Kadov na Vysočině


Vesnička leží v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, v části Vysočiny, jíž se říká Severní Horácko.

V této oblasti zakládali kolonizátoři ve 13. století nové osady na vyklučených, méně svažitých pozemcích ve výšce okolo 650 metrů nad mořem. V tomto případě šlo zřejmě o Štěpána z Medlova, předka mocného rodu pánů z Pernštejna. Založil mj. rybník Medlov, u něj stejnojmennou osadu a severně za vrchem zvaným dnes Žákova hora (770 m n. m.) další obec, kterou zřejmě pojmenoval Medlánky. Rozkládala se na obou březích potoka Fryšávka, a tak byla časem přejmenována na Fryšavu.

Kdy vznikl Kadov

K Fryšavě patřily i východně položené pozemky, jimž se říkalo „na Kadowech“. Vlastnila je obec a šest fryšavských osadníků. Právě na tomto pustém místě nechal majitel novoměstského panství F. M. Kratzer ze Schönsberka postavit v letech 1651 a 1660 dvě vysoké pece na výrobu železa. Zároveň se začala u Fryšavy těžit železná ruda. Šlo o mohutné ložisko, v němž se až do padesátých let 19. století doloval jemnozrnný magnetit s vysokým obsahem železa.
Při huti Na Kadowech si začali dělníci stavět domky a obhospodařovat vymýcené paseky. Tak vznikla obec Kadov, uváděná podle lánského rejstříku novoměstského panství poprvé v roce 1656. Není ovšem vyloučeno, že v tomto místě byla již ve 14. století osada, jejíž název sem přenesli osídlenci povolaní z jižní Moravy. Stejnojmenná obec je totiž i na Znojemsku asi 8 km jihozápadně od Moravského Krumlova. Dávná osada, ležící možná v místě samoty Kadůvek (bývalý Josefský panský dvůr založený v letech 1720-1727), později zanikla.

Největší moravská huť

Obec Kadov nejvíce proslavila právě železářská huť, která patřila k největším hutím na Moravě. Železná ruda pro ni se těžila v mnoha okolních vesnicích, ale také na několika místech přímo v Kadově. Jedním z těchto míst je např. „Vápenice“ při silnici na Nové Město na Moravě, kde se těžil i vápenec nutný pro výrobu železa. Surové železo se dále zušlechťovalo ve zkujňovacích výhních, které byly zpočátku v Kuklíku, ve Vříšti a v Líšné, což jsou vesnice v blízkém okolí, jedna výheň byla později také přímo v Kadově.
Železárny vyráběly užitkové předměty (litinové potrubí, sloupy, litinové střešní tašky), ale vznikaly tu i ozdobné předměty, dezertní talíře, náramky, prsteny, náušnice. Známé byly též kadovské litinové kříže, které se stále porůznu v okolí vyskytují (např. u kostelů ve Fryšavě, Sněžném, Novém Městě na Moravě, na rozcestí u Vříště i jinde).
Výroba železa dosáhla svého vrcholu v 18. a v první polovině 19. století. V té době pracovalo při huti 80 dělníků. Zdejší železo bylo označováno za nejlepší na Moravě. Huť stála na návsi po pravé straně silnice na Herálec u říčky Fryšávky, kde lze ještě dnes nalézt zbytky zdiva. V nízkém domku před kamenným mostkem bývala tzv. šlosárna, kde se upravovaly odlitky železárny. Huť byla v provozu až do roku 1874.

Horácká architektura

Největšího rozmachu zaznamenal Kadov na počátku 19. století. Od roku 1788 do roku 1825 se počet domů právě v souvislosti s rozvojem huti zdvojnásobil. Rozrůstaly se ve štítové orientaci zprvu kolem veliké nepravidelné návsi a pak podle komunikací paprskovitě dál.
Horácký dům je jedním z podtypů domu východních Čech a západní Moravy. Je obvykle přízemní, roubený, se sedlovou střechou pokrytou šindelem (kdysi i došky). Interiér byl většinou tvořen světnicí, světničkou, dvěma komorami, černou kuchyní a chlévem. Mnohé domy mají bohatě vyřezávané lomenice, někdy i s kabřincem. Roubené chalupy jsou často olíčené vápnem chránícím dřevo před sesycháním.
Novějším typem je zděný dům z kamene, někdy s plastickou výzdobou na omítce. Bývá opatřen skládanou krytinou, plechem či eternitem. V Kadově jsou zastoupeny čtyřstranné, trojboké i trojstranné typy dvorů.

Zachovat tradiční kolorit

Kadov zůstal trvale u novoměstského panství. V roce 1749 dostala obec pečeť, ve znaku má beránka s křížem. V letech 1850 až 1870 patřila ke Kadovu nedaleká obec Krátká. Tehdy měly dohromady 750 obyvatel. O sedmnáct let později se Krátká osamostatnila, aby se pod kadovská křídla o necelých sto let později, v roce 1964, opět vrátila. V roce 1976 byl Kadov přičleněn ke Sněžnému, ale od roku 1990 je samostatnou obcí.
Rozkládá se na 538 hektarech a má 130 stálých obyvatel. K obci patří samoty Kadůvek (bývalý Josefský panský dvůr), Podmedlovský mlýn, kde v roce 1723 stála také pila, a Kadovská pila. Polovina pěkných horáckých chalup je dnes ve vlastnictví chalupářů, kteří se většinou snaží zachovat tradiční kolorit této půvabné obce.

TEXT A FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář

Když se řekne

barák

Slovo pochází z francouzštiny a původně šlo o dočasnou dřevěnou stavbu pro hromadné ubytování. Expresivně se výraz používá pro jakýkoli dům. V oblasti Severního Horácka se slovem barák nebo žundr označují dřevěné i zděné přístavby chránící vstup do domu. Obvykle je nad nimi seníkový vikýř.