ale musí se opracovat. Čím hrubší povrch dřevo má, tím těžší je ochránit ho před neblahým vlivem povětrnosti. Ještě horší jsou důsledky vyšší vlhkosti dřeva, která postupem času způsobí tvarové změny, většinou ohýbání, kroucení a praskání v důsledku dodatečného vysoušení.
Šetřit na materiálu se proto nevyplatí. Týká se to také dostatečně dimenzovaných průřezů jednotlivých prvků. Kutilové si někdy neuvědomí, že polykarbonátová střešní krytina je sice sama o sobě lehounká, ale když na ní napadne sníh, rázem jsou krokve z hranolku 4 × 6 centimetru jako špejle. Nosné hranoly je proto lepší raději lehce předimenzovat a v neposlední řadě hledět také na vizuální vyváženost stavby, aby na tenkých pilířích nebyly příliš mohutné krokve a naopak.

Co budete potřebovat?

Kdo se chce pustit do spojování dřevěných hranolů, musí mít určité dílenské vybavení. Dokonce ani ve středověku by se neobešel bez celé řady nástrojů. Opět platí, že jednodušší bude pracovat soudobými metodami než shánět děropáč, teslici či kolovrátek.
Stavaři pergol jsou spíš truhláři než tesaři, takže vystačí s pokosovou pilou pro příčné a šikmé řezy hranolů, silným vrtacím šroubovákem a dlátem s palicí. Samozřejmostí je dostatečně dlouhý metr, úhelník, pokosník, tužka a příslušné šroubovací bity.
Pro spoje se používají dva druhy vrutů – se zápustnou a s talířovou hlavou. Jde o silné vruty s průměrem dříku šest milimetrů, jsou ale konstruované tak, že většinou jdou zašroubovat bez předvrtání. Doporučujeme ale předvrtat díl, kterým vrut prochází, jen tak se perfektně přitáhne k druhému dílu.

Přesné řezání je základ

Náročným tesařským technikám se sice vyhneme, musíme je však nahradit přesnými řezy. Šroubové spoje totiž mají nejlepší vlastnosti jen v kombinaci s dokonale dosedajícími plochami. S moderní technikou to není problém. Pro práci s dlouhými hranoly je ideální pokosová pila, na níž budeme nejčastěji nastavovat pravý úhel, 45° a ještě jeden úhel v závislosti na sklonu střechy.
Pokud si zhotovíme příslušné přípravky, můžeme s trochou pečlivosti řezy dělat také ruční okružní pilou. Pokud nebude stačit hloubka řezu, dokončíme ho z protější strany. Nařežeme si sloupky, vaznice a krokve a můžeme se pustit do dlabání.

Rychlé dlabání

Množství dlabů na pergolách jsme snížili na minimum. Teoreticky by stačily dlaby na spodní straně krokví v místě, kde leží na vaznici, případně pozednici. Všechny ostatní uzlové body se dnes dají po pevnostní stránce vyřešit, aniž abychom do trámků řezali či sekali. Jak jsme ale už zmínili, někdy je lepší zvolit kombinaci – jednoduchý tesařský spoj pojištěný vrutem.
V případě, že pergola není jednou stranou ukotvena na zdi domu, je lepší pilíře s vaznicemi propojit ještě příčným trámkem. Nejpraktičtější a nejpohlednější je přeplátování vodorovných prvků v místě pilířů a svislé spojení všech prvků dlouhým vrutem se zápustnou hlavou. O něco jednodušší na výrobu je částečné zadlabání příčného trámku do vaznice tak, aby aspoň kousek ležel na pilíři. Připevnění se provede vodorovně vrutem s talířovou hlavou ze strany vaznice.

Ještě rychlejší šroubování

Největší obavy vyvolává zavětrování. Pokud jsme řezali přesně pod úhlem 45°, stačí vzpěry přiložit na správné místo, převrtat je a přišroubovat správně dlouhými vruty s talířovou hlavou. Pozor – zatímco vruty s hlavou zápustnou můžeme šroubovat v libovolném úhlu vůči povrchu hranolu, talířová hlava na něj musí dosednout celou plochou, vrut tedy šroubujeme vždy kolmo!
Přestože jsou vruty opatřeny povrchovou ochranou proti korozi, vlhkost ve dřevě ji časem může nahlodat a v extrémním případě způsobit destrukci spoje. Proto je vhodné všechny spoje chránit před zatékáním vody a dřevěnou konstrukci opatřit nátěrem proti pronikání vlhkosti. V tomto ohledu opět lépe vycházejí hranoly KVH, které mají nízkou zbytkovou vlhkost a díky hladkému nepraskajícímu povrchu se lépe udržují v dobré kondici.

www.zahradni-domky-pergoly.eu

Text a foto: Tomáš Krásenský

Spoje na pergolách


Komentáře

Napsat komentář

Dobré rady

  • Na menší pergoly stačí hranoly o průřezu 10 × 10 cm na pilíře a vaznice, 8 × 8 cm na zavětrování a 6 × 10 cm na krokve. Se zvětšujícími rozměry stavby zvětšujeme i průřez konstrukčního materiálu (12 × 12 nebo 16 × 16 cm).
  • Diagonální vzpěry slouží ke ztužení konstrukce, mohou ale fungovat také jako podpora vaznice, když potřebujeme překlenout delší vzdálenost. V tom případě je děláme delší, aby vaznici podepřely v potřebné vzdálenosti od pilíře.

 

Jak na dlaby

  • Dlabání usnadní víceúčelový oscilační stroj s příslušným nástavcem. Ušetříme si náročnou práci s dlátem a palicí. Nástavce bývají vybaveny stupnicí, takže můžeme dlabat do přesné hloubky.
  • Dlaby do krokví můžeme dělat najednou, když si krokve položíme vedle sebe a stáhneme svěrkami. Krajní zářezy pod úhlem pak zhotovíme jedním tahem pomocí ruční okružní pily.

 

Víte, že…

KVH je nejen zkratka Klubu vojenské historie, ale také německého výrazu Konstruktionsvollholz, což znamená konstrukční masivní dřevo. Jde o hranoly vyráběné nastavovaným ozubovým spojem, dostupné v délce až 18 metrů. Vysušení na vlhkost cca 15 % poskytuje přirozenou ochranu proti biologickým škůdcům a zajišťuje tvarovou stálost.