Venkovská roubenka z počátku minulého století se dočkala změny. Duch starých časů ale zů …

Roubence v Chřibské na severu Čech zůstala kouzelná atmosféra let minulých a zároveň je dost pohodlná na to, aby v ní nikomu nic nechybělo.

Klára Honzíková s Karlem Maříkem hledali svoji vysněnou chaloupku asi tři roky. Vzpomínají: „Moc se nedařilo a přesně ve chvíli, kdy jsme to vzdali, objevila se roubenka Vejminek, která se nám oběma zalíbila na první pohled.“ Byl to snad osud, protože její tehdejší majitel provozuje v obci restauraci a právě tam měli Klára s Karlem první rande. Nebylo nad čím dlouho přemýšlet, a tak se pro koupi rozhodli okamžitě.

V podkroví chalupy vznikla velká ložnice s koupelnou. Okénka v krovu nahoře jsou funkční, foto: Se svolením Romany Bennet a Kateřiny Kuranové

Z historie

Záznamy o chalupě pocházejí už z roku 1843, ale původní stavení bylo s největší pravděpodobností zbouráno. Chalupa, která si dodnes zachovala svoji podobu, byla postavena na stejném místě na začátku 20. století. Název Vejminek má svůj důvod: „Chalupa totiž sloužila jako vejminek k vedlejšímu velkému stavení, které nedávno náš soused také krásně zrekonstruoval,“ vysvětluje majitelka. „V době, kdy jsme chaloupku kupovali, byla už po rekonstrukci, takže nás čekalo dovybavit ji a zútulnit.“

Rozkládací postel Hemnes z IKEA je ideální na spaní, hraní i ukládání lůžkovin, foto: Se svolením Romany Bennet a Kateřiny Kuranové

Praktická dispozice

„Chtěli jsme zachovat jejího původního ducha, abychom se v ní cítili opravdu jako za starých časů. Zároveň se nám líbilo, že nabízí komfort v podobě nové kuchyně nebo dostatečný počet koupelen. V přízemí se žije – velká světnice propojuje kuchyni, jídelnu a obývací prostor a slouží jako místo, kde se tráví čas od rána do večera.“ Je tu dost místa i díky tomu, že velkou technickou místnost využili nejen jako místo pro pračku, sušičku i druhou chladničku, ale nabídla i spoustu úložného prostoru. V chalupě je moderně zabydlené podkroví, kam vede nové schodiště. Schody do prvního patra se zachovaly původní a bez jejich líbezného vrzání si to už v chalupě nikdo nedovede představit. Ložnice jsou tedy ve dvou podlažích, každé patro má svou koupelnu s toaletou. Právě koupelna v podkroví byla jedním z míst, které potřebovalo úpravy, konkrétně se tam dodělával sprchový kout. Předloni také upravovali koupelnu v přízemí, kde přibyly po celé stěně obklady.

Textilní doplňky, jako závěsy do oken nebo polštářky na lavici, jsou šité na míru, foto: Se svolením Romany Bennet a Kateřiny Kuranové

Pohodlí duch doby

Charakter chalupy vytvářejí letité trámy, staré podlahy a malované skříně. „Většina nábytku už na chalupě byla, my jsme pouze doplnili jednu postel a starou skříň do ložnice v prvním patře,“ popisuje Klára. Majitelé mají rádi kombinaci starého s novým, patrné je to především ve světnici: „Nová kuchyně umožňuje zachovat novodobý standard při vaření, zatímco zbytek světnice evokuje starou chaloupku,“ pochvaluje si Klára. Zajímavým prvkem jsou OSB desky. „Líbí se nám jejich využití v podkrovní ložnici – jednak na podlaze a taky jako vnější obklad koupelny. Dole ve světnici měly pravděpodobně praktickou krycí funkci. Tam jsme je ale nově zakryli klasickou omítkou, protože se nám tam moc nehodily,“ vysvětluje Klára.

Majitelé mají rádi kombinaci moderní lesklé bílé kuchyně a dřeva, foto: Se svolením Romany Bennet a Kateřiny Kuranové

Teplo domova

Po osmi letech už bylo potřeba taky něco opravit, a tak loni dostala podlaha ve světnici nový nátěr a menší změny dozná zřejmě i topení. Klára k tomu říká: „Máme dvoje kamna Jøtul – jedna jsou ve světnici a druhá na chodbě, ale většinou na vytopení přízemí stačí jen ta první. V každém patře je v ložnici ještě přímotop. Do budoucna přemýšlíme nad kamny na pelety s ovládáním na dálku, abychom mohli pohodlně s předstihem zatopit jak nám, tak hostům – jezdí sem hlavně rodiny s dětmi nebo party kamarádů.“ Je tu báječný klid a skvělá atmosféra pro hraní her a povídání pohádek. Děti určitě bude zajímat, kdo ve vejmincích bydlel. Takový vejminek umožňoval, aby mladí hospodařili po svém, zatímco staří měli svůj klid a nezávislost. Dvě generace hospodářů pod jednou střechou často znamenaly konflikty, a tak měl vejminek zásadní význam vzhledem k udržení pohody v rodině. Samozřejmě míval i hospodářské využití: pokud zrovna nebyl z různých důvodů obsazený, nesměl zahálet, takže v něm bydlel čeledín nebo děvečka. Prostory sloužily jako letní kuchyně, prádelna nebo komora. V chudších dobách se pronajímal podruhům, tedy nájemníkům bez vlastního pole.

Psí mazlíčci dobře vědí, kde jim bude po zimním výletu nejlépe, foto: Se svolením Romany Bennet a Kateřiny Kuranové

Cestičkou na lavičku

Do čeho se mohli majitelé z gruntu pustit, byla zahrada. „Udělali jsme ji celou,“ pochvaluje si Klára. „Jako první se dělala stráň za Vejminkem. V této části nebylo původně nic, nově tam vznikla cesta směrem do kopce na louku, tak i zkratka po schodech. Letos jsme dodělali i zadní část za chaloupkou, kde je nově dlažba, a taky přední část zahrady s novým dřevníkem.“ Když vyjdete úplně nahoru nad chalupu, je tam lavička, na které se dá ležet a užívat si výhled na louky a vrch Studený. Díky tomu, že chalupa stojí na kraji obce, je krásně obklopená přírodou.

Text: Sah, foto: Se svolením Romany Bennet a Kateřiny Kuranové

Venkovská roubenka z počátku minulého století se dočkala změny. Duch starých časů ale zů …