Viděli jsme cestou LII.

Vydáme se do CHKO Šumava, kde stojí chalupa s medvědem hlídajícím vstup, a pak na okraj malého města v Podkrkonoší.

V dřevěném kožichu

Chalupa usazená ve stráni pod lesem působí velmi pěkně. Půdorys odhaduji na šest krát dvanáct metrů, vše je pod jednou střechou včetně bývalých chlévů a deštěné kůlny vzadu. Přední část domu je zřejmě roubená, opatřená v tvrdších horských podmínkách ještě dřevěným obkladem OE kožichem. Prkna jsou možná spojovaná na polodrážku. Bílé “spáry” jsou součástí spodního prkna, které se neseřezává kolmo, ale s náběhem, aby voda vytékala ven.

Pochválit lze i barevnost stavby. Stěny, natřené vpředu bezpochyby luxolem palisandr, jsou rozveseleny světlými vyřezávanými lištami kolem oken. Tato ostění dům nejen zdobí, ale též začišťují konce obkladu, který by se mohl třepit. Šestitabulková špaletová okna jsou asi nová, nahoře ve štítě však působí jejich velikost trochu humpolácky. Překvapující je kytování skel zvenčí, což se u oken otevíravých ven používalo počátkem minulého století. Nároží jsou začištěna lištou, natřenou stejně jako ostění oken. Jde o ohnutý plech připevněný šrouby se zacínovanou čepičkou.

Střecha je zřejmě kvůli únosnosti a ceně kryta nějakým druhem asfaltového šindele. Tenký oplechovaný komínek je poněkud kuriózní. Před pěknou kamennou podezdívkou je betonový žlab, který zjara oživí květy. Jinak je stráň jen zatravněna. Sympatické je, že u nových dveří ve střední části stavby sedí hlídací medvěd.

Dům s přístavkem

Stavba je rekonstruovaná a ve velmi dobrém stavu. Jde asi také o roubenku, jejíž stěny jsou chráněny obkladem z fošen, v tomto případě kladených na sraz. Bezpochyby není památkově chráněna, proto majitelé mohli zvolit plechovou krytinu ve tvaru vln, která je jistě užitečná a umožňuje odvádět dešťovou vodu i z přístavku s velmi malým spádem (lze ji pokládat do spádu 18 stupňů). Stejně tak by památkáři protestovali proti široké ukončující liště ve štítu. Asymetričnost střechy s přesahem přes zápraží však potvrzuje, že jde o starou, tradiční stavbu.

Bílý přístavek je zřejmě novější a byl zřejmě postaven na místě původní kůlny. Je příliš široký a mění proporce stavby, které bývaly maximálně jedna ku dvěma, na půdorys skoro čtvercový. Na první pohled by nás mohlo napadnout, že by bylo lepší potlačit bílou, ale světlá omítka je v pořádku, protože přístavek odděluje, odsazuje, zatímco tmavá plocha by se s chalupou sčítala. Zvláštní je volba oken v přístavku. Na rozdíl od těch na chalupě, která mají profilované obložkové ostění s členěním skel do kříže (asi nalepeného), jsou okna přístavku nečleněná, možná vyklápěcí, s plochými římsami ve tvaru kapličky.

Vysoký štít svírá ve vrcholu pravý úhel, jak je v Podkrkonoší obvyklé. Jeho současná úprava asi napodobuje původní členění, ale kvůli délce prken je příčně rozdělen až nad okny, což okna opticky posouvá příliš nahoru. Vertikálně umístěné lašky tuto vzdálenost ještě zvýrazňují.

text: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
foto: MARIE RUBEŠOVÁ

Viděli jsme cestou LII.