Zahrada s modrobílou kuchyní


U domku Morkusových je malý dvoreček, z něho se vstupuje do zahrady. Ta začíná velkolepě – letní kuchyní pod pergolou, s pecí, grilem a s nábytkem jako od babičky. Pocit, že jste na venkově, dokonale dotváří sbírka starého smaltovaného nádobí.

V domku Zuzany a Rosti Morkusových jsme na návštěvě již byli. I čtvercový dvorek uzavřený ze dvou stran domem do „L“, z třetí strany keramickou dílnou a z poslední sousedovic plotem již znáte. Na zahradu jsme však dosud nezavítali. Nejvhodnějším obdobím na její prohlídku je léto. Hned za dvorkem totiž na dům a obchůdek s keramikou, kterou Zuzana vyrábí a prodává, navazuje zastřešená pergola s krásnou letní kuchyní ve venkovském stylu.

Než ji nechali Morkusovi postavit, byl domek obklopen různými boudičkami a přístavky po předchozím majiteli. Přestavba tohoto místa čekala na dobu, kdy bude hotová rekonstrukce obytných místností v domě. Pak to ale šlo rychle.

Pod pergolou

Tak jako v domě či jinde na zahradě i pod pergolou je vše dotaženo do dokonalosti. A protože Zuzana je milovnicí „omšelých“ věcí, je tento koutek pro posezení venku u něčeho dobrého na zub postaven a zazahrada řízen ve stejném duchu. Podlaha je vyskládána z cihel, vedle zděných kuchyňských skříněk stojí opravdová dřevěná kredenc v tradičním bíložlutém odstínu slonová kost doplněná novými úchytkami. Kousek obkladu nad pracovní linkou pochází z kachlových kamen. Na přípravu jídla tu je dvouplotýnkový vařič, pícka na pizzu a zděné topeniště s roštem na grilování. Rohovou kuchyňskou sestavu úplně na kraji uzavírá obezděný čtvercový záhon, v němž se pěstují bylinky na vaření.

„Do puntíku je to moje práce,“ usmívá se Zuzana. „Pečlivě jsem plánovala a rozměřovala, aby se všechno vešlo a aby seděly všechny úhly.“ Promyšlené je i umístění zahradní pece na pizzu a grilovacího roštu na straně otevřené do zahrady. Komínek z pícky je vyveden nad střechu pergoly a také kouř vznikající při spalování dřeva při grilování může odsud snadno unikat.

Opačná strana, která je chráněna zdmi sousedících budov, je vyhrazena stolování. Lavice, stůl a židle ctí retrostyl, který má Zuzana tak ráda. Všechno je z bytelného masivu, i když… Lavice za stolem je vlastně vtipně složena ze dvou dílů – z lavičky a opěradla, v němž se dá snadno odhalit staré dveřní křídlo. Kdyby se nestalo součástí lavice, asi by skončilo někde na skládce… Pohodlné sezení je zajištěno měkkými podsedáky a polštáři, které spolu s ubrusem tvoří jednu soupravu. Jemné pastelové barvy textilu souzní s laděním celého prostoru.

Převládá v něm bílá. Objevuje se na nábytku a drobných dekoracích, které visí na zdech nad stolem, bílou je natřena i samotná konstrukce pergoly a také jedna zeď. Díky tomu je tento kout prosvětlen, což umocňuje i denní světlo pronikající střechou z průsvitného polykarbonátu.

Druhou výraznou barvou je modrá. Ale modré je kromě obkladu z kachlů vlastně jen smaltované nádobí. Toho je tu však dost na to, aby vytvořilo dojem modrobílé kuchyně. „Pro modrý smalt mám velkou slabost,“ přiznává Zuzana. „Dnes se špatně shání, protože je po něm značná poptávka. Zaměřila jsem se na odměrky s hranatými oušky, ale mám tu i cedníky, pokličky, bandasky, formy na bábovky, zásobnice na potraviny nebo pánvičku na volská oka,“ ukazuje na více míst v kuchyni. Zmiňované odměrky a cedníky visí na kovovém roštu nad pracovní plochou, v jejich sousedství je vystaveno další modré i bílé náčiní ze smaltu. Na polici nad stolem stojí vyrovnaná řada bandasek, jsou tu zavěšeny trychtýře, solnička, ale třeba i drátěný podběrák na knedlíky.

Zajímavým neotřelým doplňkem letní kuchyně je starý kovový lustr se svíčkami. Ten se uplatní v jiném ročním období, než je slunné léto. Naše průvodkyně vysvětluje: „Před Vánocemi tady dělám speciální výzdobu. Převládají zelené větve, místo letních drobností tu je lustr a svícny s bílými svíčkami. Pravidelní zákazníci se už těší a jsou zvědaví, co jsem zase vymyslela…“

Nápady a recyklace

Některé dekorace prozrazují Zuzaninu schopnost recyklovat vyřazené věci, které obvykle končí v odpadu. Opakujícím se prvkem je okno, z něhož se po přesklení stalo zrcadlo. Okno se zeleným rámem visí v domě nad jídelním stolem, v letní kuchyni vidíme bílé okno-zrcadlo vedle police s bandaskami a další se dají objevit v ateliéru či na stěně domku na nářadí v zahradě.

Jinou věcí, která mohla skončit ve šrotu, je plechová vana. Obvyklým venkovním koupadlem bývá bazén, tady je mezi stromy a květinami na vodní hrátky vyhrazena vana doplněná zahradní sprchou. Pravda, obvykle se tu šplouchá malá Vanesska, šestnáctiletý Michal už hrám odrostl. Určitou dávku noblesy tomuto koutku dodává dřevěné plato na zemi, zarámování francouzskými okny a stylové „koupelnové“ doplňky – konev na vodu, seslička na sezení a plechová mýdlenka.

„Nápady čerpám z různých časopisů, velkou inspirací je Chatař chalupář,“ prozrazuje Zuzana. „Když jsem v jednom objevila sofa ze staré vany na nožkách, málem mě ranila mrtvice! My jsme takovou vanu při rekonstrukci domu vyhodili…“

Zahrada v pevných rukou

Zahrada začíná hned za letní kuchyní a studnou s pumpou. Vstup je impozantní. Musí se projít pod bílou treláží, kde končí z cihel dlážděný chodníček, který vede zhruba do dvou třetin rovinatého obdélníkového pozemku. Přední část je okrasná -s květinovými záhony, bylinkovou spirálou a četnými možnostmi odpočinku v křesílkách. Na konci chodníčku stojí nářaďový domek, za ním je po levé straně trampolína, pískoviště, houpačka a skluzavka pro děti a vpravo skleníček a zvýšené záhony na zeleninu. Úplně vzadu se do trávy vešlo ohniště.

Dominantou je dřevěný domek na nářadí v příjemné šedé barvě. V jeho blízkosti se nacházejí dvě dvojice křesílek. Jedna se schovává ve stínu pod stromy, druhá je zatím na výsluní. Zatím. Než na treláži vyroste vistárie. „Každý rok ji někdo zlomil, ale snad se dočkám,“ poznamenává naše hostitelka.

Po devíti letech, kdy tu Morkusovi bydlí, je zahrada upravená, zkultivovaná do posledního centimetru. Možná až moc, řeknou si mnozí, protože tady si příroda opravdu nemůže dělat, co chce. Zuzana má vše v pevné režii. Je vidět, jak hodně dům i zahradu miluje a jak si užívá možnost budovat všechno, po čem kdy toužila.

Svoje okolí neustále vylepšuje, ale také proměňuje. Než jsme stačili uveřejnit loňskou reportáž z domu, změnila se výmalba a doplňky v ložnici. Dnes má novou podobu i posezení před domem. A místo zděného ateliéru s letním pokojem na dvorku stojí dřevěná stavbička. Opět je všechno jinak. Je však obdivuhodné, jak Zuzana dodržuje stejný styl. Vynalézavě recykluje použité věci, které někdy pořizuje na Aukru, leccos však dostane od sousedů a kamarádek. Silného spojence má v manželovi, který se dokáže jejími nápady nadchnout. Společná realizace je pak hračkou.

text: Martina Lžičařová
foto: Jaroslav Hejzlar

Zahrada s modrobílou kuchyní


Komentáře

Jedna reakce na Zahrada s modrobílou kuchyní

  1. honaj. napsal:

    Nádhera! Opravdu! 🙂 Podobnou kuchyňku máme. Jen v téhle mi chybí nějaké sezení, kde si uvařené věci sníte 😀 My máme třeba jídelní set

Napsat komentář