Truhlářské spoje II.


Klasické truhlářské spoje bez použití elektrického nářadí a strojů jsou osvědčené a stále funkční. V pokračování článku z minulého vydání popisujeme další techniky.

Truhlářská dílna, ve které se pracuje jen s pomocí ručního nářadí

Přestože se jedná o práci pomocí jen ručního nářadí (hoblíky, pilky, dláta), jsou tyto spoje velmi kvalitní a pevné a zohledňují vlastnosti dřeva, které reaguje na vlhkost okolního prostředí.

Dřevěné kolíky

Rozdíl mezi kolíkem a dřevěným hřebíkem je ve tvaru. Hřebík se podélně zužuje do špičky, kolík má stále stejný průměr. Kolíky jsou nezbytné na spojích, které se nelepí, to znamená jsou spojené na sucho. Původně se používaly k zajišťování jiných spojů, jako samostatný způsob spojování se vyvinuly až v pozdější době. Dnes je spojování pomocí kolíků jedním z nejrozšířenějších způsobů spojování moderního nábytku. Jsou vyrobeny vždy z tvrdého dřeva.

Čep s tažným klínem

Tento spoj je v lidovém nábytku vidět zejména v konstrukci stolů k upevnění zpevňovacích táhel a v konstrukci rozkládacích půlených lidových skříní (někdy bylo nutné velkou skříň či stůl rozebrat, aby se snáze stěhovaly úzkými dveřmi chalupy).
Čep s tažným klínem je tvořený průběžným čepem, který je na protější straně zajištěný tažným klínem. Konstrukce tohoto spoje umožňuje rychlé sestavení a opětné rozebrání a zároveň mu dodává potřebnou pevnost.

Pero a drážka

Spoj na pero a drážku byl a je i v současnosti běžný a hojně využívaný. Nejčastěji se uplatňuje při pokládce dřevěných podlah, prkenných i parketových, dále při sesazování větších desek, například stolních, v konstrukci nábytku, dřevěných obkladů apod.

Variantou pera a drážky je spoj s vloženým perem. Obě spojované strany mají drážku a pero tvoří samostatné prkénko

Pero a drážka se vyrábí pomocí dvojice hoblíků pérkaře a žlábkovce (dušníku). Z jedné strany spoje je drážka, to znamená zahloubení uprostřed šířky prkna, na druhé straně je pero, vlastně jakýsi negativ drážky, to znamená, že prostřední část vystupuje ven a okraje jsou sníženy.

Varianta tohoto spoje je spoj s vloženým perem. Obě spojované strany mají drážku, a pero tvoří samostatné prkénko z tvrdého dřeva, které se mezi ně vkládá.

Hmoždíky

Spoj na hmoždíky je vhodný ke spojování větších ploch, například desek stolů nebo víka truhel a úložných prostorů lavic. Hmoždíkům se také říká mašle nebo vlaštovčí ocasy. Spoj tvoří dvě části, desky nebo prkna, do kterých se vydlabe hmoždíkové lože (do dvou třetin tloušťky materiálu) ve tvaru dvou protilehlých rybin (v každé desce jedno přesně naproti loži v druhé desce) a protikus z tvrdého dřeva, hmoždík, ve tvaru mašle, který přesně kopíruje tvar zádlabů v prknech, do kterého se zarazí. Hmoždík zabraňuje vzniku spáry mezi spojenými prkny, sesycháním dřeva se ještě více utahuje. Na delším spoji jich může být více. Hmoždíky se používají na spodní straně, z běžného pohledu nejsou vidět.

Hmoždíkem se spojují větší plochy, například desky stolu nebo víka truhel

Existuje ještě další typ hmoždíku, zadlabávaný do drážky. Jde v podstatě o obdobu vloženého pera, ale není po celé délce spoje a letokruhy vloženého perka jdou kolmo na spoj. Spoj je zadlabaný dovnitř, tvar se nerozšiřuje. Zajišťuje se dvěma kolíčky z každé strany. Používá se hlavně na výrobky viditelné z obou stran, například kazety vchodových dveří. Tento druh hmoždíku je skrytý uvnitř materiálu a neruší vzhled výrobku. Jeho smyslem je zabránit rozklížení spáry.

Přeplátování

Spojují se jím hlavně rámové konstrukce. Přeplátování existuje v různých provedeních. Základní jednoduché přeplátování vznikne tak, že v místech spojení se na obou kusech odebere materiál do jedné poloviny tloušťky. Tento spoj nepatří k nejpevnějším a je nutné jej sklížit a zajistit kolíky nebo hřebíky. Používá se hlavně na výrobcích hospodářského charakteru (dvířka králíkáren, sítě do oken a podobně).

Na starých dveřích z doby renesance a baroka se vyskytují vylepšené formy přeplátování podobné svlaku (svlakový plát), kdy se plát na konci dílu zasouvá do drážky s okraji ve tvaru rybiny podobně jako svlak. Tento spoj bývá k vidění také na selských stolech, kde plní účel spojení lubu a nohou. Dnes je již téměř zapomenutý. Zajištění kolíkem je samozřejmostí. Je to spoj vyráběný častěji tesaři než truhláři a podobně jako většina spojů tesařského původu se nelepí.

Čep a pero

Tímto způsobem se spojují hlavně luby a nohy stolů, postranice a čela postelí a kolébek (tam, kde je potřeba začepovat širší prkno). Je to kombinace perka na konci prkna a na něj navazujícího čepu.

Spoj na čep a pero na lubu stolu

Vznikne tak, že se nejprve vyrobí čep po celé šířce konce prkna, a ten se potom v horní části pilkou čepovkou zkrátí zhruba o dvě třetiny na obě strany. Výsledkem je perko ve dvou třetinách šířky prkna a čep ve zbylé spodní jedné třetině. Tak se zmenší hloubka pročepování nohy stolu, a tím se zabrání prasknutí nebo vylomení nohy při manipulaci. Perko zároveň zabraňuje možnému pokroucení prkna. Čep se důkladně zajistí kolíkem. Dlab v noze stolu nebo čele postele tvarově kopíruje čep a perko na konci připojovaného dílu. Spoj na čep a pero se také často dělá na rámy dveří.

Paz neboli pažení

Pažení je jednoduchá stará dřevěná konstrukce (jedna z nejstarších), původem tesařská, využívaná k vytváření stěn a příček v hospodářských budovách (odtud slovo přepažit). Základ tvoří kolmé hranoly zvané štenýře, do kterých jsou vytvořené podélné drážky do tvaru písmene V. Původní štenýře byly tvořené kulatinou zatlučenou do země. Do drážek se pak zasunují prkna na koncích zahoblovaná nebo seseknutá sekerou po stranách do špičky.

Prkna jsou zasunutá kolmo na štenýře a mezi sebou spojená podélně stejným způsobem. Odtud vedl další krok ke vzniku nábytku, jehož základem byly hranolové nohy v rozích a boky vytvořené z prken pomocí pažení. Prkna byla zajištěna kolíkem proti vypadnutí. Takto byly kostruované románské a gotické truhly. Tento spoj se dále vyvíjel, drážka tvaru V se změnila na pravoúhlou a stala se základem pro spoj na pero a drážku, který je z pažení odvozen. Drážka se vytvářela pazníkem (speciální sekerka), pazním hoblíkem a pazním pořízem. Dodnes se tak vyrábějí šindele.

NÁKRESY TRUHLÁŘSKÝCH SPOJŮ

www.truhlarstvi-postaru.wz.cz

TEXT: MILOŠ KODÝDEK
FOTO A KRESBY: AUTOR


Komentáře

Napsat komentář