Sanační omítky

Pracuje se s nimi podobně jako s běžnými omítkovinami v pytlích. Jsou však pouze dočasným řešením, samy o sobě zdivo vlhkosti zbavit nedokážou.

U sanačních omítek rozlišujeme jednovrstvé nebo dvouvrstvé systémy. Jednovrstvé se nanášejí výhradně na zdivo relativně homogenní, s nízkým stupněm zasolení. Skládají se zpravidla z podhozu a vrstvy sanační omítky minimální tloušťky 20 mm.

Dvouvrstvé sanační omítky se používají na nehomogenní, značně poškozené zdivo a při vyšším stupni zasolení. Skládají se opět z podhozu, z porézní podkladní omítky pro jímání solí a vlastní sanační omítky. Podkladní omítka má mít minimální tloušťku 10 mm. Po zdrsnění se na ni nanáší vrstva sanační omítky min. tloušťky 15 mm. Minimální celková tloušťka souvrství, tj. sanační podhoz + sanační omítka, je tedy cca 20–25 mm.

V případě silně zasolených zdí je však žádoucí, aby celková tloušťka sanačního omítkového systému byla i vyšší.

Povrchové úpravy

Sanační omítky nanášíme pouze na zdivo, zatížené solemi a vlhkostí. Ostatní plochy zdiva omítáme tradičními omítkami nebo ponecháme omítku původní. V obou případech je nezbytné omítnutý povrch sjednotit, např. lícní omítkou (sanačním štukem), někdy postačí pouze barva.

Pro fasády platí, že vodoodpudivost povrchové úpravy a její propustnost pro vodní páru musí mít hodnoty minimálně stejné jako sanační omítka. Jako fasádní nátěry jsou vhodné modifikované minerální barvy silikátové (popř. i vápenné) a také silikonové barvy. Nevhodné jsou parotěsné disperzní nátěry s organickými pojivy.

Kdy sanační omítky nepomohou

Sanační omítky jsou účinné pouze tehdy, pokud je zdivo namáháno kapilární nebo hygroskopickou vlhkostí při nízkém stupni zavlhčení. V případě, že se jedná o prosakující vodu nebo vlhkost kondenzující ze vzduchu, je účinek minimální. Rychle totiž dojde k zaplnění pórů omítky vodou a k propojení podkladu s povrchem. Soli ze zdiva pronikají na povrch a to je doprovázeno výkvěty a dalšími poruchami. Omítka ztratí svou funkci.

Sanační systém nemůže

odolat zatékání vlhkosti z rubu zdiva nebo masivnímu vzlínání vlhkosti. V těchto případech je nutné doplnit svislé a vodorovné izolace. Problémy nastávají také u fasád ve styku omítky s terénem, kde srážková voda nebo tající sníh dokážou velmi rychle vyplnit pórový systém vodou. Samotná hydrofobizace povrchu obvykle nestačí. Řešením je utěsnění zdiva pod omítkou minerální izolační stěrkou nebo provedení odolnější soklové omítky. Od terénu lze sanační omítku oddělit např. podříznutím.

Jak na odsolení zdi

Problém zasolení tedy sanační omítka pouze odsune, ale neodstraní. Vhodným řešením je tzv. odsolovací omítka, což je omítka složená pouze z trochy vápna a hlinitého písku nebo hlíny, kterou nahodíme na zeď (zbavenou staré omítky a s vyškrábanými spárami) a poté denně několik týdnů kropíme. Když omítka do sebe natáhne velkou část solí, osekáme ji. Podle potřeby celý postup opakujeme. Pak teprve stěnu omítneme finální vápennou omítkou.

Zvnějšku se zdivo zasoluje i každoročním zimním posypem, takže je pravděpodobné, že stojí-li náš dům u cesty, nepěkně vypadajících map na omítce soklu se zkrátka nezbavíme. Je lépe počítat s tím, že omítku jednou za čas osekáme a znovu nahodíme, nebo ji budeme pravidelně přetírat například vápenným nátěrem.

Lze použít i hydrofobní (vodoodpudivý) nátěr, ale řada těchto nátěrů je neprodyšná.

Obložení soklu sice výkvět zakryje, ale zeď nedýchá. Lepší je zvolit úpravu, která skvrny zakryje, ale zároveň nezbaví zeď prodyšnosti.

Sanační omítky

Sanační omítky