Bošilec
I ten, kdo neví, kde přesně vesnice leží, zná písničku o bošileckém mostku, kde hrály dvě panny v kostku a kde to špatně dopadlo. Klenutý most z kamene stojí dodnes nad propustí Bošileckého rybníka.
Obec středověkého původu najdeme v jižních Čechách v rovinaté zemědělské krajině patřící k třeboňské pánvi s rozsáhlými rašelinišťmi a rybníky. Nejbližším městem je Veselí nad Lužnicí. Samotnou vesnici omývají vody Bošileckého rybníka, jednoho z nejstarších rybníků v Čechách. Chovají se v něm s úspěchem kapři, rybník patří k těm nejproduktivnějším. Malý kousek severně od obce leží Horusický rybník.
Nachází se v CHKO a biosférické rezervaci Třeboňsko, 7 km jihozápadně od Veselí nad Lužnicí, od něhož ho dělí Horusický rybník, třetí největší v Čechách. Vesnice Bošilec leží na břehu Bošileckého rybníka.
Z historie
Bošilec vznikl v první čtvrtině 14. století a jeho dějiny jsou spjaty s osudy pánů z Růže, které končily Petrem Vokem. K třeboňskému panství byla obec přičleněna v první polovině 15. století. V čele vesnice stál rychtář, který zastupoval majitele panství a hájil jeho zájmy. Ves se utěšeně rozrůstala a v polovině 16. století se hospodařilo již na 23 usedlostech. Velkou pohromou byla třicetiletá válka, kdy krajem přecházela vojska a vše plenila, neboť v r. 1626, tj. na počátku války, byl Bošilec už zcela pustý. Od roku 1660 se majiteli stali Schwarzenbergové, vesnice se postupně obnovovala a zalidňovala. V roce 1880 žilo v Bošilci 489 obyvatel. Dnes má obec asi 200 obyvatel.
Vesnice na dvě části
Půdorysná struktura je ojedinělá, neboť Bošilec se rozkládá na dvou částech, které spojuje hráz Bošileckého rybníka. V západním, níže položeném díle byla původně dost rozlehlá obdélníková náves, která byla časem částečně zastavěna. Z jihovýchodního rohu vybíhá dlouhá ulice k hrázi Bošileckého rybníka směrem k návrší s menší částí soustředěnou kolem kostela.
Ve vsi poměrně dlouho převládala dřevěná zástavba. Dnes převažují domy ze závěru 19. a počátku 20. století. Pro obytná stavení i hospodářské stavby jsou typické trojúhelníkové štíty s jednoduchým dekorem, k nejčastějším patří bosáž, zubořezy, ploché šambrány a pilastry. Je tu patrný vliv měšťanské architektury, který se projevuje na domě čp. 21 s atikou nebo na sýpce statku čp. 13, což jsou shodou okolností i dvě nejhodnotnější usedlosti ve vsi.
Některé objekty mají památkovou ochranu. K těm patří levá část čp. 9 s bránou a se sýpkou, čp. 13, čp. 21 a kostel sv. Martina. Části kostela pocházejí, jak se zjistilo při posledních průzkumech, z konce 13. století. Hlavní dominantou kostela je neobvyklá kazatelna ve tvaru velryby v interiéru.
Usedlosti s příznivou tváří
I přesto, že v době socialismu na návsi vzniklo několik rušivých novostaveb a hodnotná průčelí byla poškozena modernizacemi, si vesnice uchovala dostatečně velký památkový potenciál. Obec má výrazné panoramatické hodnoty i v souvislosti s bošileckým rybníkem a dominantou kostela.
Když se řekne
Atika
Prodlužuje fasádu budovy nad hlavní římsu tak, že opticky zvyšuje budovu a pro pohled z ulice částečně zakrývá střechu. Může mít formu celého patra, nízké zídky nebo balustrády, může probíhat po celé délce fasády anebo být uplatněna pouze na části budovy.
![](https://www.chatar-chalupar.cz/wp-content/uploads/2019/10/Image010-4.jpg)
Duby na hrázi
Ke zpevňování rybničních hrází se tradičně využívaly duby. Jejich porosty v kombinaci se svahovitým profilem terénu na sluníčku vytvářejí vhodné stanoviště pro řadu teplomilných živočichů a rostlin. Žijí tu například brouci roháč obecný, tesařík obrovský nebo páchník hnědý. Někteří z nich se v rámci České republiky vyskytují výlučně na hrázích rybníků.
Text a foto: Martina Lžičařová