Viděli jsme cestou LXXXXV.

Vybrali jsme dvě takřka pohádkové roubenky. První je z Orlických hor, druhá od Náchodska.

Chalupa nad strží

Klasická roubenka je posazená na vysoké kamenné podnoži vyrovnávající značnou svažitost terénu. Ušlechtilému barevnému řešení ani původní materiálové skladbě není co vytknout (i když se mohou objevit hlasy, že eternitové šablony na střeše jsou z dnešního poněkud přepjatého pohledu neekologické, ale k takovému stavení vysloveně patří). Režné kamenné zdivo suterénní části, pečlivě roubená stěna světnice i bíle omítnutá vstupní a hospodářská polovina objektu vzácně korespondují s okolní přírodou.
Prkenný štít měl ve své ploše zřejmě jen dva drobné větrací otvory. Při tvorbě nového štítu (sesazeného z poněkud úzkých prken) a při požadavku na využití podkroví k obývání, vznikla potřeba řešit osvětlení. Zatímco spodní dvojice oken svým umístěním, měřítkem i barevným pojetím neruší, stejně velké horní okénko již působí nadbytečně. Poněkud rozpačitě působí i asfaltovým šindelem kryté předstupující zdivo suterénu. Výsledný dojem z této stavby však je bezesporu pozitivní. Zvláště v dramatickém terénu a s okolní vysokou zelení.

Skvělá původní lomenice

I druhá chalupa má čistý, elegantní výraz. Zvláště vrchní nenarušená část s překrásnou lomenicí a profilovanými zhlavími stropních (resp. vazných krovových) trámů je kouzelná. Příliš jí neubližuje ani poněkud průmyslová krytina z vlnitého eternitu.
Složitější je situace u přízemí, kde si dožilé původní roubení zjevně vyžádalo razantnější přístup. Je otázkou, zda obvodové stěny byly přezděny nebo jen obloženy, ale dá se říci, že majitel zachránil, co se dalo. Prkenný obklad nahrazující trámovou konstrukci vytváří příjemný dojem tradiční dřevěné sestavy v úměrné proporci odpovídající trámům. Pouze na nárožích dochází k jisté kolizi s historickým uspořádáním – desky jsou umístěny proti sobě namísto posunu o půl výšky fošny. Chybějící rybinová vazba by pak ale musela být překryta širším svislým prknem. Pokud byl záměr nedělat optickou repliku a pouze stavení sjednotit, pak je konečné řešení optimální. Běžný divák si rozdílu fakticky nevšimne.
Jediným ne zcela šťastným prvkem tak zůstává jinak úměrná vstupní verandička, kde typové dveře ze šedesátých let a romantizující dvojice prkenných „obručí“ trochu kazí jinak zcela vyvážený efekt.

Text: Ing. arch. Jan Hubáček a Ing. arch. Tomáš Koreček
Foto: Marie Rubešová

Viděli jsme cestou LXXXXV.