Bošilec
I ten, kdo neví, kde přesně vesnice leží, zná písničku o bošileckém mostku, kde hrály dvě panny v kostku a kde to špatně dopadlo. Klenutý most z kamene stojí dodnes nad propustí Bošileckého rybníka.
Obec středověkého původu najdeme v jižních Čechách v rovinaté zemědělské krajině patřící k třeboňské pánvi s rozsáhlými rašelinišťmi a rybníky. Nejbližším městem je Veselí nad Lužnicí. Samotnou vesnici omývají vody Bošileckého rybníka, jednoho z nejstarších rybníků v Čechách. Chovají se v něm s úspěchem kapři, rybník patří k těm nejproduktivnějším. Malý kousek severně od obce leží Horusický rybník.
Nachází se v CHKO a biosférické rezervaci Třeboňsko, 7 km jihozápadně od Veselí nad Lužnicí, od něhož ho dělí Horusický rybník, třetí největší v Čechách. Vesnice Bošilec leží na břehu Bošileckého rybníka.
Kostel sv. Martina je už z dálky dobře viditelný
Z historie
Bošilec vznikl v první čtvrtině 14. století a jeho dějiny jsou spjaty s osudy pánů z Růže, které končily Petrem Vokem. K třeboňskému panství byla obec přičleněna v první polovině 15. století. V čele vesnice stál rychtář, který zastupoval majitele panství a hájil jeho zájmy. Ves se utěšeně rozrůstala a v polovině 16. století se hospodařilo již na 23 usedlostech. Velkou pohromou byla třicetiletá válka, kdy krajem přecházela vojska a vše plenila, neboť v r. 1626, tj. na počátku války, byl Bošilec už zcela pustý. Od roku 1660 se majiteli stali Schwarzenbergové, vesnice se postupně obnovovala a zalidňovala. V roce 1880 žilo v Bošilci 489 obyvatel. Dnes má obec asi 200 obyvatel.
Vesnice na dvě části
Půdorysná struktura je ojedinělá, neboť Bošilec se rozkládá na dvou částech, které spojuje hráz Bošileckého rybníka. V západním, níže položeném díle byla původně dost rozlehlá obdélníková náves, která byla časem částečně zastavěna. Z jihovýchodního rohu vybíhá dlouhá ulice k hrázi Bošileckého rybníka směrem k návrší s menší částí soustředěnou kolem kostela.
Ve vsi poměrně dlouho převládala dřevěná zástavba. Dnes převažují domy ze závěru 19. a počátku 20. století. Pro obytná stavení i hospodářské stavby jsou typické trojúhelníkové štíty s jednoduchým dekorem, k nejčastějším patří bosáž, zubořezy, ploché šambrány a pilastry. Je tu patrný vliv měšťanské architektury, který se projevuje na domě čp. 21 s atikou nebo na sýpce statku čp. 13, což jsou shodou okolností i dvě nejhodnotnější usedlosti ve vsi.
Některé objekty mají památkovou ochranu. K těm patří levá část čp. 9 s bránou a se sýpkou, čp. 13, čp. 21 a kostel sv. Martina. Části kostela pocházejí, jak se zjistilo při posledních průzkumech, z konce 13. století. Hlavní dominantou kostela je neobvyklá kazatelna ve tvaru velryby v interiéru.
Za mostem je menší část vesnice s kostelem
Usedlosti s příznivou tváří
I přesto, že v době socialismu na návsi vzniklo několik rušivých novostaveb a hodnotná průčelí byla poškozena modernizacemi, si vesnice uchovala dostatečně velký památkový potenciál. Obec má výrazné panoramatické hodnoty i v souvislosti s bošileckým rybníkem a dominantou kostela.
Když se řekne
Atika
Prodlužuje fasádu budovy nad hlavní římsu tak, že opticky zvyšuje budovu a pro pohled z ulice částečně zakrývá střechu. Může mít formu celého patra, nízké zídky nebo balustrády, může probíhat po celé délce fasády anebo být uplatněna pouze na části budovy.
Duby na hrázi
Ke zpevňování rybničních hrází se tradičně využívaly duby. Jejich porosty v kombinaci se svahovitým profilem terénu na sluníčku vytvářejí vhodné stanoviště pro řadu teplomilných živočichů a rostlin. Žijí tu například brouci roháč obecný, tesařík obrovský nebo páchník hnědý. Někteří z nich se v rámci České republiky vyskytují výlučně na hrázích rybníků.
Text a foto: Martina Lžičařová
Bošilec
