Levandulová

Zahradu, o kterou už téměř třicet let pečuje Kateřina s Christopherem, jsme navštívili už několikrát. Je úžasná a rozlehlá, dokoupením několika okolních pozemků vznikl okolo dvou stavení téměř hektarový prostor.

Modrofialové kvítí se ke světle pískové omítce domu dobře hodí, foto: František Vaňásek

Zahrada samozřejmě nabízí stále jinou pastvu pro oko podle ročních období. Na její proměny ovšem působí i klima té lokality, zimy jsou na Kokořínsku tvrdší než v Anglii, kde majitelé léta žili, a také náročnost jednotlivých rostlin na péči. Kateřina přiznává, že už mnohde nahradila květiny keři, o které se nemusí tolik starat.

Levandule miluje pískovec – a toho je na Kokořínsku dostatek… foto: František Vaňásek

Ve špalíru podél pískové cesty se doplňují krásou i vůní levandule lékařská s bílými růžemi, foto: František Vaňásek

Vláha ze čtyř studní

Velikou zásluhu na tom, že zahrada vyrostla do krásy, má podzemní závlahový systém, který je napájen ze čtyř studní na pozemku. Je v nich užitková voda, proto než vstoupí do systému, projde ještě čističkou. Kromě trávníků, květin, keřů, stromy a záhonů zeleniny, o které pečuje Kateřina, zavlažuje podzemní voda také kaskády na jižním svahu. Tady má Christopher, který celý systém vymyslel, své milované plodiny – vinnou révu, rajčata a ostružiny. Loni ovšem zahrada strádala, protože v suché, létě všechny studny vyschly.
Spodní vody je v tomto místě jinak skutečně dostatek. Silně zamokřená byla i opuštěná chalupa, kterou majitelé k hlavnímu stavení ještě dokoupili, a tím pádem zachránili. Když povolali odborníky, aby stavbu zbavili vlhkosti – voda se stáhla nejen do prohlubně u štítu chalupy, ale i okolo staré rozbité studny. Stačilo jen trochu prohloubit jílovité dno a vznikl další rybník. V něm léta žil starý kapr Hubert – ale to je jiný příběh. Vraťme se mírným svahem k domu, do místa, kam podzemní závlaha nedosáhne.

Z přímočarosti cesty vybočuje zátiší ohraničené kamennou zídkou; ani tady levandule nechybí, foto: František Vaňásek

K odpočinku pod břízami vybízejí křesílka u stolku vyrobeného ze starého šicího stroje, foto: František Vaňásek

Voňavá kombinace

Pojďte s námi obdivovat špalír bílých růží s modrofialovou levandulí u cesty kolem domu. Je to velmi něžná kombinace a majitelé si ten pohled užívají od jara až do podzimu, protože růže kvetou dvakrát za sezonu. A pečlivě stříhané keříky levandule už tady rostou téměř 20 let!

Symbiózu těchto dvou květin vidíme i u roubenky. Její štít a pravou boční stěnu zdobí už léta lososová pnoucí růže, pod níž kolem vstupu do domu voní fialová záplava levandule. „Růžičce se na tomhle místě u dřevěné konstrukce otočené k jihovýchodu moc líbí. V některých letech kvete dokonce čtyřikrát,“ s obdivem informuje Kateřina. I ona má však na tom zásluhu, protože se o trnité kvítí pečlivě stará a snaží se denně odstraňovat odkvetlá květenství. Díky kombinaci s levandulí jsou růže zdravé.

Levanduli najdeme také u zídky se zapuštěným posezením pod volnou pergolou i na dalších slunných místech v této zahradě. „Růže množím řízky, ale levanduli semínky, je pak silnější. Nechám ji samovolně vysemenit a pak už jen za čas vybírám semenáčky a dosazuji je tam, kde je potřeba.

Nádherná lososová růže na nové roubence vydržela několik desítek let, foto: František Vaňásek

Keříky levandule jsou krásné nejen v létě, v květu, ale i v zimě. Sivě zelené lístky totiž neopadávají, foto: František Vaňásek

Jaro v rozpuku

Po zimě se Kateřina nemůžu dočkat, až ponoří ruce do hlíny. Když sleze sníh, je prý zahrada chudinka. „Abych uchovala co nejvíc květin, na zimu je nestříhám, takže zjara je spousta práce. V únoru, pokud není tolik sněhu jako letos, popřípadě počátkem března přijdou zahradníci od pana Jukla z Mělníka a ostříhají všechny stromy a keře. Na to už se necítím. Část podrcených tenkých větviček tenkých větviček jde do kompostu, zbytek odvezou pomocníci na valníku do zahradnictví.“

Na kompostu si Kateřina dává záležet, vrství pečlivě odpad ze zahrady i z domácnosti. „Při přehazování ale potřebuji, aby mi někdo pomohl, je to dřina. Ovšem vyplatí se to, květiny i trávník za něj děkují,“ zdůrazňuje.

Pak už je na zahradě krásně. Nejdřív se rozzáří zlatý déšť, šťavnatou zelenou ukáže trávník, v němž vyskáčou sedmikrásky, veselou škálou barev se pochlubí cibuloviny a s nimi podle polohy i od počátku května pivoňky, rododendrony a bezy. A mohli bychom jmenovat dál.

A co říká jaru Christopher? „Je báječné, že člověk může otevřít dveře a jít ven. Pak už zůstanou otevřené až do zimy. Nemůžu se toho nabažit.“

Dobří partneři
Levandule je silně aromatická léčivá bylina původem ze západního Středozemí, která se díky kulturnímu pěstování rozšířila po všech zemích jižní i střední Evropy. Odrůd je několik, ale jedině Levandule lékařská neboli úzkolistá (Lavandula officinalis) je schopna bez potíží přečkat i tuhou zimu. Podmínkou je dostatečně propustná půda a slunná poloha. Díky vůni svých drobných květů (fialovo-modrých, bílých a růžových) je tento keř dorůstající při kvetení výšky až 80 cm pro růže výborným partnerem, neboť od nich odhání škůdce (obaleče růžového, pilatky nebo mšice). Vyhovují si i dobou kvetení.

Množení levandule
Ze semínek: Sejeme v únoru až březen do truhlíků a do půdy jen  mírně zatlačíme. Substrát by měl být neustále vlhký a teplota alespoň 20 °C. Jakmile vyrostou rostlinky alespoň do velikosti 10 cm, můžeme je sázet ven do půdy do vzdálenosti 25-30 cm od sebe.
Hřížením: Ze 3-4letého keříku levandule ohneme na podzim po ostříhání květů pár větviček k zemi a přihrneme hlínou tak, aby vrcholky zůstávaly nad povrchem půdy. Na jaře větvičky, které by už měly mít kořínky, odhrabeme, odtřihneme od mateřské rostliny a zasadíme samostatně.
Řízkováním: V dubnu odstřihneme polodřevité řízky dlouhé 8-10 cm a zapíchneme je do půdy asi 5 cm hluboko. Dbáme na to, aby půda byla neustále vlhká. Do podzimu vytvoří kořínky.
Ve všech třech případech pokvetou rostlinky až v dalším roce po vysazení na záhon.

Levandulový ocet
Do zavařovací sklenice nalijte 1 litr lihového nebo jablečného octa. Nasypte do něj čerstvé levandulové květy nastříhané na velmi malé kousky tak, aby byly těsně pod hladinou octa. Hrdlo sklenice zakryjte potravinovou fólií a upevněte ji gumičkou. Nechte v temnu a při pokojové teplotě louhovat dva až tři týdny. Pak ocet přelijte přes sítko do uzavíratelné lahve. Přidejte ještě pár větviček čerstvé levandule a láhev uzavřete.
Ocet můžete použít při praní místo aviváže, pro zklidnění mysli a regeneraci pokožky přidejte do vany s horkou vodou 100 ml levandulového octa a dvě čajové lžičky mořské soli. Lžíce octa v horké vodě při vytírání podlahy provoní a vydezinfikuje váš domov. Potřete-li levandulovým olejem svá zápěstí, podkolenní jamky a místo pod krkem, nebudou vás obtěžovat komáři a mouchy a pár kapek stříknutých do skříně ochrání vaše prádlo před šatními moli.

Text: Marie Rubešová, foto: František Vaňásek

Levandulová