Citlivá místa dřevostaveb

Na rozdíl od zděných domů jsou stavby ze dřeva a z materiálů na bázi dřeva citlivější zejména na povětrnostní vlivy. Jejich trvanlivost a funkčnost závisí na kvalitě provedení prací.

Řadu lidí na dřevostavbách ještě stále odrazuje mýtus o jejich nižší trvanlivosti, rychlejším opotřebení povětrnostními vlivy a rychlejší ztrátě dlouhodobé hodnoty, kvůli níž si nemovitosti pořizují. Dřevo je sice opravdu méně trvanlivé a více náchylné třeba k poškození ohněm či vodou, ale některé dřevěné domy odolávají času už stovky let. A kvalitně provedená stavba s pravidelnou údržbou je víceméně stoprocentní zárukou, že i moderní dřevěné domy mohou sloužit celým generacím obyvatel.

Důsledně proti vodě

Citlivá místa dřevostaveb lze úspěšně eliminovat i při rekonstrukcích starých domů, ale základ maximální odolnosti položíte zejména v situaci, kdy se dřevostavba buduje takříkajíc od nuly. Začíná to hydroizolací základů a provedením veškerých opatření, které zabrání pronikání vody do základů. Tím pádem se omezí i nebezpečí možného vzlínání vlhkosti ze základových pasů či z desky do svislých dřevěných konstrukcí domu.
Odolnost dřeva vůči vlhku je třeba zajišťovat velmi důsledně, takže je ideální používat konstrukční díly ošetřené už z výroby hloubkovou impregnací, případně udělat penetrační nátěry, které chrání i před škůdci či dřevokaznými houbami. Je to nezbytné zejména v místech, která pak zůstanou ukrytá uvnitř stavby a kde byste nemuseli zaznamenat případné škody v počátečním stádiu.
Před vlhkem a působením deště i dalších povětrnostních vlivů ochrání příslušné nátěry i veškeré dřevěné exteriérové prvky a důležitá je i kvalitní střecha s dostatečným přesahem a funkční okapový systém. U všech zmíněných součástí stavby je stále nutné mít na paměti, že v případě jakéhokoli chybně či nedostatečně provedeného opatření trpí dřevo rychleji, více a s rozsáhlejšími následky než zděný dům. Je proto nutné zabránit jakémukoli zatékání, odstřikování vody na fasádu či kondenzaci vlhkosti v konstrukcích.

Kritické body

  • Skryté části dřevěné konstrukce
  • Fasáda u země, kam odstřikuje voda
  • Fólie mezi izolacemi
  • Střešní krytiny, plechy a okapy
  • Venkovní parapety
  • Návětrná strana exteriéru
  • Části v trvalém stínu a pod stromy
  • Hlavy vrutů, šroubů, kování

Co nepodcenit?

  • Impregnaci dřeva
  • Nátěry proti houbám a škůdcům
  • Povrchové ochranné nátěry
  • Tepelné mosty

Schéma ukazuje, kolik dřevěných součástí domu zůstává po dostavbě ukryto v konstrukci. I ty je nutné chránit impregnací

Tepelné izolace

Důležitá je dbát na správnou montáž veškerých klempířských prvků, dodržet doporučenou skladbu izolací střech i stěn, zejména umístění paropropustných fólií, parozábran a izolačních materiálů tak, aby páru a vlhkost nepustily tam, kde by se mohla srážet, měnit ve vodu a poškozovat dřevo. Nedostatečně či zcela chybně nainstalovaná tepelná izolace je častou příčinou problémů staveb z dřevěných materiálů, o to nebezpečnějších, že jejich následky zůstávají dlouho skryté.
Je nezbytné skladbu a vhodné materiály izolací odborně spočítat a naprojektovat, při dílčích svépomocných rekonstrukcí se pak můžete držet i manuálů od výrobců izolací či postupů a videonávodů, které často naleznete na internetových stránkách prodejců. Rozhodně se to vyplatí.
Je důležité připomenout, že není problém dřevostavbu jakéhokoli typu účinně zateplit, dokonce i docílit náročných parametrů nízkoenergetického či pasivního domu. Jakákoli chyba však může způsobit například zbytečné ztráty prostřednictvím tepelných mostů, ale i díky nasáknutí a zborcení izolační hmoty kvůli vzrůstajícímu množství kondenzující vlhkosti.
U staveb, jejichž konstrukci a opláštění tvoří dřevo a materiály na jeho bázi, je rovněž potřeba vytvořit bariéry proti pronikání hlodavců, kteří mohou izolace a fólie vážně poškozovat. Musíte tedy utěsnit veškeré otvory a tam, kde jsou nutné, například u různých větracích vstupů, použijte speciální ochranné mřížky. Prevencí proti škodám od hlodavců jsou i pravidelné prohlídky, případně i nainstalování různých elektronických plašičů.

Proti ohni

Jedním z rozšířených mýtů je i údajná extrémně nízká odolnost dřevěných staveb proti ohni. Dřevo samozřejmě hořlavé je, ale vůči požáru je ve skutečnosti dobře odolné, hlavně z hlediska jeho pevnosti a tuhosti. Lze tedy říci, že při případném požáru konstrukce poměrně dlouho odolává a zachovává si schopnost přenášet zatížení.
Zmíněná odolnost pramení z toho, že povrch dřeva sice rychle vzplane a poměrně silně hoří, ale jen do té doby, než se vytvoří zuhelnatělá vrstva dřevní hmoty. Tato vrstva pak zabraňuje přístupu vzduchu dovnitř dřeva a tlumí hoření.
Rostlé dřevo je navíc celkem těžké zapálit, je k tomu potřeba povrchová teplota kolem 400 °C. Ale pozor, pokud je součást konstrukce zahřívaná delší dobu, postačí k jeho zapálení i pouhých 150 °C. Právě tak často vznikají požáry nejrůznějších střešních trámů od komínů.
Každopádně je nezbytné zamezit veškerým rizikům vzniku požáru zejména předpisovým provedením elektroinstalace, použitím nehořlavých materiálů pro prostupy kouřovodů dřevěnými stěnami, případně použít pro příčky či vnitřní obložení stěn sádrokartonové desky s vyšším stupněm požární odolnosti.

Text: Richard Guryča
Foto: Martina Lžičařová, archiv firem a Shutterstock

Citlivá místa dřevostaveb