Nezapomeňte na okenní ostění


Okenní ostění zůstalo ponecháno – při změnách a inovacích oken – dlouho bez podstatné úpravy.

U dvojitých (špaletových) oken tvořilo dřevěné deštění mezi rámy vzdálenými zhruba 200 mm přirozenou tepelnou ochranu stěny v oblasti okenního ostění. Po přechodu k oknům s jednoduchými okenními rámy se jaksi zapomnělo na to, že teplo neprostupuje kolmo na stěnu, ale jde vždy cestou nejmenšího odporu.

V oblasti okenního ostění teplo obíhá ve stěně zkratkou okolo okenního rámu a celá tato oblast je podchlazována. Důsledkem jsou nadměrné tepelné ztráty a orosování na vnitřním povrchu. Nejde o žádnou maličkost, jenom tímto detailem po celém obvodu okna může utíkat až polovina tepla, které prostupuje oknem.

Kde ostění izolovat

Okenní ostění se vyplatí dobře izolovat zejména po vnějším obvodu, popř. i po celém vnitřním obvodu včetně parapetů. U vrstvených stěn se doporučuje osazovat okno do roviny navazující na tepelně izolační vrstvu. Spára mezi rámem okna a navazující stěnou musí být vždy vyplněna tepelnou izolací v celé hloubce a kvalitně utěsněna z vnitřní strany.

Nedokonalé těsnění této spáry na vnitřním povrchu a naopak její dobré utěsnění na vnějším povrchu oken bývá často jednou z příčin vzniku plísní v koutě u okenního rámu, popř. ve spáře. Nejvhodnější je tuto spáru zevnitř zcela odkrýt, vyčistit od zbytků původního těsnění, což jsou obvykle podrcené skelné provazce, a následně v celé hloubce vyplnit polyuretanovou pěnou. Při aplikaci pěny však musí být zavřena okenní křídla, aby nedošlo k pokroucení okenních rámů, a zároveň musí být zajištěna možnost úniku nadbytečné pěny, která zvyšuje svůj objem zhruba 35x. Její zbytky se oříznou, spára se zevnitř utěsní a překryje lištou.

Těsnění okenních křídel

Okenní křídla je třeba navrhovat tak, aby se jejich těsnost proti pronikání vzduchu spárami směrem od vnitřního líce ven snižovala. Hlavní těsnění musí být umístěno na vnitřní naléhávce křídla, podružné blíže k vnějšímu povrchu musí mít těsnost menší, aby bylo zachováno minimální provětrání, redukující vlhkost. Umístění hlavního těsnění na vnější křídla u dvojitých a zdvojených oken vede k orosování vnitřního povrchu vnějšího skla (v zimě hezké, avšak mrazivé ledové květy).

Příliš velká netěsnost podružného vnějšího těsnění pak vede k orosování vnitřního skla na jeho vnitřním povrchu. K těsnění se kdysi používaly kovové pásky, tzv. kovotěs, s velmi nízkou účinností (vydrží sice na okně dlouho, ale po dvou letech již netěsní). Pak se objevily pásky z molitanu, jejichž funkční životnost je rovněž kratší (po čase nepruží). V současné době lze doporučit pryžové či silikonové profily, výjimečně i trvale pružný tmel se separační vrstvou na povrchu.

Okna ve střeše

Nesmíme zapomenout ani na zásady zateplení v místě osazení střešních oken. Je třeba především myslet na souvislé vrstvy fólií. Aby mohly skutečně bránit pronikání vodní páry a vzduchu, musí být kolem oken perfektně utěsněné. Používají se na to speciální oboustranně lepicí pásky, které se ještě mechanicky lištami stáhnou k oknu nebo jakémukoli dalšímu detailu. Vrstva tepelné izolace musí být dotažena v co největší tloušťce až k okennímu rámu, aby se tepelné mosty eliminovaly. Opomenutí nebo nedokonalé napojení střešních oken je velmi nepříjemné; nepomůže fakt, že střešní okna jsou dnes už skutečně dokonalá. Sebekvalitnější výrobek ztrácí svou dobrou funkci, jakmile je ve střeše špatně osazen. Nejde jen o to, že izolace nebývá dovedena až k oknu, ale i tubus pro okno často bývá ponechaný bez izolace.

Uvedený problém může vyřešit speciální tepelně izolační manžeta, která ke konstrukci dokonale přilne a svým tvarem zajistí bezpečný přechod na plnou tloušťku tepelně izolační vrstvy ve střeše. Setkáváme se s nimi velmi často v podkrovích kolem oken a také na přechodu k pozednici tam, kde se nepodaří udělat souvislou vrstvu izolace šikmé střechy a stěny.

Pokud se střešní okna osazují mezi krokve, je třeba pamatovat na to, aby prostor mezi okenním rámem a krokví byl perfektně vyplněn tepelnou izolací. I zde dochází k problémům, když se vnější vzduch dostává vrstvami podél okenního rámu až k opláštění tubusu. Namísto izolace je tam už jenom sádrokarton, který často přímo zčerná plísní.

Text: Ing. Jiří Šála, foto Pavel Veselý


Komentáře

Napsat komentář