Viděli jsme cestou LXXII.

Rubrika: Stavíme a opravujeme

Tentokrát jsme vybrali dva zděné domy – první je z oblasti Českého Švýcarska, druhý z jihu Čech, z okolí Tábora.

Citlivá rekonstrukce

Na prvním obrázku je zřejmě rekonstruovaný starý dům. Střecha je ze starších azbestových šablon. Jsou kladeny diagonálně, jen u hřebene a okapů ortogonálně. Ani střešní okna nejsou nejnovější, jsou to plechové profily s drátosklem, které tepelně neizolují, jenom osvětlují. Komín z bílých cihel, asi struskových, odpovídá zhruba 30. letům minulého století. Oplechování štítu je zbytečně robustní, ale zjemňuje jej šedý nátěr, který je stejný jako na okapu a dešťovém svodu. Ten je spuštěn do země a odvádí vodu do podloží.
Původní okna ve štítě a přízemí byla vyměněna za typ s jednoduchým nečleněným sklem ve dvou rámech. Při rekonstrukci byla zřejmě zrušena špaleta a okno posunuto k vnitřnímu líci. Vzhledem ke značné hloubce ostění není vyloučené, že je dům zateplen. Potvrzoval by to i velmi úzký přesah střechy, mírně zvednuté námětkem nad zápražím.
Zdá se, že poslední úprava domu je nedávná – omítka září novotou. Barevnost je zvolena velmi citlivě. Připomínám, že tato starorůžová nevzniká z červené a bílé, ale ze srnčí hnědi a bílé. Šambrány i římsa členící průčelí jsou mírně vystouplé, vytažené ve štuku, popřípadě jsou citlivě použity dílce z polystyrenu. Velmi pěkná je i jemně béžová barva převažující části fasády.
K domu se hodí nový chodník, vyspádovaný směrem od domu, čímž je rychle odváděna dešťová voda od objektu a podzákladí zůstává stabilní, i hnědý laťkový plot a lavička. Vstup i zahrádka jsou situovány na jih, což je ideální řešení.

Vzhledem k celkové úhlednosti domu by stálo za to, vyřešit po dohodě s energetiky
povrchovou úpravu dvířek s elektrickou přípojkou.

Potlačený půvab secese

Pěkná usedlost má nově položenou krytinu zakončenou krajovými taškami, což je tady rozhodně vhodnější než oplechování. Dům byl rovněž nedávno opatřen novým nátěrem fasády. Secesní vzor na průčelí je poutavý, majitelé zaslouží chválu za zachování původního štukového zdobení, ale jeho barevné řešení neodpovídá době vzniku. Secese pracovala s více přírodními tóny – šedou, hnědou, béžovou, zelenou, modrou, zlatou. Tato růžová odpovídá spíš neogotice a je navíc dost výrazná. Domu by možná prospěl světlejší tón, který by lépe ladil i s cihlovou krytinou.
Jednotlivé prvky byly na secesních domech též více barevně odlišené. Šedá a hnědozelená, které se objevují v detailu v hlavici sloupů a v šambráně slepého okna, by mohly výrazně osvěžit barevnost i jinde. Špaletová okna jsou jistě původní. Jsou členěna do „T“, což odpovídá secesi, otvíravá dovnitř, s větrací „klapačkou“. Figuru 1 – 3 doplňuje ve štítě slepé okno. Dalo by se očekávat, že bude aspoň větrací, ale je tu zřejmě jen proto, aby plocha nebyla prázdná.
Dům stojí mírně zapuštěn u silnice a majitelé dobře řešili jeho odvodnění. Plechová lišta na spodku omítnutého soklu svědčí o tom, že byl asi podříznutý, zemina v okolí byla odkopána a drenáž vodu sbírá a odvádí mimo dům. Do zásypu z kačírku také ústí dva okapové svody. Zahradu odvodňuje drenážní trubka ústící do trávníku u cesty.
Do zdi rozšířený sloup brány je zřejmě původní, ale atypicky široký, těžko odhadnout proč. Barevné lemy korespondující s domem tento fakt ještě zvýrazňují. Špejchárek orientovaný do silnice i kůlna nebo dílna za ním jsou jen v bílé omítce. Celkový dojem z usedlosti je navzdory dost výrazné barvě štuku velmi dobrý.

Do chalupy se asi vstupuje ze severu, což není úplně nejlepší. Vstup z jihu by oživil
zahradu, té by pak slušel spíše dřevěný plot.

TEXT: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ

 

Viděli jsme cestou LXXII.