Viděli jsme cestou XLVII.


Cesta nás vedla nejdříve od Roudnice nad Labem směrem k České Lípě. Na další výlet jsme vyrazili o něco východněji, do okolí České Skalice.

Dům s přizdívkou

Přízemní část je oproti patru výrazně předkročená, z toho lze soudit, že chalupa byla při rekonstrukci zateplena. Působí to spíš jako podezdívka, která byla možná širší i původně. Dnes je na zdivu zřejmě vrstva polystyrenu a na něm v omítce bosáž, obvyklá spíš na městských renesančních domech. Zateplení by se dalo řešit také obkladem z fošen, třeba i nabílených. Variant je vždycky víc.

Stavba je velmi dobře udržovaná, stejně jako její okolí. Změny vzniklé při poslední rekonstrukci zřejmě mířily k usnadnění péče o ni.

Došlo i k výměně oken. Jde o vyklápěcí typ s dvojskly, členění je jen naznačeno lištou nalepenou na sklo. Dům by si zasloužil repliky původních oken. Dobře, že jsou v roubené části zachovány vyřezávané rámy. Nahoře z nich ovšem leze montážní pěna, která na slunci degraduje a jde dorezava. Před osazením rámů ji měli řemeslníci odříznout a spoje uzavřít jiným tmelem (např. lepidlem na dlažbu s přídavkem konopných vláken proti popraskání).

Ve štítě jsou zřejmě ponechána okna původní, i když i ta už byla vyměňovaná. Dá se usuzovat na 20.–30. léta minulého století, kdy se pravděpodobně obnovovala i lomenice a střecha. Klas a stromeček byly asi i na původním štítu, ale tehdy byly vyskládány ze širších prken (15–20 cm). Betonová krytina se barevně ke stavbě hodí. Krajové tašky, díky nimž se majitelé obešli bez oplechování, nejsou příliš robustní. Dešťové svody bez nátěru na tmavém pozadí však září stejně jako satelit, který by mohl být schovaný na půdě.

Chaloupka ve svahu

Tato malá chalupa má také robustní spodek, jde ovšem o sokl vytvářející prostor pro bydlení, kterého je před svahem málo. Možná je pod ním sklípek, který izoluje přízemí proti vlhkosti. Na sokl navazuje opěrná zeď s provětrávanou mezerou bránící přístupu zemní vlhkosti od svahu. Dobře je řešen i svod, z něhož voda a sníh „přeskakují“ větrací mezeru a proudí chrličem na ulici. Zakončení soklu je řešeno plochými kameny nebo taškami vyspádovanými ven. Soudě podle map v omítce by potřebovaly opravu – měly by být zespodu opatřeny příčnou drážkou, která by umožnila odkápnutí vody, aby nešla zpět na zeď. Omítka je asi tvrdá, nastavovaná cementem, což je tady účelné.

Chaloupka působí velmi pozitivně a barevně příjemně – přestože jsou použity tři odstíny dřeva. Z cesty je na ni radost pohledět.

Lomenice je velmi dobře udělaná, přitom jsou použita také úzká prkna. Ovšem dvě jsou vždy sklepnuta k sobě a laťka je jen ob jedno. Další lať utěsňující spáru je zřejmě zevnitř. Moc pěkné je vyřezávání fošny na spodku štítu a dobře zvolena je i jeho barevnost. Chválím i krytinu bez oplechovaného kraje. Její barevnost je rovněž příjemná, blízká vzhledu přírodní břidlice. Na komíně je plechový bubák, aby do něj nepršelo. Když je otevřen povětrnosti, vytvářejí sloučeniny síry s dešťovou vodou kyselinu sírovou, která komín rozkládá.

V opraveném roubení jsou ven otvíravá okna. Mají trochu robustnější rámy, než je obvyklé, ale zdá se, že tam je jen jednoduché sklo. Přístavek vpravo byl možná přizděn dodatečně pod přesahem krovu, který se dělal asymetrický, s trámy vytaženými přes zápraží. Ale to je jen odhad. Jako celek vypadá chalupa velmi souladně.

text: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
foto: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář