Práce s přímočarou pilou

S přímočarou pilou toho řemeslník i šikovný kutil dokáže doopravdy hodně. Třeba vyříznout otvor pro kulatý dřez, opracovávat díly plovoucí podlahy nebo vyřezávat ornamenty.

Tenký pilový plátek umožňuje snadné řezání do oblouku

Hlavní výhodou přímočaré pily je možnost udělat s ní křivkový řez. Řezání do obloučku umožňuje velmi tenký plátek (list), díky jemuž je možné nástroj snadno různě polohovat. Čím je plátek užší, tím snadnější je manipulace s pilou.

Výměnné pilové plátky jsou přizpůsobeny materiálu, který potřebujeme řezat nebo opracovávat. Ozubené plátky při kmitavém pohybu dolů/nahoru řežou až při svém vratném pohybu nahoru. To zlepšuje držení pily, protože její saně se během řezu přitáhnou k řezanému materiálu.

Držení pily

Dobré držení pily je důležité, proto se při její koupi vyplatí vyzkoušet si, jaká je ergonomie držadla a jak nám nástroj padne do ruky. Většina přímočarých pil má obloukové (žehličkové) držadlo s integrovaným spínačem ovládaným ukazováčkem. S takovou pilou lze pracovat jen jednou rukou. S výkonnějšími pilami se lépe pracuje, když mají dvouruční hříbková držadla. Jednou rukou pilu přitlačujeme na řezaný předmět, zatímco druhá ruka na plášti motoru u spínače ji vede do řezu.

Kvalitní přímočaré pile by neměl chybět ani antivibrační systém, který zklidní ruku a přispívá k přesnějšímu vedení řezu. Existují i pily se zaměřovacím laserovým paprskem, který pomáhá přesně sledovat naznačenou čáru řezu. Pomocníkem pro přesnou práci je také systém ofuku cesty řezu, odstraňující z povrchu dřeva hromadící se piliny. U některých pil je možné i nastavení úhlu řezání jako u pokosové pily.

Jakou pilu vybrat

Jednotlivé modely se liší výkonem, ten se obvykle pohybuje kolem 500 W. Pily, které mají přes 600 W, lze zařadit v hobby třídě ke špičce. Od výkonu se odvíjí i maximální tloušťka materiálu, který lze řezat. U nejslabších přístrojů to může být 65 mm dřeva a 3 mm kovu, nejsilnější zvládnou devíticentimetrový trámek a osmimilimetrový ocelový profil. S vyšší třídou se pojí i větší vybavení. Zatímco nejlevnější modely za tisícovku jsou určeny k občasném uříznutí kusu prkna, vážnější zájemce o pravidelnou práci v dílně by se měl poohlédnout po vyšší kategorii, která přinese větší komfort práce.

NASTAVENÍ PRO ŠIKMÝ ŘEZ

Rozdíl mezi jednotlivými značkami je také v systému upínání pilového plátku. Například výrobce Bosch u svých výrobků propaguje systém upínání SDS, kde se vložení a vyjmutí plátku děje stiskem jediného tlačítka – a plátek sám vypadne. To má tu výhodu, že vás plátek rozžhavený řezáním při vyjímání nepopálí. Tyto plátky se označují písmenem T, další systém upínání se jmenuje U (univerzální). Jiné systémy nabízí Makita a Fein. Liší se tvarem a způsobem upínání do stroje. Určitě je vhodné hledat výrobek s co nejjednodušším systémem upínání bez použití šroubů.

Dražší pily jsou vybaveny plynulou elektronickou regulací, umožňující nastavit nejvhodnější počet kmitů doporučený k řezání odlišných materiálů: dřeva, laminovaných nábytkových desek, překližky, plastů nebo lehkých kovů či ocelového plechu.

Zkušenosti řemeslníka

Jak se rozhodovat při výběru přímočaré pily a co všechno s ní lze dělat, nám ukázal restaurátor Dušan Švrček, Dis. z Berouna. Přidal k tomu také důležité informace a rady. Například, že při výběru pily je nezanedbatelným parametrem, který je třeba hlídat, takzvaný rozkmit. U některých značek se označuje jako orbitální pohyb plátku. Tato funkce je důležitá proto, že při dělení silných materiálů není zdvih plátku takový, aby zuby „vytáhly“ všechny piliny ven z řezu. Pokud se plátek při zpětném pohybu mírně oddálí od původní roviny, piliny vypadnou a nehrozí ucpávání řezu, což by vedlo k přehřívání plátku.

Výběr pilových plátků

Velmi důležité je vybrat takový plátek, který je vhodný pro řezaný materiál. Plátky se většinou prodávají v sadách a je u nich vyznačeno, na jaký materiál se mají používat.

Vkládání plátku do pilky

Levnější plátky jsou z uhlíkové oceli (označení HCS), kvalitnější jsou plátky z jakostní nástrojové oceli (označení HAS). Plátky z rychlořezné oceli (HSS) se používají na ocel, hliník a barevné kovy. Nejdražší listy s povlakem ze slinutého karbidu (HM) můžeme použít univerzálně – na tvrdé dřevo, nerezovou ocel i sklolamináty a silikáty.
Podle restaurátora Švrčka se rozhodně nevyplatí kupovat levné nekvalitní plátky v supermarketech (většinou celé natřené červeně nebo modře). Pracuje se s nimi velmi špatně a brzy se otupí.

Existují však i plátky s obrácenými zoubky směrem dolů. Ty se neshánějí snadno, ale jsou velmi výhodné pro vyřezávání jemné linie. Na rozdíl od běžných plátků se zoubky směrem nahoru, které se zařezávají do vyřezávaného materiálu nahoře a tam jej také případně trhají, plátky se zoubky obrácenými dolů trhají materiál na jeho spodní straně. Patrné je to zvláště u měkčích materiálů.

Vyřezávání křivek

Dlouhé rovné řezy se nedají udělat přímočarou pilou tak dokonale jako například okružní pilou. Přesné budou jen s použitím vodítka a vodicí hliníkové lišty, případně vedené laserovým paprskem, kterým může být nástroj vybaven.

Pilkou vyřežete i složité ornamenty

Doménou přímočaré pily je však vyřezávání nejrůznějších křivek. Lze tak například vyřezat krásná srdíčka do dřevěných dveří, ale také kolečka, čtverce a prakticky jakýkoliv tvar, nejen do dřeva, ale i do kovu, plastu a dalších materiálů. Vytvořit je možné i velmi složité ornamenty. Proto tuto pilu hodně využívají nejen kutilové, modeláři, řemeslníci, ale i restaurátoři a umělečtí řezbáři. Začátečníci by si však měli nejdříve vyzkoušet jednodušší motivy. Vzor každého ornamentu je však třeba nejdříve přenést na materiál, z něhož budeme vyřezávat.

Jak na to, nám prozradil restaurátor Dušan Švrček. Jako vzor může posloužit již hotový ornament, podle kterého budeme vyřezávat, nebo si můžeme, vedeni vlastní inspirací a fantazií, vymyslet a nakreslit zcela nový ornament. V každém případě musíme vybraný vzor přenést na opracovávaný materiál. Nejjednodušší je nakreslit si vzor na papír a přenést jej přes kopírák. Na některý materiál však propsání přes kopírák není možné. Další jednoduchou možností je udělat si papírovou šablonu, raději z tvrdého papíru, a kolem ní vzor obkreslit. Pak vybereme vhodný plátek a můžeme začít vyřezávat.

Pozor musíme dávat, když dořežeme do rohů vyřezávaného vzoru. Lepší je přestat řezat, vrátit se k tomuto místu z venku, a pak pokračovat plynulými pohyby dál. Při vyřezávání vzorů do tlustšího materiálu hrozí nebezpečí, že pilka může trochu podřezávat. Znamená to, že na vrchní straně oblouku je širší než na dolní. Zabráníme tomu pomocí kružítka z příslušenství. Hrot kružítka posuneme podle návodu o několik mm stranou od osy pravítka tak, aby list přesněji sledoval tečnu ke křivce.

Vyřezávání uprostřed materiálu

Chcete-li řezat uprostřed materiálu, musíte vyvrtat otvor pro vložení plátku

Jestliže chceme vyřezávat uprostřed materiálu, například kulatý otvor do desky kuchyňské linky pro dřez, musíme si nejdříve vyvrtat otvor, od kterého budeme vyřezávat. Je třeba použít takovou velikost vrtáku, aby se do otvoru vešel plátek pilky. Pro přesné vyříznutí většího kola je lepší použít kružítko, které by mělo být v příslušenství kvalitní pily.

Přímočarou pilou můžeme vyřezávat i dost složité ornamenty. Vyžaduje to však již značnou zkušenost a zručnost. Mnohem častěji se pila používá při kladení plovoucí podlahy, zejména na výřezy kolem trubek topení a úpravu krajních dílů podlahy, pokládaných u stěn místnosti, které se později překryjí lištami. Tím však využití přímočaré pily nekončí. Hodně s ní pracují modeláři a umělečtí řezbáři, např. restaurátor Švrček s ní vyřezával i zábradlí na můstek v japonské zahradě.

TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: IVAN POLTAVEC

Práce s přímočarou pilou