Tilandsie v Polabí


Když si zahradu pořídí zahradní architekt a zároveň uznávaný pěstitel tilandsií a orchidejí, dá se očekávat netuctový výsledek. Navíc jde již o zahradu zralou, „usazenou“. Kdo by na takovou návštěvu nebyl zvědavý?

V případě Ing. arch. Jana Zimy rozhodně neplatí přísloví o kovářově kobyle. Jeho zahrada je horizontálně i vertikálně členitá a opticky izolovaná od okolí. A hlavně: zatímco mnozí sběratelé čarověníků nebo skalniček si zahradu přemění v soukromou botanickou sbírku pod širým nebem, tady se především žije a zbylo tu dost místa i na bazén a příjemné posezení.

Klikatá cesta k cíli

„Vystudoval jsem architekturu a pak jsem si ještě postgraduálně dodělal zahradní architekturu, takže vedle domů nebo sportovních hal projektuji i zeleň kolem nich nebo i samotné zahrady,“ vypráví majitel a seznamuje nás s historií svého pozemku.

„Za první republiky tady byl stavební dvůr. V 80. letech minulého století začal původní majitel pozemku stavět rodinný dům z obavy, aby mu pozemek nebyl zabaven. Po jeho smrti jsme pozemek i s částečně rozestavěnou stavbou koupili, počátkem 90. let minulého století ji výrazně přestavěli pro potřeby čtyřčlenné rodiny. Následně jsme začali s budováním vlastní zahrady. Ta vznikala postupně ve třech etapách podle našich tehdejších možností. Nejprve jsme řešili vstupní část kolem vchodu a domu, pak střední partii a nakonec cíp vedle východní stěny domu.

Původní souvisle se svažující terén jsme vymodelovali do dvou teras. Okolní zdi a ploty zůstaly tak, jak navazovaly na sousední pozemky. Vzhledem k tomu, že někde třeba sousedé mají k obvodu pozemku přistavěnou kůlnu, není horní okraj zdi rovný, ale to je vítané rozčlenění. Povrch zdí je jen nahrubo omítnutý a poskytuje oporu pro popínavé rostliny.“

Celý pozemek zaujímá rozlohu 670 m2 a je umístěn v centru města. Do zahrady dům vstupuje jižním a východním průčelím.

Lemy a ostrovy

Výsadby lemují celé hranice pozemku a obklopují i dům. Kromě toho ale také rozčleňují plochu trávníků třemi „ostrovy“. Trávník sám je natolik svěží a důkladně opečovávaný, že jej nemusí brázdit cestičky a snese každodenní provozní zátěž. Jediná cestička vede podél domu k bazénu. Její část u domu je tvořena klasickými žulovými kostkami a bezprostřední okolí kolem bazénu je z důvodu údržby dlážděno betonovou dlažbou.

Před obývacím pokojem se nalézá půlkruhová terasa pro jarní a podzimní posezení. Pro život na zahradě v létě je určena druhá terasa navazující na bazén. Tato terasa je umístěna ve stínu a další stín vytváří za poledne velký slunečník.

Některé dřeviny ještě pamatují bývalé majitele, třeba švestka, šeříky, jasany a javory mleče. Třebaže posledně jmenované nejspíš vyrostly neplánovaně z náletů, Ing. arch. Zima je prostě každoročně seřezává až „na babku“, aby nepřerostly měřítko zahrady, a nechává je tu. Vždyť zahradě dodávají perfektní stín a vytvořily základní kostru zahrady!

Majitel říká: „Vzrostlý strom má hodnotu vzrostlého stromu. Není nic smutnějšího, než když si mne pozvou lidé pomoci s tvorbou zahrady a já tam vidím jen čerstvé pařezy a jinak pustinu!“ Další stromy postupně dokupoval a rozmisťoval podle předem vymyšleného plánu už během stavby domu.

K tomu náš průvodce dodává: „Sortiment dřevin je zvolen tak, aby se nic příliš nerozrůstalo, takže tu máme čarověníky, nízké plazivé formy nebo pomalu rostoucí druhy a kultivary. Najdete tu sortiment zakrslých tsug a cypřišků, například Chamaecyparis obtusa, Ch. nana gracilis a další. Všechny borovice manželka vždy v půli května poctivě zaštipuje a tím docílíme zmenšení a kompaktního růstu. U terasy před domem roste i tvarovaná borovice černá. Ale aby zahrada žila a měnila se během roku, musí v ní být také listnáče, takže jsme sem vysadili ozdobné javory a škumpu.“

Chce to barvy

Zahrada je celoročně zelená a cihlový dům s ní příjemně kontrastuje. Přesto by byla věčná škoda, aby tu také něco nekvetlo. Od jara do podzimu postupně nakvétají byliny i keře. Začínají jarní cibuloviny a áróny, později zaujmou rodgersie, denivky, orlíčky, zvonky a kontryhele. Na slunečných místech výsadeb se daří rozchodníkům a netřeskům, zídku terasy i okna zdobí muškáty, fuchsie a další rostliny v nádobách.

Také keře nakvétají postupně. Asi nejmarkantnější květy mají pěnišníky a azalky, ale neméně půvabné jsou i růžové kolkvicie nebo vajgélie. Uplatní se tu i menší brsleny a tavolníky, které lákají včely.

Popínavky zdobí dům i obvodové zdi. Každoročně seřezávaná vistárie se koncem jara obsype květy, loubinec pětilistý zakončí vegetační sezónu červení svých listů a břečťan dodává zahradě tajemnou hloubku.

Trochu nás mátlo, když majitel neustále mluvil o dvou sklenících. U jednoho jsme stáli, ale kde je ten druhý? Dostalo se nám lakonické odpovědi: „Musíte se podívat na střechu.“

Královny zahrady: tilandsie

Skleníky – jeden studený a druhý temperovaný až teplý – umožňují majiteli věnovat se největší zálibě, pěstování orchidejí a tilandsií. Přes léto jsou oba skleníky poloprázdné, protože všechny tilandsie si užívají vzduchu a zdobí doslova celou zahradu.

Broméliovité rostliny tilandsie pocházejí z tropů, ale rostou tam v horách a polopouštích s tak extrémními výkyvy teplot, že se dokážou přizpůsobit ledasčemu, tedy i našemu letnímu klimatu. Jsou to epifyty, takže si je těžko zasadíte do záhonu OE potřebují být zavěšeny upevněné na nějaké podložce.

Kam rozvěsit tilandsie? Pan Zima nás překvapil: „Rostlinám je úplně jedno, jestli je umístíte na plné slunce, nebo do polostínu pod strom. Když přestanou hrozit noční mrazíky a teploty se ustálí v noci nad deseti stupni, je možné začít s vynášením. A důležité je začít je rozvěšovat brzy, tak do půlky května. Později by je přechod ze skleníku na silné sluníčko mohl popálit. V mém případě ovšem rozvěšování tilandsií i jejich podzimní zazimovávání zabere několik dnů. Kontroluji je, někdy lépe upevním k podložce nebo přihnojím. Venku je ponechávám jejich osudu, jen při déletrvajícím letním parnu je občas večer postříkám z hadice a pak děj se vůle páně – rozhodně není třeba je nějak rozmazlovat.

Hnízdí nám tady kosové, vrabci, rehek, červenka a sýkory. Je až neuvěřitelné, kolik ptačího trusu na podzim na mých rostlinách najdu. Takže hnojení do značné míry obstarává i příroda.

Detaily dělají zahradu

Již jsme se zmínili o tom, jak zaujme ostrůvek, který náhle „vyběhne“ z rovného pásu dlažby kolem domu. Jenom člověk s citem pro uměřenost také rozhodne, že dlažby kolem bazénu už je dost a na jednom místě ji nahradí plochou z oblázků, která evokuje japonskou suchou zahradu.

Výsadby tu doplňují vhodně i kameny. Nikdy ale nejsou smíchány různé druhy, ale vždy v určité části jsou kompozice z jednoho druhu. Na některém místě to jsou velké říční valouny, jinde pak tufové kameny různých tvarů. Majitel je sehnal od jedné paní, která rušila skalku. Ty největší zdobí onen „japonský koutek“ u bazénu.

Domovní zdi z lícových cihel jsou vertikálně rozčleněny sloupy a výklenky, najdeme v nich i malou niku, kterou obsadili rehkové. Cihlovou stavbu zbavují jisté strohosti dřevěné pražce položené na nízkých sloupcích. Lemují vstupní loubí a jsou na nich umístěny květiny paní domu v ozdobných keramických květináčích.

„Zahrada je teď v optimálním věku. Už moc nedosazujeme, spíše je nutné občas něco odstranit nebo vyrýt a darovat dál. Také je nutné tvarovat některé dřeviny, aby nepřerůstaly. Práce na zahradě je pro mne ten největší relax, a když se nám povede vytvořit nějaké nové zátiší nebo kompozici, hned je o radost a nový prohlídkový okruh postaráno.“ Tak hodnotí svou mnohaletou práci majitel.

text: RADKA BOROVIČKOVÁ
foto: ZDENĚK ROLLER

Tilandsie v polabí


Komentáře

Napsat komentář