Zídka z lícových cihel

Zídka oddělující zvýšený terén zahrady od chodníčku vedoucího pod ní začala dosluhovat. Hrozilo vyvalení zeminy do dvorku, proto bylo nutné starou zídku nahradit a vystavět novou.

Původní zídku vybudoval děda současného majitele téměř před šedesáti lety z betonových tvarovek vlastní výroby. Jednoho dne se dala zídka do pohybu a vážně hrozilo její zhroucení. Bylo třeba ji nahradit. V úvahu přicházelo několik variant: buď staré betonové tvarovky nahradit novými, nebo postavit cihlovou zídku, případně na stavbu zvolit gabiony (drátěné koše naplněné kameny). Také šlo vyvalenou zeď úplně odstranit a terén upravit jako svažitou skalku. Tuto možnost majitel zavrhl jako první a poté padla i varianta s gabiony. Ve hře tak zůstaly nové betonové tvarovky a cihlová zídka. Rozhodnutí nakonec padlo na cihly, kromě jiného i pro jejich nadčasovost.

Zahradní opěrná zídka postavená z bílých
lícových cihel s již nainstalovaným venkovním osvětlením

Budování základů

Nejprve bylo nutné odstranit původní zídku. Jak se posléze ukázalo, dala se do pohybu i proto, že nestála na žádných základech, ale betonové tvarovky byly posazeny jen do malty na ploché opukové kameny zapuštěné do země. Vzhledem k tomu, že zeď nebyla nikterak izolována proti vlhkosti, byl tak trochu zázrak, že se nedala do pohybu již dříve. Stávající základy tedy nebylo možné využít, ale bylo třeba udělat nové. Při dvaceti pěti metrech délky zídky kopírující zahradu to byl v opukovém podloží kombinovaném s hutným jílem docela slušný tělocvik.
Protože bylo již před stavbou rozhodnuto, že součástí budou i zahradní svítidla, jako první putoval do výkopu husí krk pro natažení vodičů. Byl zvolen silnější průměr, aby se daly vodiče snadno protáhnout. Jak se ukázalo, bylo to prozíravé řešení, protože později se došlo k rozhodnutí oddělit osvětlení zídky od budovaného garážového stání a bylo nutné natáhnout ještě jeden kabel navíc.
Jako druhá putovala do výkopu nopová hydroizolace. I poměrně nízké zídky je dobré izolovat proti vlhkosti, protože voda se nejvíce podílí na degradaci stavebních materiálů, zvláště pak kombinace vlhkosti a mrazu. Připomeňme, že základy by tedy měly být budovány až do nezámrzné hloubky.
Před započetím betonování přišlo do výkopu ještě armovací železo. Proč? V rámci úspor není ta část zídky, ke které přiléhá zemina, vyzděna z drahých cihel, ale je z betonu. Armovací železo tedy posloužilo jako výztuž pro vnitřní opěrný beton.
Pak už do základů dávala betonová směs. Tu lze namíchat v míchačce nebo si můžeme nechat přivézt hotový beton z nejbližší betonárky. Je sice o něco dražší, ale stavitel šetří drahocenný čas, elektrickou energii, a hlavně má jistotu, že složení betonu přesně odpovídá požadovaným normám pro základy. Ať už vlastní, nebo dovezený, beton je nutné při zapravování do základů zhutňovat. K tomu stačí nějaký dřevěný kůl, kterým se beton do základů zapravuje dusavým pohybem.

První noční test venkovního osvětlení

Zdění

Samotné zdění musí začít až po dokonalém vyzrání základového betonu. Normy uvádějí, že plná zatížitelnost betonu je po 28 dnech, ale v případě základu pro nízkou zídku je možné pustit se do práce dříve.
Podélně položené cihly bylo nutné provázat s vnitřním betonem. Zde byla vždy po třech podélně položených cihlách položena jedna cihla napříč. To slouží nejen jako vazba vnější řady cihel, ale později se o příčně položené cihly opřelo bednění pro litý beton.
Před zahájením betonování bylo třeba přihrnout bednění zeminou alespoň do ¾ výšky, aby zapravený beton bednění nezdeformoval. V tomto případě byla pro bednění použita OSB deska, kterou se majitel rozhodl neodstraňovat a ponechal ji jako součást zídky.
Ke zdění se používala malta pro lícové zdění, která se prodává v pytlích jako již namíchaná směs. Stačí ji promíchat s vodou v příslušném poměru v míchačce nebo míchadlem na vrtačce.

Schody na zahradu vznikly stejným způsobem jako límec zídky. Chybí vyčistit cihly
a zapojit světla

Límec z cihel

Zakončení zídky je možné několika způsoby, například koupenými betonovými tvarovkami. Tady však byla zídka zakončena nastojato položenými cihlami, takzvaným límcem, který byl o 2 cm předsunut před čelo zídky. To je u nižších cihlových zídek asi nejčastější způsob zakončení a patrně také nejhezčí. Stejným způsobem, tedy z nastojato položených cihel, byly vybudovány i schody na zahradu. I ty sedí na betonovém základu.
Vzdálenost cihel od sebe se dá během zdění poměrně přesně opakovat podle šířky spárovačky. Vytvořit límec zídky z nastojato položených cihel vyžaduje trochu víc trpělivosti a pečlivosti, především při následném spárování mezer mezi cihlami.
Protože se jednalo o poměrně dlouhou zídku, rozhodl se majitel vyrobit si pro spárování (v zednickém slangu pantlování) přípravek ze dvou prkének a dvou obdélníkových plechových destiček, který mu pomohl ke snazšímu, a především čistšímu zapravení lícové malty do spár. Velikost této „pantlovačky“ se řídila formátem zvolených cihel. Mezera mezi plechovými deskami odpovídá vzdálenosti cihel (šířka spárovačky). Aby bylo dosaženo čisté práce, mají plechové obdélníky směrem dovnitř přesah asi půl centimetru (stačí plech upnout do svěráku a ohnout údery kladiva či palice). Větší přesah není vhodný, protože by se zapravená spárovací hmota vytahovala ze spáry spolu s pantlovačkou.
Stejným způsobem se stavěly i dvoje schody vedoucí na zahradu. Na hotovou zídku byla osazena světla.

Text, foto a kresba: Petr Živný

Zídka z lícových cihel

Zídka z lícových cihel