U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Slatiny MAJÍ “ZELENOU”

Kategorie: Venkov | Autor: Marie Rubešová

ŽIVOT

Zkratka v titulku vyjadřující “šanci pro rozvoj” se kdysi hojně užívala. Pro Slatiny, nevelkou obec nedaleko Jičína, platí dodnes. Mají dokonce dvě. Jednu “zelenou” jim zaručuje zejména pravidelný příjem daní z nemovitostí a pozemků od dobře prosperujícího místního Agrodružstva. A druhou “zelenou”, tedy Zelenou stuhu za péči o čistotu a zeleň v obci, dostali předloni v soutěži Vesnice roku. Kdybychom to byli bývali věděli, vyjeli bychom na Jičínsko, až se tráva zazelená a stromy rozkvetou.

Přesto jsme únorového výletu nelitovali. Slatiny, k nimž patří také nedaleká ves Milíčeves, totiž loni získaly ve zmíněné soutěži také první místo v královéhradeckém kraji. Profesor Jan Němeček sepsal brožurku o dějinách Milíčevsi a Slatin, o nichž jsou písemné zmínky už z počátku 14. století. Připomíná jejich majitele, mezi nimiž jsou i mnohá zvučná jména (rod Trčků z Lípy, Albrecht z Valdštejna nebo Anna Josefína Šliková, která nechala ve Slatinách vystavět zajímavý barokní kostel). Více však věnuje po zásluze pozornost bohaté spolkové a podnikatelské činnosti v počátcích 19. století. Zřejmě s vírou, že ty vzpomínky budou pro šest stovek obyvatel obou vsí, ležících v rozevřeném údolí řeky Cidliny, inspirací.

Jaro vítají s košťaty

Den byl pošmourný a po vozovce nám stékala na uvítanou z kopečka od kostela narezlá voda. Do rána totiž vyhořela za jedním ze stavení stodola. Mezi zbytky zdí smutně trčícími k nebi se pohybovaly postavy v očouzených overalech; mnoho se zachránit nepodařilo. S vědomím, že dobrovolní hasiči ve Slatinách nevymřeli, vstupujeme do budovy obecního úřadu. Její čerstvě nabílená fasáda září v centru návsi jako příslib lepší budoucnosti. “Nestěžujeme si ani dnes,” konstatuje starosta Jaromír Styblík. “Máme štěstí, že na našem katastru hospodaří na téměř čtyřech tisících hektarech Agrodružstvo. To je základ našich daní. Přibude něco z nemovitostí v obci a pár desítek tisíc ze závislé činnosti a DPH. Když se nám podaří získat nějaká ta dotace, dá se vyjít. A s občany problémy nejsou. Jak je po zimě, vyhlásíme brigádičku a zameteme si obec. Hlavně škváru, co nám naházeli silničáři na cesty.” Obvykle se prý sejde kolem čtyřiceti lidí. Do udírny se hodí klobásky nebo kus uzeného a připraví něco na zapití, jinak všichni pracují zdarma. S košťaty i s malou mechanizací. Tu mají v celoroční péči dva šikovní zahradníci. “Jaroslav Zachoval sice ještě pracuje v Agrodružstvu a Václav Roudný v AGS Jičín, ale u nás mají na starost zelené plochy. Vysekají i trávu mezi hroby u kostela.” Všechny těší, že mají obec upravenou. I to, že když jeli členové komise od Hradce Králové hodnotit soutěž, zůstali na hranici slatinského katastru koukat. Bylo to najednou něco jiného!

Starosta se vyplatí

Jaromír Styblík starostuje už druhé volební období. Když začínal, pracoval ještě jako elektrikář na rozvodně ve Starém Místě. Sloužil hlavně odpolední a noční, a tak přes den zbýval čas na funkci. Když se občas ve šňůře objevila denní služba, bral si dovolenou. Dnes už je v důchodu, ale neuvolněným starostou zůstal dál. Jaký je v tom rozdíl? Namísto 26 tisíc korun, na které by měl podle počtu obyvatel v obcích nárok, dostává jen osm tisíc odměnu. “Tak jsme to v zastupitelstvu původně dojednali – a tak to i zůstalo. Aspoň nemám pevnou pracovní dobu a černé svědomí, když jdu na hon.” Starosta je totiž vášnivým nimrodem. Ve Slatinách to znamená nejen péči o lesní zvěř a plánovitou korekci jejích stavů. Myslivci mají na starosti také polodivoký odchov bažantů. “V kooperačním sdružení v Čalovicích každoročně nakupujeme tři tisíce jednodenních bažantích kuřátek. Je to piplačka, musíme se starat o krmení i přesně dodržovat teplotu. Nesmějí být v chladu, ale když se zase přehřejí, špatně se opeří,” vysvětluje pan Styblík. Myslivců je ve Slatinách šestadvacet a je to prý náročný koníček i proto, že jsou všichni okolo padesátky a výše. Už se po polích a lese hůř běhá. Potřebovali by dorost.

Rozkvetlý “les pohádek”

Dorost by potřebovaly i další společenské organizace. Dobře se pamatují podle plesů. Následují po sobě: myslivecký, hasičský, sportovní – a navrch maškarní. Ten je dokonce spojen s odpoledním průvodem masek. “Je to tradice, kterou kdysi rozvíjeli hlavně sportovci. Dlouho byla pauza, ale před třemi roky obec maškarní průvod na konci masopustu obnovila.” Sportovci, tedy dnes fotbalový oddíl v Milíčevsi, v poslední době ztrácí sílu nejen na obnovování starých tradic. Ještě před pár lety hráli divizi, dnes klesli do A třídy přeboru. A když bylo třeba roznést pozvánky na jejich únorový ples, nenašel se mezi hráči ani mezi fandy jediný, kdo by se toho ujal. “Nechci kritizovat, je tam dost starších lidí a nějaký ten chalupář, ale pokud nechceme, aby fotbal skončil, budeme si muset stáhnout péči o oddíl taky pod obec,” uvažuje starosta, který už dnes pomáhá tím, že vozí obecním Formanem dorostence na zápasy. A dětem do školy vozí obědy. Jaké budou v budoucnu Slatiny a Milíčeves, to záleží hlavně na nich, na dětech. Zůstanou, nebo vyletí z hnízda? Pokud budou posuzovat podle akcí, které pro ně připravuje Sdružení matek při obecním úřadě, je vyhráno. Jednou z nejhezčích je vždy na konci školního roku Les pohádek, který vyroste v parku kolem milíčeveského zámku. Při cestě oním lesem potkávají děti pohádkové příšerky, plní různé úkoly a dostávají sladké odměny. Sjíždějí se k zámečku i s rodiči ze širokého okolí. A netuší, že právě s tímto areálem má obec spoustu starostí. “Jsme zřizovatelem domova důchodců, jenž obývá zámek, který je majetkem obce. Další budovu bude třeba vykoupit od soukromých vlastníků, protože je v ní zdravotní středisko – a uplyne oněch deset let, kdy je nemohli vystěhovat. Za něj dá obec minimálně 1200 tisíc. Více než dvojnásobek stála rekonstrukce další budovy v tom v areálu, kde jsme ke dvěma stávajícím přistavěli další dva byty,” vypočítává starosta. Říká se, že z cizího krev neteče. Obec Slatiny však ve chvíli nouze pečuje i o objekty, které jí nepatří. Vždyť jde o životní prostředí jejích obyvatel.

Když se chalupář povede

Na obecním úřadě jsme si nakonec prohlédli i kroniky. Zejména jedna z nich, založená učitelem Janem Jílkem v roce 1932, je cenná. Každá usedlost ve Slatinách a její obyvatelé v ní mají své místo, svých několik stran. Kronikář počítal s tím, že se bude stále doplňovat. “Chtěli jsme v ní pokračovat, ale památkářům se to nelíbilo, že ji novými zápisy znehodnocujeme. Budeme ji muset odevzdat do archivu, ale prý nám na vlastní náklady pořídí kopii,” vysvětluje starosta. Pro zachycení současného dění v obci si pořídili kroniku novou. V nejbližší době se v ní objeví zpráva o dvou etapách plynofikace (bude stát 6800 tisíc a 50 procenty přispěje MŽP), zřejmě i o tom, že se realizuje projekt obecní zeleně, kterou zpracovala jako závěrečnou práci studující nástavbu zahradnické školy v Kopidlně. Věřím, že své místo budou mít v kronice i chalupáři, kteří jezdí k Jičínu z Prahy, Liberce, Neratovic i odjinud. Účastní se některých akcí o víkendech, ale všichni dali souhlas i k postavení plynové přípojky na svém pozemku. Je zřejmé, že tu mnozí zapustili kořeny. Pana starostu nejvíc těší, že se do Slatin na penzi chystá pan Kolínský z Neratovic. I když není vyučený, umí prý se dřevem divy. “Když za ním přijdu, že si s něčím nevíme rady, všeho nechá a jde,” chválí Jaromír Styblík. Ví, že ho v obci čeká ještě mnoho práce. A byl by šťastný, kdyby mohl za svého starostování splnit alespoň některá přání, o něž si napsali nej-menší školáci.

* Aby tady byl rybník a hodně krásných koňů poníků a hříbátek a v kulturáku nové čisté záchody. (Veronika)

* Aby tu byl stadion a velké hřiště, aby na silnici nebyly díry a nekradlo se a nevraždilo. (Jiří)

* Aby tu byl velký rybník a velké hřiště a nové hezké domy a aby se zrušila škola. (Aleš)

* Aby tady byl rybník na koupání a bruslení, aby škola byla až do 9. třídy a u hospody na to velkým place byly nějaké kytky. (Klára)

Slatiny MAJÍ “ZELENOU”