Smrkovice

Rubrika: Region

Leží při jižním okraji Písku, stranou frekventovaných cest. Snad proto se ve Smrkovicích uchovalo mnoho hodnotných staveb lidové architektury.

Usedlost čp. 23 se středověkou sýpkou je nejvýznamnější památkou Písecka

Jihočeské Smrkovice jsou od roku 1995 vesnickou památkovou zónou. Polohu této osady, správně spadající pod město Písek, si nejlépe uvědomíte, vydáte-li se ulicí Na Boubíně vzhůru k lesu a pak při jeho okraji k myslivně Hůrky. Budete mít výhled na Písecké hory a jejich nejvyšší vrch Velký Mehelník (632 m). Po jeho levé straně jsou Kraví hory s rozhlednou a Jarník. Po pravé vykukují Malý Mehelník, Svícny a Němec. Ohlédnete-li se zpět k Písku, uvidíte i Hradišťský vrch nad ním a přímo pod sebou soustavu putimských rybníků. Pokud byste šli od myslivny dál po červené značce, nemohli byste vpravo přehlédnout rybníček, malebný stejně jako jeho jméno. V létě je Boubelíkovec plný divokých kachen, které zde chová písecká lesnická škola.

Historie dlouhá osm století

První písemná zmínka o Smrkovicích je z roku 1253, kdy král Václav I. potvrdil vlastnictví vsi křižovníkům z pražského špitálu sv. Františka. Zhruba po sto letech je však získalo blízké královské město Písek. V té době již v kraji vládl po husitských válkách relativní klid.

Úzká ulička mezi chalupami nabízí pohled na nepravidelné boky stodol a sklípků, které k nim patří

Vesnice částečně utrpěla za třicetileté války. V polovině 17. století tu zůstalo jen třináct obsazených usedlostí a čtyři pusté domky. Zhruba v té době – patrně poněkud dříve než v okolních sídlech – začala ve Smrkovicích proměna z dřevěné zástavby na zděnou. Dokladem je několik dochovaných starobylých zděných staveb. A také to, že v roce 1837 je na stabilním katastru vesnice značena veškerá zástavba s výjimkou stodol jako nespalná.

Půdorys vesnice potvrzuje její vrcholně středověký původ. Nejvýznamnější stavby jsou soustředěny hlavně okolo svažité obdélníkové návsi a v přilehlých prostorách. Nejhustší chalupnická zástavba se soustředila na jižní okraj a nad ní na návrší vzniklo zhruba na počátku 19. století také několik samot v lokalitě zvané Na Boubíně. Chalup však přibývalo a tato původně oddělená enkláva se s vesnicí propojila.

Nejvýznamnější památka

Usedlost čp. 23 na jižní straně návsi je nejvýznamnější památkou lidové architektury nejen ve Smrkovicích, ale na Písecku vůbec. Její masivní trojpodlažní podsklepená sýpka se střílnovými otvory je středověkého původu. A fasáda, objevená při rekonstrukci na počátku 90. let dvacátého století, překvapila unikátními výzdobnými prvky pozdně středověkého charakteru (je datována do roku 1646). Návesní průčelí sýpky zdobí nárožní kvádrování, římsa s dekorativním vlysem i další výzdoba přecházející i na půlkruhovou klenutou bránu. Vedle úzkých větracích okének druhého patra se objevil i motiv hvězdy a dvě naivistické postavičky.

Malebnost tohoto koutu návsi poněkud ruší nástřešní konstrukce pro přívod elektrického proudu ve štítě domu čp. 15

Škoda, že se před tímto velmi cenným průčelím tyčí betonový sloup elektrického vedení. „To je bolest většiny rekonstruovaných tradičních staveb. Buď je hyzdí sloupy, nebo firmy trhají nástřešními konstrukcemi pro přívod elektrického proudu jejich krásné štíty,“ posteskl si Jiří Hladký, bývalý pracovník památkové péče, který mě spolu s panem Putschöglem z osadního výboru provázel Smrkovicemi. „Protáhnou kabely štítovou zdí, postavenou mnohdy jen ‘na štorcku’, protože zakopat je do země by bylo moc drahé. Lidi jsou rádi, že seženou na opravy a dalších dvě stě tisíc i víc – podle toho, jak dlouhou trasu by bylo nutné vykopat, už většinou nemají. Kdysi jsem se snažil, aby se to udělalo alespoň u těch hodně vzácných staveb, ale získat peníze se mi nepodařilo. Nedá se totiž říct, že by tento zásah památku fakticky ničil. Ubližuje ji z hlediska pohledu, ničí dojem z těch krásných staveb.“

Procházka kolem návsi

Vydáme-li se dál vlevo podél jižní strany návsi, mineme přízemní chalupu čp. 24, za níž se otevírá pěkný pohled do uličky s nepravidelnými boky stodol a sklípků, povšimneme si chalup s popisnými čísly 1 a 2 s poněkud velkými okny v přízemní fasádě a zastavíme se u čp. 3. Zdobení domu i vročení v nevysokém štítě svědčí o secesní úpravě. Je značně oprýskaný, ale zdá se, že se majitel chystá vrátit mu bývalou krásu. První menší usedlost na severní, dolní straně návsi má sice obytnou část se širokým oknem v suterénu zřejmě z pozdější doby, ale sýpka se štěrbinovými větracími otvory vlevo se hlásí k mnohem starší době vzniku. Jen škoda, že na ní klempíři trochu nešetřili.

Z profilace tohoto domu na východní straně návsi bohužel nic nezbylo...

Další stavba, jejíž štít vás upoutá, je na východní části návsi. Dobře, že je dům opraven, ale z jeho profilace nezbylo nic. „Zedníci při opravě zřejmě sundali všechny zdobné prvky, protože tenhle štít nemohl být holý, musely tam být nějaké pilastry a římsičky,“ hodnotí památkář. „Obnova bývá pracná, pro štukatéry není jeden venkovský štít lukrativní a zedníci jsou většinou naštvaní, když mají udělat třeba i jen nějaké šambrány. Bohužel se to stává i v památkových zónách. Památkáři sice na leccos přispívají, ale majitel musí mít zájem. Anebo by měl ohlásit, že se chce zbavit zdobení štítu. Pak by se třeba památkáři s nějakým příspěvkem na zachování přidali.“

Dojdete-li podél východní části návsi až k silnici mířící Na Boubín, neměli byste minout její východní kout. Hned za zmíněnou silnicí vás uvítá secesní fasáda domu čp. 16. Jde o velmi hodnotné stavení, i když také čeká na opravu, před níž by se vyplatil restaurátorský průzkum omítek. Okna sice nejsou původní, do secesního průčelí by se více hodila ta s „téčkem“, jako mají další dvě stavby v tomto prostoru, ale i tak je dojem velmi dobrý.

Po mírném obratu doleva vidíme zmíněnou dvojici usedlostí s kulisovými štíty selského baroka. „Velmi kvalitní je zejména dům vlevo. Je zřejmě v původní barevnosti a úpravě, včetně oken a vrat. Drží velmi krásně pohromadě a musíme jen doufat, že v této podobě zůstane i po eventuální opravě,“ říká Jiří Hladký. Druhý statek napravo je víc rozsedlý do šířky, ale tvar štítu je kompaktní, logický, takže i zde je dvoutraktové členění přízemku zřejmě původní. „I tady jsou velmi dobrá okna, i když jsou vzhledem k osazení dvojskly robustnější,“ dodává památkář.

Velký secesní statek čp. 3 čeká rekonstrukce

Na závěr jsem oba průvodce požádala o názor, jak dnes vnímat téměř 800 let staré Smrkovice. „Zaplať pánbůh se nepovedlo zničit náves a blízké okolí nějakou necitlivou výstavbou. I když některé opravy nejsou příliš kvalitně udělané, tradiční hmoty domů zůstaly. A to je nejdůležitější.“

Na Jiřího Hladkého navázal Jaroslav Putschögl. „Smrkovice byly pro život vždycky příjemnou oázou. Jsme kilometr a půl od Písku, takže skoro ve městě, ale prakticky na venkově. Taky proto na okrajích vesnice vyrůstají stále nové domy. Musíme jen doufat, že nepůjdou příliš proti tradičnímu duchu. Dnes je ve Smrkovicích zhruba 220 domů a mají potenciál dále se rozrůstat.“

TEXT A FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ

Smrkovice