Šemanovice

Rubrika: Kam na výlet, Region, Regiony a vesnice, rss-feed

Jsou součástí obce Kokořín, od níž je ves vzdálena asi 5 kilometrů severně. Leží mimo hlavní dopravní trasy, a tak se zde podařilo uchovat řadu tradičních roubených i zděných staveb.

Vesnička leží v nadmořské výšce 350 metrů nad mořem v malebné členité krajině CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Prakticky na všech stranách ji obklopují zalesněné skalnaté rokle, v jejichž pískovcových stěnách byly hloubeny prostory nejrůznějšího účelu.

První trvalá sídliště se na Kokořínsku objevovala v 11.-12. století v místech, kde to dovolil kamenný základ tak zvaných Polomených hor. První písemná zmínka o Šemanovicích je z roku 1444.
Až do roku 1587 byla ves příslušenstvím hradu Kokořín, pak se stala součástí panství Bosyně. Počátkem 15. století došlo v důsledku pandemií moru a také husitských válek k všeobecnému úpadku oblasti. Podmínky byly odlišné ves od vsi. Šemanovice a další vsi koupila roku 1623 jako konfiskát Polyxena z Lobkovic a připojila je k panství Liblice. V té době bylo v Šemanovicích devět usedlostí. Doba třicetileté války Kokořínsko drasticky vylidnila. Řada osad zanikla navždy. Nová kolonizace přivedla do této oblasti obyvatele z Liberecka a Saska. V architektuře se s postupující pobělohorskou rekatolizací prosadil u většiny církevních a šlechtických staveb barokní sloh, na světských stavbách jsou patrné spíše projevy klasicistního slohu (19. stol.).

Dřevo i kámen

Nejstarší dochované stavby v Šemanovicích lze datovat do 18. století. Jde o dřevěné roubené konstrukce, u nichž se díky dostupnosti uplatňuje také místní, snadno opracovatelný pískovec. Byl použit hlavně na podezdívky domů, díky čemuž se zpomalilo vzlínání zemní vlhkosti i poškození spodních trámů hnilobou. Pískovec se uplatňuje také ve střední části chalup, kde je topeniště, a v zadní hospodářské části. V některých případech bylo přízemí vyzděno po celém půdorysu. Důvodem byla nejen odolnost kamene proti vlhkosti, ale i jeho nehořlavost.
Podstatným rysem starší vrstvy zděné zástavby (nebo zásadních přestaveb) zůstává nesymetrické nasazení sedlové střechy. Někde přetrvává i konstrukce krátké pavlače ve střední části domu. Celozděné patrové domy, které vznikaly od poloviny 19. století, už nabývají klasicistních forem.
Specialitou Kokořínska jsou obydlí budovaná v návaznosti na skalní útvary. Ohlédneme-li se do historie, byla v lese u Šemanovic velká jeskyně zvaná Hradkov, která byla za husitských válek skrýší pronásledovaných katolíků. Skalní byt čp. 23 v lokalitě Na Skalách sloužil ve dvou předchozích staletích jako ubytování pro chudé a nemocné. Byl též dějištěm filmu Kytice. V pískovci vyhloubené obytné i technické prostory slouží některým majitelům dodnes.

Chalupářská vesnice

Šemanovice, v nichž byla výrazná převaha českého obyvatelstva, nepostihl odsun Němců po 2. světové válce jako většinu okolních obcí. Na stavu památkového fondu v dalších desetiletích se však podepsal nedostatek prostředků a často i nezájem o údržbu chalup. Ve vsi, kde v polovině minulého století žilo více než 200 lidí, je dnes jen 48 trvalých obyvatel. Mnohá stavení koupili lidé z měst jako rekreační a dali je postupně do pořádku. Nyní už často slouží i jako trvalá obydlí jejich majitelů.
Chválu za citlivou péčí zaslouží mnozí, bezpochyby i majitel usedlost čp. 5. stojící na severozápadní hranici trojúhelníkové návsi. Po zániku starého roubeného domu na jeho místo přenesl a obnovil patrovou roubenou chalupu s podsíní z Vince na Mladoboleslavsku, jejíž zachování bylo na původním místě ohroženo. Koncem minulého století uzavřela areál, v němž je též patrové hospodářské stavení a roubená sýpka, nová zděná brána inspirovaná klasicistními bránami z oblasti kolem Mšena.
Památkovou ochranu získaly kromě této usedlosti také domy čp. 33, sýpka a chlévy u čp. 37, skalní obydlí čp. 31 a od roku 2002 také usedlost čp. 4. Kulturní památkou je též chalupa s robustním zděným přízemím a deštěným patrem v úzké ulici kopírující jižní hranici vesnice. Katastrem však patří domy v tomto skalnatém kaňonu k Březince.

Když se řekne

Štuky

Nejde o štuk, tedy omítkovou směs, ale o kvádry z hrubě zarovnaného pískovce rozměrů přibližně 20 × 20 × 40 cm. Stavěly se z nich podezdívky domů i zdi zpevňující terén. Skládají se k sobě na maltu s minimálními spárami. Termín „štuky“ je obvyklý hlavně v severních Čechách.

Nostalgická myš

Z bývalého vepřína zřídili bratři Ondřej a Jiří Suchých jakýsi kulturní stánek, minicentrum Nostalgická myš. Uplatnili v něm řadu rekvizit a kousků z garderóby umělců semaforské generace. Od roku 1997 odtud Český rozhlas vysílá veřejné nahrávky zvané Nostalgické muzeum Ondřeje Suchého. Ondřej totiž patří mezi šemanovické chalupáře.

Text: Marie Rubešová
Foto: Autorka a Pavel Veselý

Šemanovice