Kytlice

Ve vesničce uprostřed CHKO Lužické hory můžeme obdivovat roubené stavby s podstávkou, které jsou typické pro tento kraj. Po odsunu německé části obyvatel po roce 1945 se mnoho stavení dochovalo i díky péči chalupářů.

Obec leží v okrese Děčín 6 km severně od Nového Boru. Je zasazena v Kytlické hornatině, která je podoblastí Lužických hor. Nadmořská výška Kytlic je 462 metry. Jejich středem se vine říčka Kamenice.

Název Kytlice není odvozen od kytlice – oděvu –, který se kdysi nosil přes košili jako přepásaná tunika, ale od jména iniciátora vzniku nové části obce Jana Kittela. Jsou to tedy TY Kytlice, ves lidí Kittelových. Prošly v minulosti velmi složitým správním vývojem. Jejich území bylo rozděleno mezi dvě panství – to na sever od Kamenice patřilo k českokamenickému, jižně situované k sloupskému. Na severním břehu vznikly samostatné obce Dolní Falknov a posléze Hillův Mlýn a Mlýny a naproti Falknov, v jehož středu vyrostly Kytlice (původně Kittelwitz, Kittlitz). Dnes jsou spojeny pod jedním názvem a obecním úřadem.

Život kolem Kamenice

Rozhodující význam pro vznik a vývoj zdejšího osídlení měla říčka Kamenice, jež poháněla vodní kola. Nejstarší část obce, Falknov, je doložena v 16. století, ale již v roce 1442 je zde zmiňována sklářská huť. K rozmachu sklářství dochází hlavně po roce 1530, kdy Pavel Schürer z Aschberku přivádí do obce saské skláře a zakládá novou huť. Ta se stala centrem výroby emailového skla v Čechách. Sklo se tu také brousilo, rylo a malovalo.
Počet obyvatel stoupal. Byli velmi zruční a vynalézaví, odjížděli i do ciziny a pomáhali českému sklu získávat jméno. Dřeva na provoz hutě však rychle ubývalo, a tak ji Leopold Valentin Schürer prodal. Novými majiteli se stali Kittelové. Jan Josef Kittel v roce 1750 provoz zastavil a držel v chodu jen brusírnu. Protože se ve Falknově a Hillově Mlýně rozvíjela řemesla a stoupal počet obyvatel bez vlastních domů a on vlastnil rozsáhlé pozemky, předložil v roce 1757 tehdejšímu majiteli hraběti Kinskému žádost o založení nové vsi. Dostal souhlas. Na 151 hektarech se tak uprostřed Falknova rozrostla obec, která jej počtem stavení i obyvatel brzy překonala. V roce 1900 žila v Kytlicích ve 151 domech tisícovka obyvatel.

Na severu Čech při hranicích s Německem je tradiční téměř černý nátěr dřeva chalup a bílý na oknech

Proměna ve 20. století

S vysídlením německého obyvatelstva po druhé světové válce a s vývojem hospodářství po roce 1948 prakticky zanikla sklářská tradice. Příčinou nebyl jen nedostatek surovin, paliva a pracovních sil, ale i neschopnost nových provozovatelů. Opuštěné domy chátraly. V Kytlicích bylo nařízeno 36 demolicí.
Zatímco v ostatních oblastech se chalupářství rozšiřovalo až v šedesátých letech, Kytlice byly již dříve známým, ovšem dobře utajeným místem. Objevili ho pražští herci, literáti a vědci jako například Václav Hartl, Vlastimil Brodský, Miroslav Horníček, Karel Houska, Pavel Landovský a jiní. Rekreační možnosti začaly využívat také organizace a podniky.
Dnes mají Kytlice 443 obyvatel a zhruba stejné množství je chalupářů, Kvete tu čilý spolkový život. Přes dvacet let funguje ochotnický soubor KOS pod vedením Heleny Albertové. Obec spolu s divadelníky obnovila scénu vytesanou v roce 1931 do skály v lese na pomezí Kytlic a Mlýnů. Každé léto zde probíhá hojně navštěvovaný festival. Ze širokého okolí se sjíždějí zájemci i na kytlické bleší trhy, které se konají od dubna do listopadu vždy druhou sobotu v měsíci dopoledne, a také na červnovou Antonínskou pouť. Při té příležitosti samozřejmě mohou obdivovat i architekturu příkladně upravené obce, která je nositelkou modré a zlaté stuhy Ústeckého kraje.

Chalupy Lužického typu

Kouzlo rozmanité krajiny Lužických hor neodmyslitelně dotvářejí roubené chalupy, kterých se podařilo zachránit poměrně dost. Nejstarší dochované stavby pocházejí z konce 18. století, ty nejmladší potom z období 1. světové války.
Hlavním stavebním materiálem bylo dřevo spolu s pískovcem. Původním typem domu Lužických hor a části Ještědského hřbetu s kdysi převažujícím německým osídlením je roubený dům s malými dělenými okny a sedlovou nebo mansardovou střechou krytou nejprve štípaným dřevěným šindelem, později břidlicí. Patro bývá roubené nebo hrázděné. Štíty domů bývaly dřevěné, později vykládané břidlicí. Vedle starých chalup vznikají na místech bývalých demolic stavby nové. I ony mají typickou konstrukci, proporce a zdobení, takže si Kytlice stále uchovávají svůj tradiční kolorit.

Půvabná chalupa v centru Kytlic upoutá členěním pater šablonami skládanými do hvězdiček

Když se řekne

Kolorit

V souvislosti s architekturou jde o určitý ráz, charakter, malebnost místa. Konkrétně třeba o typický tvar střech, barevnost či způsob konstrukce stěn domů či styl úpravy předzahrádek. Koloritem obce může být i určitý výrobek nebo oslava svátků.

Štíty obložené šablonami

Štíty se obkládaly šablonami břidlice z počátku pro ochranu před nepohodou, později se obklady stávaly jejich ozdobou. Na Železnobrodsku se těžila a zpracovávala surovina světle šedá, ale z Německa se dovážela také tmavě šedá a z Anglie modrá a nafialovělá. Díky vícebarevným břidlicím a různým tvarům destiček a šupinek bylo možné vytvářet na štítech zajímavé obrazce a motivy. Břidlice však byly postupně vytlačeny eternitem, což ovlivnilo i vzhled štítů.

Text a foto: Marie Rubešová

Kytlice