Drážkovačky zdiva


Pro uložení elektrických kabelů, trubek či výztuh do zdiva musíme většinou zhotovit drážku. Nejrychlejší, nejšetrnější a nejméně pracné je použití elektrické drážkovačky.

Dříve se elektřina takzvaně zasekávala do zdi. Nebyla to příliš oblíbená činnost. S příchodem elektrických drážkovaček se mnohé změnilo. Vytvořit drážku do libovolného zdiva je skoro zábava. Stačí mít správný nástroj a dodržet doporučený postup.

Cena a parametry

Drážkovačky se dají pořídit i za cenu okolo tří tisíc, ale také za pětadvacet tisíc korun. Není asi třeba dodávat, která z nich je lepší. Rozdíl je především v kvalitě provedení, tedy v životnosti, ale také v průměru řezných kotoučů, od nějž se odvíjí hloubka drážky.
Drážkovačka má hloubku řezu nastavitelnou, její maximum vychází z průměru diamantových kotoučů. Při jejich průměru 125 mm je maximální hloubka do 30 mm, při 150 mm je to 45 mm a při 180 až 60 mm.
Dalším parametrem je také šířka drážky, kterou určuje vzdálenost krajních kotoučů. Většinou jde v určitém rozmezí nastavit vložením distančních kroužků mezi kotouče, například od 8 do 30 mm v odstupech po třech milimetrech. Mezi jednotlivé vymezovací kroužky lze vkládat další kotouče, takže materiál v drážce lze nařezat na tenké plátky, které jdou snadněji vysekat, případně odpadnou samy.

Typy drážkovaček

V zásadě existují dva typy drážkovaček do zdiva, a sice s motorem uloženým podélně (jako úhlová bruska) nebo napříč (jako běžná ruční okružní pila zvaná mafl). Všeobecně jsou rozšířenější modely připomínající úhlovou brusku, z níž vycházejí také rozměry kotoučů, jak vnější (125, 150, 180 mm), tak průměr upínacího otvoru (22, 23 mm).
Svým vzhledem se docela vymyká drážkovačka Hilti DC-SE20, která je kompletně kapotovaná a má širokou základnu se čtyřmi pojezdovými kolečky.

Správný postup

Drážkovačky v závislosti na použitém kotouči zvládnou řezat do pórobetonu, cihel, kamene i železobetonu. V místě drážky si můžeme připevnit také vodicí lištu, aby řez byl rovný, případně díky tomu můžete drážku vyříznout třeba nadvakrát.
Vždy je nutné zajistit odsávání, a to nejen kvůli snížení prašnosti, ale také kvůli samotnému stroji a nástrojům. Když se materiál v řezu a v krytu stroje hromadí, drážkovačka je přetěžována a dochází k rychlému opotřebení kotoučů.
Drážkovačku nejprve zapneme, teprve potom zanoříme do materiálu. Vždy ji držíme oběma rukama, tlačíme ji proti zdi, ale nikoli příliš do řezu. Při dlouhotrvající práci děláme přestávky, aby stroj mohl vychladnout, a průběžně kontrolujeme stav kotoučů, případně kotouče vyměníme.
Nakonec materiál v drážce, pokud nevypadl sám, odstraníme pomocí ručního sekáče nebo lehkého sekacího kladiva. Při řezání i sekání používáme respirátor pro ochranu dýchacích cest, ochranu očí (brýle, štít) a sluchu (sluchátka, zátky).

www.metabo.cz, www.makita.cz, www.hilti.cz, www.extol.cz, www.bosch-do-it.com

Text: Tomáš Krásenský
Foto: archiv firem

Drážkovačky zdiva

Uložit


Komentáře

Napsat komentář

Dobré rady

  • Pokud je to možné, drážky ve zdivu udělejte dřív, než se bude omítat. Drážka nemusí být tak hluboká a ušetříte si zapravování a začišťování drážek. Kabely se pouze na několika místech fixují třeba sádrou a pak se omítne celá zeď.
  • Myslíme si, že kutilovi se nákup drážkovačky nevyplatí, a to ani té levné. Pro nárazové použití je lepší si ji půjčit. Dobrá půjčovna nabízí profesionální stroj s vhodným příslušenstvím, takže vám práce půjde od ruky. Udělat drážky v celém domě za jeden víkend pak není problém.
  • Kdo nechce levnou drážkovačku kupovat a drahou ani půjčovat, může použít běžnou úhlovou brusku s odsávacím nástavcem a vodicími saněmi. Není sice nejlevnější, ale je univerzální. Drážku pak vyřízneme dvěma rovnoběžnými řezy podél lišty. Odsávání ovšem není tak účinné.