Zahrada s hortenziemi

Renata Štolbová měla vždy jasno: „Nejsem zahradnice a nebudu. Zahradu mám ráda, k životu potřebuju žít v přírodě, ale jsem malířka, a ne zahradnice.“

Velká okna ateliéru vedou do zahrady, ve které majitelka často hledá inspiraci

Renata si vysnila zahradu barevnou, ale nekomplikovanou, takovou, kde hlavní slovo má trávník a stromy. „Když budu chtít syté barvy, namaluju si je do obrazu,“ míní výtvarnice. Vypráví, že s touto koncepcí si dokonale padla do noty s kamarádkou Pavlínou Klímovou z Českého Krumlova. „Dokázala navrhnout a realizovat všechny výsadby tak, že vypadají ozdobně a přitom jsou na údržbu opravdu nenáročné.“

Na začátku byla přestavba domku

Zahradu zdobí řada keramických plastik

Býval tu nízký domek s blátivým dvorkem, králíkárnami a zanedbaným sadem. Přesně takové prostředí začala před lety přetvářet výtvarnice Renata Klogner Štolbová. Nejprve bylo třeba domek zvětšit o patro a také do šířky. Nakonec ještě přibyl prosklený prostor, který slouží něco jako zimní zahrada nebo galerie. Pokud se v čase vrátíme o hodně nazpátek, z původních dispozic pozemku ještě odstraníme chlívek, kůlnu a králíkárny a vše důkladně uklidíme, můžeme se pustit do budování zahrady. Výtvarnice pochopitelně nemůže být bez světlého ateliéru. Ten tedy vyrostl v návaznosti na zděnou garáž, ale muselo se zasáhnout do modelace terénu.

„Byl tu pozvolný svah sahající až k domu,“ vzpomíná paní Štolbová. „V roce 1996, když jsme stavěli zimní zahradu a měli tu bagr, jsme nechali svah směrem k domu odbagrovat, aby byl strmější a vedle domu i nahoře vznikly plošiny. Na horní plošině pak vyrostl na betonové platformě jednoduchý ateliér ze dřeva a skla se dvojími posuvnými dveřmi.“

Zákoutí s hortenziemi a různými artefakty je kulisou, kterou pozorují domácí i návštěvníci za okny zimní zahrady

Protože zimní zahrada vyčnívá o šířku dveří před původní půdorys domu a přichází se k ní po stejně široké plošince, využili majitelé tento prostor ještě k vytvoření zastřešené, ale otevřené verandy. Podle venkovní teploty a podle nálady se dá obdivovat zahrada buď z proskleného vytápěného prostoru, nebo z pohodlné koženkové pohovky na terase.

Zahrada jako galerie

Majitelka zahrady maluje svoje obrazy na zvláštní podklad – na laminát, proto se je nebojí rozmístit po zahradě. Procházka po ní je tudíž jako procházka galerií pod širým nebem. Stačí vstoupit a vedle stěny garáže s popínavkami na trelážích sedí v záhonu skalníků keramický pierot.

Větší část zahrady zůstala v podobě travnatého sadu a je bohatým zdrojem ovoce

Terénní schod před ateliérem je jištěn betonovou zídkou, kterou zakrývají skalníky. Pozornost od ní odvádějí i kvetoucí ibišky a keřovité mochny. A také přátelsky se tvářící keramický vlk z ateliéru výtvarníků Bambasových a několik váz a dalších nádob z dílny manželů Klimešových a dalších spřízněných duší. V trávě sedí i další keramické plastiky a povídají si s obrazy usazenými u paty jabloní nebo zavěšenými na jejich větvích.

Jako výborná výstavní plocha poslouží i naštípané dříví, poskládané jednou do kulata, jindy do hranaté zídky. Dovedou nás až k zahradnímu domku v zadní části zahrady. Tady je dílna Luďka Klognera, který své manželce připravuje laminátové podklady pro obrazy.

Bretaňská inspirace

Obrazy najdete na zahradě všude

Samostatnou kapitolou je zákoutí s hortenziemi před skleněnou stěnou zimní zahrady. Ze zdi shlížejí obrazy paní Renaty a podél zdi roste jedna hortenzie vedle druhé. „Hortenzie ráda maluju a vzplála jsem k nim vášnivým vztahem,“ tvrdí přesvědčivě výtvarnice: „S dalšími výtvarníky jezdíme do Bretaně a tam jsou krásně modré hortenzie úplně všude, nejen vysazené, ale i v lese. Tady není vápenitá půda, musím jim vápno přisypávat a jak to není rovnoměrné, kvetou v odstínech od modré po růžovou, což se mi moc líbí. Někdo mi tvrdil, že hortenzie velkolistá tady vymrzne, ale já už sedm let po každých narozeninách přisadím další hortenzii a všechny vydržely. Nemám potřebu přidávat žádné další barvy.“

Za ateliérem probíhá zeď společná se sousedním pozemkem. Na treláži ji popíná zimolez, pnoucí drobnokvěté růžičky nebo jasmín, spodní lem doplňují zahradní třezalky, které září červenými plody, a keř komule. Konstrukce treláže umožňuje i zavěšení květinových truhlíků, například s bujným rožcem.

Při úpravách byl pozvolný svah přerovnán do náhorní plošiny

Zahradě ale dodávají nenucený půvab zejména stromy. Zadní části vévodí dva ořešáky, najde se tu švestka nebo bohatě plodící aronie. Momentálně se ale svými plody prosazují jabloně. „Odrůda český soudek opadá hned, ale vzadu máme rubín a ten vydrží do zámrazu. Vždycky necháváme pár jablek na stromě pro ptáky a taky proto, že to vypadá hezky. Občas se po naší zahradě procházejí sousedovic kočky a já je pozoruju a maluju. Sami domácí zvíře nemáme, zato moje obrazy jsou zvířat plné.“

Zimní zahrada

Sedíme v zimní zahradě obklopeni obrazy plnými nejenom zvířat, ale i zahrad, lidí a andělů. Celým domem se mísí ve vzácné shodě malby a artefakty paní Renaty plné křesťanských motivů s oblíbenými věcmi jejího manžela, který inklinuje k buddhismu, józe a dalším východním učením. Aby do velkých skel nenaráželi ptáci, nalepili na ně majitelé pestrobarevné ryby a motýly ze zatavených skleněných korálků a zvenčí zavěsili bambusové „lomozítko“ chrastící ve větru.

Střídmost zařízení a velké plochy skel dodávají zimní zahradě vzdušnost

„Je tu stálekvetoucí euphorbie, průběžně sem dodávám další pokojové květiny, takže přírodu vnímáme i v zimě. To navíc krásně praská v kamnech a zasněžená zahrada s několika posledními jablíčky na stromech je uklidňující. Teď v létě se zase koukáme do samé zeleně. Prostě si užíváme pohody, ani moc nechodíme do ostatních místností.“

text: RADKA BOROVIČ KOVÁ
foto: ZDENĚK ROLLER

Zahrada s hortenziemi

Zahrada s hortenziemi