Okrasné keře, bylinky i jezírko: Z obyčejné zahrady vznikla přírodní oáza

Rubrika: rss-feed, Tipy, Zahrada

Kamenné koryto se proměnilo v miniaturní skalku, foto: Pavla Kurková, Marie Kopřivová

Mezi starým hrázděným domem a bývalou stodolou se dnes rozprostírá jedlá džungle plná skrytých zákoutí a života. Jejím srdcem je malý biotop.

Příběh zahrady s jezírkem začal, jak už to bývá, z úplně jiného konce. Majitelé pozvali Radku Votavovou, aby jim pomohla vybrat dekor markýzy nad terasu. Jenže když zahradní architektka sedí na terase a dívá se kolem sebe, samozřejmě nezůstane jen u markýzy: „Začali jsme si povídat o zahradě a já jim vyprávěla, co všechno v ní vidím. Slovo dalo slovo a brzy jsme se sešli v mém ateliéru, abychom vytáhli na svět jejich sen o zahradě.“

Zahrada jako tajemství

Džungle, znělo zadání. Tajuplná, zarostlá zahrada plná jídla, květin a zákoutí. Taková, která člověka láká vstoupit, procházet zelenými průchody a postupně odkrývat další a další tajemství. Zahrada nebyla zanedbaná. Bylo znát, že majitelka má „zelené ruce“ a zahradní tvorba ji těší. Secesní dům s hrázděním a nádhernou dřevěnou verandou, který stojí daleko za městem uprostřed luk, na konci prastaré lipové aleje, určoval jasný tón: Nové zásahy nesměly působit cize, zahrada měla vypadat, jako by postupně vyrůstala spolu s domem. K vytvoření tohoto obrazu přispěly zachovalé vzrostlé stromy, dva kaštany, platan, borovice a dva ořešáky. K nim přibyly tradiční odrůdy ovocných stromů a keřů, jako jeřabina, mišpule, rakytníky, dále byliny, okrasné keře a množství květin. Jedlé rostliny jsou i krásné a ty okrasné zase poskytují potravu a úkryt hmyzu, ptákům a dalším drobným obyvatelům, vše je vzájemně propojené.

Přírodní koupací jezírko s okrasnými rybami se postupem času stalo srdcem zahrady, foto: Pavla Kurková, Marie Kopřivová

Zelené pokojíčky

Velká prázdná plocha člověka neláká k objevování, proto Radka zahradu rozčlenila na jednotlivé „pokojíčky“. Každý dostal vlastní smysl a důvod, proč do něj jít. Někde se odpočívá, jinde sklízí, další místo nabízí pohled na hladinu jezírka nebo možnost posedět u ohně s přáteli. „Právě vytváření takových míst mám při navrhování nejraději. Zahrada podle mě nemá být obraz, na který se díváme pouze z terasy. Má nás vytáhnout ven a vést dál. Krása se nemá odehrát na jednom místě, ale na každém kroku,“ vysvětluje architektka.

Bez plotu, a přesto chráněná

Starou pískovcovou zeď, pozůstatek někdejší stavby, zachovali a využili k ukrytí technologie koupacího přírodního jezírka. To se postupně stalo srdcem zahrady. Žijí v něm ryby, přilétají k němu hmyz i ptáci a během roku mění barvy, zvuky i náladu. Není to modrá, neměnná plocha, ale skutečný biotop, který se v zimě mění na kluziště.

Většinu pozemku rámuje volně rostoucí živý plot z rozmanitých keřů. Pevné oplocení tu téměř není, takže zahrada přirozeně navazuje na okolní louky a krajinu. Před srnkami ji pomáhá chránit přítomnost tří volně se pohybujících psů. Svůj ráj zde našly také tři kočky – Lily, Míša a Chivo. Směrem k místu, kde rodina parkuje auta, přibyla další pískovcová zeď s kovanou brankou. Byl to podle architektky trošku oříšek a majitelka se zpočátku bála tak výrazného vymezení. Měli ale štěstí na citlivé kameníky, kteří dokázali navázat na původní zdivo tak přirozeně, že nová část neruší, a naopak vítá každého návštěvníka.

V zahradě je rozmístěno několik venkovních sezení , foto: Pavla Kurková, Marie Kopřivová

Zelinářská zahrada, kterou nikdo nechtěl

Užitková zahrada je díky situování k jižní straně hospodářských budov vyhřátá a i v drsnějším podnebí Broumovska vydává spoustu úrody. „Původně majitelé říkali, že žádnou nepotřebují. Přesto jsem v návrhu, což dělám vždycky, nechala místo, kde by jednou mohla vzniknout. Dnes vás pěstování zeleniny neláká, ale za několik let může začít bavit vás, vaše děti nebo vnoučata. Dočasně na něm může být květnatá louka, trávník nebo hřiště. Důležité je nezazdít si možnost, že tu jednou vyrostou záhony,“ odkrývá strategii Radka a pokračuje: „A to se odehrálo i zde. Pěstování zeleniny, brambor, jahod a hroznového vína se stalo velkou vášní celé rodiny.“

Čím méně zásahů, tím více života

Cílem bylo vytvořit zahradu, která bude majitelce přinášet radost, aniž by jí musela věnovat všechen volný čas. Podařilo se. Čím méně se o ni stará, tím lépe zahrada prospívá. Dřeviny dorůstají do své přirozené podoby a trvalky si žijí vlastním životem. Přesévají se, rozrůstají, stěhují se na vhodnější místa, někdy ustoupí či zmizí. Zahrada není nikdy stejná – je živá. Plocha určená k pravidelnému sečení „špenátovkou“, jak s nadsázkou Radka říká klasické sekačce, zůstala jen v nejnutnější míře. Sečou se především travnaté cestičky a plácek mezi jezírkem a bývalou stodolou přetvořenou na společenský prostor, kde se schází celá několikagenerační rodina. Ve větší travnaté ploše se během horkých dnů vysekají pouze průchody. Vyšší porost pak chrání půdu před přehříváním a nabízí útočiště nejrůznějším živáčkům.

Ze zpočátku nechtěného pěstování zeleniny se stala rodinná záliba, přibyl i skleníček, foto: Pavla Kurková, Marie Kopřivová

Zahrada, která pracuje s vámi

Nejvíce práce nepřidělává příroda, ale snaha držet zahradu v nepřirozeném stavu: neustále krátký trávník, dřeviny sestříhané do příliš malého prostoru a holá půda, kterou je nutné znovu a znovu zbavovat plevele. Když rostlinám podle architektky dopřejete správné stanoviště a dost místa, aby mohly dorůst do dospělé velikosti, nemusíte na ně každou chvíli brát nůžky nebo pilu. Přírodní zahrada je napodobeninou divoké přírody, to ale neznamená, že musí být neprůchodnou houštinou. Může mít jasnou kostru, pohodlné cesty, místa k posezení i promyšlené výhledy. Její divokost spočívá především v tom, že rostlinám dovolíte růst, půdu všude osázíte, aby byla zakrytá, a paní přírodu necháte dotvořit společné dílko.

Text: Zuzana Ottová, Radka Votavová, foto: Pavla Kurková, Marie Kopřivová, zdroj informací: autorský článek

Okrasné keře, bylinky i jezírko: Z obyčejné zahrady vznikla přírodní oáza