Chalupa pro vnuky: Voní dřevem a uklidňuje pohledem na tichý les

Rubrika: Chaty a chalupy, Interiér, rss-feed

Tahle chalupa není určena přímo pro vnuky, ale Ladislav, poslední majitel rekreační stavby, se k nim tolikrát vracel, že se titulek nabízel. Má je rád. A nejenom on.

Před sedmi lety Dana a Ladislav koupili chalupu na Jičínsku na inzerát. Dana chalupu původně nechtěla, protože oba bydlí v domečku se zahradou v nedalekém Turnově (mají to z domova třičtvrtěhodinku), ale Ladislav po ní toužil. Jednou brouzdal po internetu, až na ni narazil. Zalíbila se mu a s radostí kvitoval, že i jeho žena se „chytila“.

Kdysi to byla roubenka, v roce 1975 ji však předchozí majitel zboural a postavil zděné stavení. Je zasazena do 1 200 m² na první pohled rovinatého pozemku, který se ovšem za chalupou zvedá, stejně jako na pravé straně stoupá pár schodů k sezení pod pergolou a k bazénu. Vesnice i její okolí jsou na rovině, ale tady je zahrada příjemně členitá. Sousední zahrada, jež je na konci vesnice, míří do mírného kopce a její vlastníci na ní chovají daňky, kteří se však schovali při naší návštěvě mezi smrčky.

V obytné zóně se od jídelního stolu nabízí rozhled do slunné části pozemku.

O chalupě

Celá stavba je bíle natřená, s barevnou podrovnávkou v cihlové barvě. Lomenice je jen z prken překrytých laťováním v tmavě hnědé barvě, stejně jako trámová podpěra ve štítu. Shodnou hnědou barvu nesou i plot, dřevěné šambrány kolem oken, podbití pod střechou, dveře i naznačené falešné roubení na části dílny.

Pokoje pro majitele i vnoučky

Chalupa je k dispozici do „L“. Dlouhé křídlo je obytné, v kratším je v přízemí dílna a v podkroví sem zasahuje pokoj vnuků. Menší díl je zakončen lodžií.

V obytném prostoru v přízemí je chodba se schody do podkroví, vlevo velká světnice s omítanou pecí, do níž se přikládá dvířky z chodby. Vpravo je rozlehlá kuchyň se spoustou úložných prostorů. Nechybí tady jídelna, odkud směřují dveře do jižní části zahrady. V dalším kousku chodby, které odvádí návštěvníky z kuchyně, vidíme ještě dveře do koupelny, do spížírny a technické místnosti, kde visí bojler a jsou i věci na úklid. V koupelně je WC, vana i sprchový kout. Z této chodby ústí do zahrady další dveře.

Na zemi kuchyně a chodby je lino, které vypadá jako prkna. V celém objektu se vytápí přímotopy, v koupelně je elektrické topení v podlaze a v hlavním pokoji vedle pece stojí i kamna na dřevo. Topení se dá ovládat dálkově, stejně tak bojler a zabezpečení.

Nábytek tady už částečně byl, ale například nejhezčí místnost, světnici, zútulňuje dřevěný nábytek, který si Dana s Ladislavem nechali dělat. Začíná rohovou skříní u oken do ulice a pak zakrývá celou stěnu, je v něm i televize. Na večerníčka se dívají hoši z pece, ten největší už radši volí koženou sedačku. Vnuci na chalupě u dědy a babičky pobývají vždy bez rodičů.

V patře nad schody na stěně je zabezpečení objektu, dílny a garáže, aby Ladislav měl, když jde spát, alarm po ruce. Podlahu v ložnici majitelů kryjí koberce. V části věnované vnukům jsou dva pokoje s prkennou podlahou a předsíní se záchodem. Ale nás to táhne na druhou stranu. Hned za dveřmi je totiž průduch pro ohřívání vzduchu, který stojí za prozkoumání! A hned nad schodištěm jsou dvířka. Nejednou se osvědčila, když jsou kluci „rozjetí“.

Za domovními dveřmi je malá chodba, ze které stoupají schody do podkroví.

Představení Dany a Ladislava

Je na čase trochu představit majitele. Dana pracuje jako lékařka. Při naší návštěvě měla službu, proto na obrázcích chybí. Ladislav je soudním znalcem v oboru techniky, která zahrnuje stroje, technologie i auta. Jejich dvě děti jim udělaly radost třemi vnoučky. Dcera má Eduarda a Teodora, syn zase Adama.

Zvláště šestiletý Eda přitahuje pozornost, má totiž „řeči“. „Třeba se ptal, proč z kuchyně na zahradu nemáme schod. Tak jsem koupil kus pískovce. Od té doby je to Edův schod,“ směje se Ladislav.

Část ve stínu

A vracíme se ven do části zahrady, která je díky hustě zapojeným jehličnatým stromkům na pravé straně ve stínu. Mírně zvýšený terén skrývá pergolu krytou taškami na sedlové stříšce. Ze dvou stran pergolu chrání pískovcová zeď, z té třetí se pne vinná réva. Pro posezení v chladných dnech je tady pro jistotu namontován infračervený zářič.

Mezi smrky a borovicemi je pár schůdků, které doprovází hlavně vnuky k hracímu domečku a pak i k zastřešenému bazénu. Na jeho konci stojí malá zahradní chatka a pak už je konec pozemku, kde je garáž, Ladislavovo dílo. Nahradil tak parkovací kóji. Garáž je zatím prostorná. Vměstná se do ní veškerá potřebná technika a bazénová technologie. Přístup do garáže ze zahrady i z venkovní zóny od silnice je zajištěn, hlídá tu zabezpečení.

Teď prozradíme „tajemství“. Zahrada je sice oplocená, ale i za plotem náleží našim chalupářům. Až k zahradě s daňky je místo, které Ladislav využívá pro uložení paliva, strojů i nějakého toho nepořádku.

Obklady v koupelně mají růžovou barvu.

Zahrada na jižní straně chalupy

Od dílny, „ Edova království “ (jak říká Ladislav), směřujeme zadem kolem chalupy na slunnou část zahrady. Musíme jít okolo bylinkového záhonu s meduňkou, mátou, rozmarýnem, libečkem a tymiánem a pod velkým ořešákem. Ladislav zatím vypráví, jak zabezpečuje před kunami střechu elektrickým ohradníkem, protože elektrický proud kunu spolehlivě zažene a tahle zvířátka se chalupě již vyhýbají.

Na jižním rohu domu jsou ostružiník a rybíz. Rostou tu i meruňka, slivoň a řada jabloní vedle chalupy. Na nestíněné části jsou posezení pod slunečníkem, skleník, kde pěstují hrozny, a bouda na nářadí. Tady má mužské osazenstvo své sekačky: děda benzínovou, jedna je malá pro Teodora , strunovou a rotační elektrickou mají Eda a Adam.

„Když jsme chalupu koupili, nechali jsme umýt a naimpregnovat střechu, opravili jsme omítku a na rohu pozemku jsme postavili garáž. Jinak se stavební úpravy nedělaly,“ rekapituluje Ladislav. „ Bazén už tady byl, nemusel jsem se učit péči o vodu, protože mám bazén doma.“ Chalupa uvnitř už částečně zařízená byla, tak měli noví majitelé méně práce. „A všechno zelené nechává růst,“ říká Ladislav.