Proti vlhkosti


Soudobá opatření proti nadměrné vlhkosti zdiva mohou být v případě starého domu škodlivá. Účinné jsou však například systémy větracích kanálů.

Poškození soklového zdiva vlivem vlhkosti

S problémem nadměrné vlhkosti u starých domů se jistě setkal téměř každý. Na vině bývá skutečnost, že zdi starých domů nebyly dle dnešních měřítek a zvyklostí odizolovány, podlahové konstrukce prošly neprodyšnými úpravami (beton, asfaltové pásy, PVC, cementové omítky), ale také nepochopení a zanedbání tradičních prvků odvětrávání a neprodyšné úpravy terénu kolem domů.

Tento problém se stal obzvláště palčivým u dřevěných staveb v momentě, kdy se namísto prostých prkenných či dusaných hliněných podlah začaly dělat podlahy betonové, či se prkenné podlahy překryly PVC, a kdy se do omítek začal přidávat cement. Zatímco zděná konstrukce je schopna snést zvýšenou vlhkost i několik desetiletí a pak opět vyschnout, dřevěná konstrukce většinou podlehne hnilobě.

Co zdem škodí

Často slýcháme: „Dům byl tak vlhký, že nepomohla ani betonová vana (sanační omítka apod.), co jsme pracně udělali v přízemí. Starý barák, s tím už se nic nedá dělat.“ Jde o velmi smutný omyl a nepochopení stavebně technických zákonitostí domu. Starý dům má jistě tendenci být vlhký, především stojí-li ve svahu, protože zde chybí izolace proti zemní vlhkosti, či zde byly například původní izolace jílové, které už dožily.

Nadměrná vlhkost se na fasádě domu nepříjemně a viditelně projevuje

Betonem a cementovými omítkami či lepením asfaltových pásů na zeď však problém neodstraníme, ale naopak výrazně zhoršíme. Dům je i nadále vlhký, takže majitel přidá ještě víc betonu a další vrstvu cementové omítky, případně zakoupí „zázračnou“ omítku sanační. Situace se zdá být po opravě lepší, ale časem (někdy velmi záhy po opravě) se problém opakuje.

Všechna tato opatření, která se bohužel v lidovém stavitelství praktikují posledních několik desetiletí a která jsou z jakési nepochopitelné setrvačnosti stále populární, jsou pro staré zdivo škodlivá. Pouze dočasně maskují vlhkou zeď, místo aby řešila vlastní příčinu problému.

Tradiční materiály, jako je cihelné, kamenné či hliněné zdivo, vápenné a hliněné omítky, mají tu důležitou vlastnost, že jsou prodyšné. Odstraníme-li příčinu pronikání vlhkosti, postupně vyschnou. Uzavřeme-li však vlhkost ve zdivu jakoukoliv neprodyšnou úpravou, místnosti zůstanou vlhké a plesnivé a „udušené“ zdivo se navíc začne rozpadat, dřevěné konstrukce hnít. Na zdivo z nepálených cihel (tzv. vepřovic) mohou tato opatření dokonce působit natolik destruktivně, že se zřítí, protože zatímco v suchu je hliněná cihla pevná jako kámen a vydrží i několik staletí, ve vlhku se může změnit v bláto.

Zeď musí větrat

Co tedy dělat? Metody, jako je tzv. „podřezávání“ domu, infúzní clony apod., bývají dosti náročné, drahé a nešetrné. Velmi opatrně je třeba zacházet se sanačními omítkami, neboť navzdory reklamě jsou pro staré zdivo většinou nevhodné. Doporučujeme tradiční systém větracích kanálů. Ty se používaly již ve starověku, jsou účinné a v principu jednoduché. V současnosti jsou opět objevovány jejich výhody a někteří výrobci nabízejí prefabrikáty pro jejich snadnou montáž (např. systém Iglú či betonové U tvarovky – tzv. energokanály). Kanály lze také vyzdít.

Fungují na jednoduchém principu provětrávání konstrukce proudícím vzduchem. Základním předpokladem jsou vždy dva otvory, které zajišťují „průvan“ v systému – nasávání a výdech vzduchu, přičemž výdech lze drážkou ve fasádě vyvést do výše, či napojit do nepoužívaného komína. Větší rozdíl výšek znamená lepší proudění vzduchu. Nezbytné je přímé napojení dutiny kanálu pod podlahou na vyústění ve stěně (zabetonujeme-li trubku bez vývodu, bude systém nefunkční).

Dům ve svahu

U domu ve svahu máme několik možností. Nejúčinnější je odkopat dům zvnějšku a odizolovat. Nopové fólie, které umožňují větrání, jsou použitelné u nepříliš vlhkého zdiva. Aby byly alespoň trochu účinné, musí být nahoře zakončeny odvětrávanou mezerou, na což se často zapomíná.

Při použití systému Iglú dochází k trvalému odvětrání vlhkosti

Fólie však většinou nepostačí, je-li zdivo více vlhké – dutiny fólie jsou pro účinné proudění vzduchu příliš malé. Pak můžeme na vnější straně zdi vytvořit jakési větrací kanály přiložením vlnitého prefabrikovaného prvku (vlny vodorovně, po celé ploše stěny); systém opět má na jedné straně nasávání a na druhé výdech vzduchu prostřednictvím svislých komínků na okrajích.

Ještě dál lze zajít vytvořením venkovní přizdívky se souvislou větranou mezerou šířky alespoň 40 mm po celé ploše stěny. Jakýkoliv příkop vykopaný podél domu musí mít na dně drenážní trubku, vyspádovanou směrem od objektu, abychom se zbavili srážkové, případně prosakující vody. Poté může být zasypán běžnou zeminou.
Kanál můžeme vést podle potřeby třeba jen podél jedné vlhké stěny, nebo naopak okolo celé místnosti. Jednu jeho boční stranu vždy tvoří obnažené, očištěné a omítky zbavené zdivo, průřez bývá čtvercový či obdélný, alespoň okolo 200/200 mm. Teprve nad ním jsou další podlahové vrstvy. Nasávání i výdech se děje skrze mřížky na fasádě.

Kombinací těchto opatření je zpravidla možné zdivo vysušit a vytvořit kvalitní obytné parametry i několik metrů pod zemí (optimální vlhkost okolo 60 – 75 %).

Dům na rovině

Stojí-li dům na rovině a je přesto vlhký, mohou být příčinou cementové omítky či betonové podlahy. Ty je nejlepší odstranit a nechat vše důkladně vyschnout, poté nahradit prodyšnými materiály. Někdy už to postačí a žádné větrací kanály nemusíme zřizovat.

Spodní část roubenky někdy shnije a bývá nahrazena zdivem

V některých domech dokonce objevíme původní větrací či odvodňovací kanály. Pak stojí za to pokusit se pochopit jejich systém a obnovit je či na ně navázat. Pokud jsou funkční, je dobré do nich zasahovat co nejméně. Bývají pod podlahami, po vnějším obvodu objektu či ve sklepích.

Někdy se ve sklepních prostorách nachází pramen, který živí studnu, nebo odtéká mimo objekt, anebo kanály, které odváděly vodu pouze sezónně (např. v době jarního tání). Podobné systémy se ve velmi důmyslné formě vyskytují i u některých vynikajících památek. Pro zajímavost: např. barokní klášter v Plasích, postavený v bažině na dubových pilotách, je opatřen složitou soustavou kanálů, jimiž byla udržována stálá hladina spodní vody, aby byly piloty stále ponořeny, neboť na tom závisí jejich pevnost.

www.girsa-at.cz

TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: ATELIÉR GIRSA AT, MARTINA LŽIČAŘOVÁ A VLADIMÍR KAŇKA


Komentáře

Napsat komentář


DOBRÉ RADY

  • Odstraňte neprodyšné cementové omítky a betonové podlahy.
  • Zbudujte systém odvětrávacích kanálů.
  • Nezapomeňte položit do příkopu podél domu drenážní trubku.
  • Do původního větracího či odvodňovacího systému pokud možno nezasahujte.