Komínové hlavice
Vzhled domu ovlivňuje kromě dalších stavebních prvků i nadstřešní část komína zvaná hlavice či hlava. Jak má vypadat u chalupy? Existuje řada variant, vždy bychom však měli respektovat místní zvyklosti.
Komín zasluhuje naši pozornost především kvůli provozní bezpečnosti a účinnosti otopné soustavy. Vzhledem k riziku nebezpečí vzniku požáru, které se zvyšuje při každé delší odstávce komína, se změnou topidla a samozřejmě i po různých opravách komína, jsou nutné kontroly tak zvaných spalinových cest.
Pravidelná údržba se týká všech komínů, které se během roku používají. Podle posledního nařízení musí být kontrolována, čistěna a vybírána každá spalinová cesta minimálně 1x ročně (to se týká nepravidelně obývaných chalup a chat), pro většinu komínů však platí kontroly častější.
Rizika uvnitř chalup
Komíny ve starých domech, tedy i v chalupách, často nevyhovují současným nárokům na bezpečnost z více důvodů. Jedním z rizikových faktorů je, že se komín dotýká konstrukčních stavebních prvků ze dřeva – trámů krovu, stěnových a stropních trámů či desek a podobně. Kdysi bylo běžné, že se nosný trám vetknul do komínového tělesa, přičemž se jeho konec pouze ošetřil maltou a mezi něj a komín se vložil odlomek střešní šablony. Když se však maltovina rozpadla, trám začal doutnat a vznik požáru byl jen otázkou času. Aby bylo možné i dnes takový komín zachovat a přitom dodržet všechna bezpečnostní nařízení, je nutné komín vyvložkovat. Zpravidla pak může mít stejnou podobu jak uvnitř stavby, tak v nadstřešní části jako před vyvložkováním.
Další úzce specifikovanou příčinou vzniku požáru od komínového tělesa ve starším stavení jsou spáry v komíně, jimiž pronikají spaliny do interiéru. Vnější povrch komínového tělesa proto musí být opatřen souvislým nehořlavým obkladem, což platí zejména v nepřístupných místech (například v mezistropním prostoru), která nelze kontrolovat. Pokud se zdivo komínového tělesa drolí či praská, je nejvyšší čas komín rozebrat a znovu postavit.
Komín nad střechou
Stejnou pozornost jako komínu v domě bychom měli věnovat i jeho nadstřešní části – komínové hlavě. Není tu pro parádu. Zlepšuje tah komína, omezuje úlet pevných částic a prodlužuje životnost celého komínového tělesa. Přitom je komínová hlava namáhána všemi rozmary počasí, povětrností, ale také účinky spalin, které vznikají při hoření. V nadstřešní části dochází k ochlazování zdiva a tedy ke kondenzaci vodní páry ve spalinách. Ty agresivně narušují jak omítku, tak zdivo i maltové pojivo. Hodně poškozený komín se může snadno zřítit ze střechy a nadělat škodu jak na majetku, tak ohrozit život lidí.
Při opravách je nutné odstranit porušené zdivo a k dozdění komína nad střechou použít nehořlavé stavební materiály (ostře pálené mrazuvzdorné nebo šamotové cihly a také vhodnou maltu). Plechový komín většinou na chalupách nevypadá dobře. Konstrukčních variant zděných komínových hlavic existuje více, vždy bychom ale měli vycházet z místních zvyklostí. Rozhodně bychom se měli vyvarovat výstavby příliš úzkého komína a zdění z bílých cihel.
Často se chybuje i při osazování komína stříškou proti zatékání. Dříve se stříšky dělaly z kamene, cihel či střešních tašek. Dnes jsou k dispozici betonové napodobeniny pískovcových hlavic, dílce z umělého kamene a různé plechové kryty a „klobouky“. Jejich nejčastější vadou je, že průmyslově vyráběné napodobeniny z betonu jsou příliš subtilní a už na první pohled vypadají uměle. A naopak plechové stříšky by subtilní být měly! Z architektonického hlediska je nejvhodnější zhotovení věrné repliky původní hlavice ze stejného materiálu, případně hlava z umělého kamene v barvě pískovce.
text: Martina Lžičařová
foto: Martina Lžičařová, Martin Mašín, František Vaňásek, Petr Živný a archiv
Komínové hlavice
Komínové hlavice
