Máte doma staré povlečení po babičce? Nevyhazujte ho. Nazmar určitě nepřijde

Okolí průstřihů mohly zdobit vyšité květy, jemné lístky, srdíčka nebo třeba věnečky, foto: Gemini generated

Pamatujete si „peřiny“ u babičky, z nichž vykukovala sytě barevná lesklá deka? Tradiční povlaky s ozdobným průstřihem uprostřed už se běžně nevyrábějí, ale možná je ještě máte doma.

Dnes vnímáme povlaky na peřiny s průstřihem jako retro kousek, pro mnohé krásný a romantický, pro divočejší spáče ovšem spíš nepraktický, protože z větších otvorů mohou dnešní lehoučké deky snadno vypadnout. I díky dalším důvodům se tak promyšlený estetický prvek po letech slávy z našich domovů vytratil. Pokud ale takový poklad ještě doma máte, určitě stojí za to popřemýšlet, jak s ním naložit.

Mýtus o nadýchané péřové duchně

Možná žijete v přesvědčení, že se ikonické okénko používalo odpradávna na tradiční těžké péřové duchny. Jak ale ukazují etnografické výzkumy i bohaté sbírky lidového textilu, je to jen legenda. Klasická lidová duchna plněná volně nasypaným peřím byla obrovská, vysoká a tvarově nepravidelná. Pokud byste ji vložili do povlaku s otvorem uprostřed, peří by se v místě výřezu boulovalo a lezlo ven. Z toho důvodu se starodávné cíchy šily výhradně celistvéa zapínaly se na spodním nebo bočním okraji pomocí nitěných knoflíků nebo přišitých tkanic.

Deku si můžete nechat ušít z lesklých materiálů v barvě, kterou máte rádi, foto: Shutterstock

Nástup barevných prošívaných dek

Skutečný příběh povlaků s otvorem se začal psát až mnohem později – v polovině dvacátého století, a to v souvislosti s rozvojem sériové tovární výroby. Teprve nová konstrukce takzvaných prošívaných dek, které byly plněné peřím, vlnou nebo syntetickou vatou a rozdělené do pravidelných mřížek, udržela pevný a plochý tvar. Tento moderní typ přikrývky konečně držel bez jakýchkoli deformací, „nezlobil“ a zároveň byl ozdobou povlečení.

Kontrast barev a hra tvarů

V padesátých až sedmdesátých letech se navíc objevil zcela nový trend – deky se začaly potahovat lesklým saténem, atlasem či brokátem v sytých rubínových, modrých, růžových nebo zlatých odstínech. Existovaly i čistě bílé varianty vytvářející díky tónu v tónu bílé sváteční lůžko. Otvor byl umístěný v horní třetině nebo přímo uprostřed lícové strany. Průstřihy měly různé tvary – kosočtverce, ovály, kruhy nebo osmiúhelníky. Záměrem byla vizuální hra.

Švadlenky si monogram na povlečení vyšijí s radostí samy, foto: Shutterstock

Okénko jako luxus i řešení úzké látky

Bílý bavlněný povlak fungoval pro barevnou saténovou deku jako elegantní paspartový rám. Jednak chránil drahý materiál před znečištěním, ale zároveň zvýrazňoval jeho barvu a lesk na ustlané posteli. Mělo to ale i praktický rozměr. Tehdejší tkalcovské stavy vyráběly bavlněné látky v úzkých pruzích o šířce okolo osmdesáti centimetrů, a proto bylo nutné i pro běžný jednolůžkový povlak sešít dva pruhy k sobě. Vytvoření kosočtvercového průstřihu na tomto středovém švu ušetřilo v dobách plánovaného hospodářství nedostatkové zipy i plastové knoflíky.

Kouzlo ručních monogramů a tradice pro dnešek

Aby se povlak při manipulaci a náročném praní netrhal,obroubení výřezu muselo být důkladně zpevněné. Využívaly se k tomu husté stehy, dírková výšivka nebo třeba paličkovaná krajka. Výřez často doplňovaly nápadité ručně nebo později strojově vyšité monogramy a rok svatby. Takové povlečení tvořilo významnou součást svatební výbavy. Výšivky se často prováděly sněhově bílou nití na bílý podklad, aby vydržely vyváření i bělení na slunci.

Monogram Cecilky Cmíralové? Kdo ví…, foto: Shutterstock

Proč z ložnic zmizely

Ačkoli vkládání deky centrálním otvorem bylo snadné a otvor umožňoval snadno ji v povlaku narovnat a provětrat, životní styl se měnil, a tak tradice postupně ustupovala. Zásadním důvodem byla hygiena a náročnost údržby. Otevřený střed deku nechránil, takže se mohla ušpinit. Škrobení a žehlení dírkových výšivek a krajkových obrub zabíralo hospodyním příliš času. Lidé dali přednost celistvým cíchám se zapínáním na spodním okraji, s knoflíky, se zipy nebo tzv. hotelovou kapsou. Pokud jste takový vyšívaný poklad s iniciálami po babičce na chalupě objevili, rozhodně ho nevyhazujte, protože v kombinaci s pevnější barevnou přikrývkou ještě udělá divy. Nebo můžete oslovit menší české textilní dílny a švadleny. Střih je konstrukčně jednoduchý a na zakázku vám ho ušijí z kvalitních materiálů.

Text: Šárka Drbohlavová, foto: Shutterstock, zdroj informací: autorský článek

Máte doma staré povlečení po babičce? Nevyhazujte ho. Nazmar určitě nepřijde