Kovová inspirace
Na zahradu patří kromě zeleně a květin i dekorace. Kromě keramiky to mohou být třeba předměty ze železa a litiny. A nemusí to být jen klasický květinový stolek ze šicího stroje.
Velká plastika kudlanky koresponduje s přírodním vyzněním zahrady. foto Zdeněk Roller
Ať už jde o designová kovová vrátka z rukou současného kováře, nebo staré věci s patinou času, je jejich přítomnost na zahradě zvonivou třešničkou na dortu.
Však také zvony a zvonky jsou jedním z nejčastějších artefaktů na českých zahradách.
Místo nákladného plotu či tepaných vrátek může kov na zahradě zastoupit třeba i jen mříž nad studnou, pokud ovšem nemáte to štěstí, že na vaší zahradě dosud stojí v plné kráse stará litinová pumpa.
Chloubou zahrady jsou bezesporu kovové plastiky vyrobené šikovným kovářem či klempířem. Tady už bude opravdu hodně záležet na začlenění plastiky do zahrady. Volný prostor či výsadba kolem ní jí mohou prospět i umenšit její vyznění.
Stolků ze šicího stroje jsou tisíce. Záleží však na jejich umístění a výzdobě. foto Zdeněk Roller
To správné místo
Někdy se to prostě stane… Najdete na půdě nebo v bazaru „kus železa“, který vás okouzlí svým tvarem a patinou – kolo či obruč coby pozůstatek vysloužilého zemědělského stroje, odložené litinové ptačí pítko či „vodníkovu“ lucernu na hledání bludiček. Nebo i jen kus staré kovové mříže.
Pak s nimi chodíte po zahradě a zkoušíte, co jejich přítomnost se zahradou udělá. A když najdete to správné místo nastane okamžik radosti – ejhle, ze starého železa se stal artefakt.
Majitel zahrady má z údržby starých strojů další koníček. foto Zdeněk Roller
Kovová abeceda
+ Kovové výrobky jsou pevné. Třebaže je železo mnohem těžší než dřevo, díky subtilnějšímu zpracování nemusí být kovová zahradní lavička těžší než dřevěná.
+ Kov lze odlévat, kovat, tepat, svařovat, ohýbat, galvanizovat… Kovové plastiky nebo jiné ozdobné předměty tedy budou ve srovnání s dřevěnými či kamennými propracovanější a různorodější.
+ Na kovovém povrchu se jen nerady usazují mechy a lišejníky. Zatímco dřevo může být napadáno dřevokaznými houbami i hmyzem, kov podléhá pouze chemické korozi.
Starožitné artefakty by bez náležité patiny nevypadaly dobře. foto Zdeněk Roller
S patinou či bez ní?
Železo ponořené v destilované vodě by vůbec nekorodovalo. Dešťové kapky i louže na povrchu země ovšem vždy mají mírně kyselou nebo zásaditou reakci a obsahují rozpuštěné soli. Proto jejich vinou kovy korodují.
Masivní staré součástky zemědělských strojů, které si chalupáři vystaví někde u zdi, získají rzí na žádoucí autentičnosti.
Ozdobné předměty i artefakty z kovu ovšem potřebují před korozí chránit. Už pouhé umístění na vyvýšeném betonovém nebo cihlovém podstavci, případně pod stříškou, udělá svoje. Také musíme bránit kontaktu dvou různých kovů, jinak začnou oba rychle korodovat.
Majitelka zahrady tu dennodenně vyzvání poledne. foto Zdeněk Roller
Do nového kabátu
Kovové předměty mechanicky očistíme od rzi a nečistot, na starý nátěr použijeme třeba hydroxid sodný. Povrch pro jistotu odmastíme a natřeme vhodným nátěrem. Dnešní barvy na kov již nevyžadují podklad základní barvou a vydrží opravdu dlouho. Není zásadní rozdíl mezi ochrannou funkcí lesklých a matných nátěrů. Obvykle je nejvděčnější použití kovářské černé barvy s případným zdůrazněním detailů zlatou nebo stříbrnou, ale paleta odstínů je dnes u barev na kovy mnohem pestřejší.
Důkladné řemeslo je základ, ale drobné “parádičky” je povýší na vyšší úroveň. foto Zdeněk Roller
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Kovová inspirace
