Zpevněné venkovní plochy

Je zbytečné zpevňovat větší plochu pro cestu do chalupy i pro posezení na dvorku, než je nezbytně nutné, pokud chceme zachovat útulnost prostoru.

Kombinace mrazuvzdorné dlažby a cihel ve stejné barevnosti může prostor před chalupou pěkně ozdobit

Dnes je zvláštním zvykem mít kolem domu příliš mnoho zpevněných ploch na úkor zeleně, snad aby bylo všechno jaksi přehledné, čisté a dobře omyvatelné – jako z katalogu nějakého hobby centra. Pokud však chceme, aby dvorek nebo zahrádka byly útulné, dýchající starými časy, je zbytečné zpevňovat větší podíl plochy, než je nezbytně nutné.

Zatímco na venkově je zeleně dost, ve městech a městečkách převládají malé zahrádky či přímo miniaturní dvorky, takže je každý kousek zeleně vzácný. Zcela zbytečně si lidé celé dvorky vylévají betonem nebo zpevňují betonovou zámkovou dlažbou a podobnými materiály. Vypadá to nevlídně a pobyt na takovém místě není nic příjemného, zvlášť v rozpálených letních dnech. Většinou zcela postačí vydláždit místo pro venkovní posezení a hlavní komunikace.

Zatravněný dvůr s cestou z kamenných šlapáků už na první pohled oku ladí

Obzvláště u chalup budí jakékoliv příliš rovné a dokonalé řešení poněkud sterilní a městský dojem, či chalupu dokonce vizuálně posouvá do kategorie satelitních novostaveb. Naopak je vítána patina, malebná křivost a jednoduchost v kombinaci s bujnou zelení, která zmírní všechny ostré přechody. Nejlepší výsledek obvykle přinese volba místního materiálu a řešení v kraji dříve obvyklá.

Osvědčený kámen

Pro dláždění ve městech se tradičně používaly kamenné kostky, plotny, kočičí hlavy či valouny, od přelomu 19. a 20. století i šedé betonové cihly. Na venkově byly cesty převážně mlatové, či dlážděné plochými kameny, valouny, výjimečně cihlami. Typickou úpravou zápraží či dvora bylo dláždění z velkých plochých kamenů či cesty zpevněné šlapáky.

Řadu původních dlažeb můžeme ještě stále na mnoha místech vidět a inspirovat se jimi. Staré kameny a cihly mají pěknou patinu, jsou příjemně měkce ošlapané a poměrně trvanlivé. Proto takovou dlažbu nevyhazujeme, ale pouze opravíme. Kamenná dlažba se nepokládá do betonu (nebyla by trvanlivá, časem by ji roztrhal mráz), ale na vrstvu hutněného štěrku a písku, takže voda se zde přirozeně vsakuje.

Na zpevnění příjezdové cesty použijeme raději kamennou dlažbu než beton

Cihly klademe v různých vzorech, nechávají se mezi nimi spáry přibližně 10 mm, které se pak zasypou pískem smíchaným s vápnem. Tato směs se namete do spár a poté pokropí. Podloží (terén pod štěrkem) mírně vyspádujeme směrem od domu, je-li plocha větší, zapustíme sem i drenážní trubku, kterou vyvedeme do místa, kde poroste nějaká vegetace, nebo do dešťové kanalizace.

Přípustné jsou i cihly

Skvěle vypadající je dlažba z mrazuvzdorných červených cihel (tzv. zvonivky). Známe ji především ze západoevropských zemí (Anglie, Holandsko), kde neodmyslitelně doplňuje zahrady venkovských domů, avšak vyskytovala se i v některých regionech u nás, a také v současnosti ji lze velmi dobře použít. Dlažba se pokládá na stejném principu jako kameny. Všimněte si, jak pěkně vypadá, když jsou cihly nestejnoměrně zbarveny. Dlážděné ploše to dodává živost a venkovský půvab. Z cihel lze vytvářet i bordury a různé vzory. Levnější jsou šamotové cihly a dlaždice, které jsou rovněž mrazuvzdorné, a vypadají také poměrně dobře.

Kámen je půvabný i se svými nerovnostmi

Dláždit můžeme i kamennými kostkami různé velikosti nebo kamennými plotnami, což je dražší, ale krásné a trvanlivé řešení; v antik-bazarech lze sehnat i staré kamenné dlažby. Můžeme i kombinovat různé materiály – cihlu a kámen, říční valouny… Stejným materiálem můžeme vydláždit také cestu k brance či kůlně a cestičku podél domu.

Vadí vám mech?

Hlavní komunikace, aby byly pohodlné, mají mít šířku aspoň 1 metr, vedlejší stačí 60 cm. Kdo dává přednost přírodnímu pojetí, tomu postačí cestičku vysypat štěrkem či mulčovací kůrou, nebo ji může ponechat pouze mlatovou či travnatou, případně lze do trávníku zapustit velké ploché kameny – šlapáky.

Ke zpevnění malého plácku pro zahradní nábytek stačí kámen z místního lomu

Je na každém, zda chce mít dlažbu dokonale čistou bez mechů a řas (a trávit čas jejím pravidelným čištěním) či naopak venkovsky zarostlou. Domníváme se, že dláždění se spárami zarostlými mechem či drobnými půdopokryvnými rostlinami nebo bylinkami je krásné a k chalupě patří.

Podél domu stačí okapní chodníček – jedna řada cihel nebo dlaždic kladených do betonu. Hned za nimi může začínat travnatá plocha nebo trvalkový záhon. Lidé se zbytečně obávají vegetace v bezprostřední blízkosti domu. Není pravda, že keře nebo popínavé rostliny u domu škodí, ani že se pak do domu natahuje vlhkost. Naopak, rostliny pro svůj růst využijí vodu, která by jinak v blízkosti domu zůstala, a tak jej vlastně vysušují.

TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: MARTIN MAŠÍN, PAVEL VESELÝ A ATELIÉR GIRSA AT

Zpevněné venkovní plochy