Viděli jsme cestou XXIX.
Dvě usedlosti, které vám představujeme, jsme objevili při cestách v půvabném okolí Bechyně.
Dobře, že zbyla původní brána
První dům se obrací do veřejného prostoru svým štítovým průčelím a klenutou bránou. Ta je ještě v původním architektonickém projevu s robustním výrazem, přiměřenými jednoduchými články (pilastry s kvádrovou hlavicí nesou lizenovou archivoltu a korunní lizenovou římsu, jež je po stranách podepřena krajními lizenami). Vrata jsou novodobá, bohužel s příliš úzkým formátem prken či spíše palubek.
Brána dokládá původní architektonické řešení, které při rekonstrukci vlastního domu v některých podstatných ohledech zmizelo.
Dům prošel změnami. V přízemní partii zmizely veškeré architektonické články – výraz se tak zjednodušil. To by nebyla zásadní chyba. Horší je použití plastových oken s hřmotným obvodovým rámem a naopak s filigránsky působící vnitřní členicí mřížkou. Taková okna by asi nevylepšilo ani použití šambrán.
Štít domu nad příjemně profilovanou kordonovou římsou, krytou taškami, je obohacen subtilními pilastry s hlavičkami, které nesou vrchní jednoduchou římsičku (v porovnání s bránou zde evidentně při rekonstrukci zmizely vrchní konturové lizeny a lizenové paty). A ve spodní partii chybí sokl. Dům tak ztratil tektoniku členění.
Pokud by majitel chtěl vrátit domu původní kvalitní vzhled, měl by se inspirovat architektonickým řešením brány. A pokud by chtěl opravdu domu pomoci, stálo by za úvahu odstranit nevhodné prvky – plastová okna a krajové tašky.
Jen doplnit spodek šambrán
Druhý statek působí velice příjemně. Je dobře zachovalý včetně starých oken se zděnou špaletou, členěných do T – tedy s horním vyklápěcím větracím křídlem (tento typ odpovídá první třetině 20. století, nejspíše dvacátým letům). Architektonické články jsou vcelku dobře obnovené – až na spodní stranu šambrán, kde zcela chybí horizontální pata. Velice sympaticky působí články štítu, jejichž projev evokuje tzv. selské baroko – avšak v ostřeji sekaných kolmých tvarech. I dvoubarevný projev je příjemný a lehký.
Až dožije azbestocementová vlnitá krytina, chtělo by to vrátit se k taškám; a také doplnit spodní část šambrán.
Objekt je vhodně dotvořen plochou mírně ustupující zděné brány. Vrata jsou řešena trochu divočeji, mohlo by rovněž odpovídat období první republiky (nebo jde o novodobější reminiscenci). Krytina z šedých vlnitých azbestocementových desek byla zřejmě volena z důvodu dostupnosti, levnosti nebo snad i málo únosného krovu a je stejně jako oplechování koruny štítové atiky na hraně dožití. Střeše by určitě více slušela klasická tašková krytina v přírodní barvě.
Dojem maličko kazí dosedající trakt sousedního domu v pozici původního výměnku, a to jak hmotou, tak především nevhodným trojkřídlým oknem. Jde ovšem také o úpravu předválečnou, což dokládá dekorativní prvek na koruně atikové zdi a také dochovaný chrličový vývod okapového žlabu v úžlabí střech mezi domy, jenž bývá často zdrojem poruch. Ale celkový dojem – palec vzhůru!
TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: FRANTIŠEK VAŇÁSEK
Viděli jsme cestou XXIX.
