Zahrada se sochami


Kostelec nad Černými lesy je půvabné městečko, jehož náměstí má jednu zvláštnost. Za domy a statky v jeho spodní části leží velké zahrady.

Domy a zahrady na sebe navazují a pokračují po svahu dolů. Z mnoha z nich pak je vidět nejen do krásné krajiny a k sousedům, ale když je pěkně a jasno, rýsují se na horizontu za zámkem i Krkonoše. Tento půvabný výhled má i krásná zahrada malíře a sochaře Zdenka Hůly.

Ve staré zahradě je dominantní trávník a stromy. Ty původní i nové, které tu začal vysazovat majitel v době, kdy začal vytvářet koncepci pozemku. Postupem doby se zahrada v podstatě stala přírodní galerií, v níž jsou vystaveny jeho sochy a objekty z kamene, skla a dřeva. „O pozemek jsem se staral od svých patnácti let. Z místa zarostlého kopřivami jsem postupně vybudoval zahradu. V roce 1974 jsem si postavil ve stodole ateliér,“ vypráví výtvarník.

Místo k setkávání

Od roku 1983 do roku 1989 ve stodole, na dvoře a v zahradě bratři Jiří a Zdenek spolu s Josefem Volvovičem uspořádali asi tak čtyřicet výstav a akcí. Jednotlivé akce měly vždy dané téma, třeba Velká kresba, Velikonoce, Čtyřverší. V Galerii H, jak tuto aktivitu nazvali, se setkávali nejen výtvarníci, ale také vědci, spisovatelé, divadelníci. Po roce 1989 chtěli přátelé, aby tato aktivita úplně nezanikla, a tak vznikla Setkání, která v nové situaci, a tím pádem i v jiném duchu volně navázala na aktivity GH.

Jde o jednodenní akce, setkání nad daným tématem. Letos bylo na pořadu dne téma Místo. „Třeba pro téma Zrcadlení jsem v zahradě vybudoval malé jezírko, aby se v něm mohlo odrážet nebe a okolní příroda,“ vzpomíná výtvarník, a zatímco si prohlížím vystavená díla, bere si fotoaparát a fotí hru stínů a světel, kterou na kamenné a dřevěné podlaze vytvořilo slunce.

Stěhovavý stůl

Venku usedáme k dřevěnému stolu, odkud se díváme do celé zahrady. Paní Olga Hůlová vypráví: „Je podzim, a tak sezení doputovalo zase do blízkosti domu. Jinak se od jara do zimy stůl stěhuje po zahradě. Sedíme vždy na místě, kam příjemně svítí sluníčko.“

Nedaleko stojí kamenná zeď, porostlá břečťanem. Jsou v ní vrátka do sousední zahrady. Tvoří je mříž od uměleckého kováře Josefa Krupky a nabízí malebný průhled. „Máme báječné sousedy, proto jsou vrátka otevřená a na jejich pozemku máme vystavena další manželova díla,“ otvírá vrátka a já vstupuji na pozemek, odkud je výhled do spodních zahrad sousedů. I zde vidím sochy a kamenné objekty našeho hostitele.

Vracím se zpět a ke stolu přichází kočka Honza s kocourem Winstonem. „Kocourek je naší dcery, ale většinu času tráví s námi. Honzu jsme dostali jako kocoura. Když brzy porodil dvě koťátka, bylo jasné, že to je omyl. Jméno Honza ale kočičce již zůstalo,“ směje se paní Olga.

Přišla řada na dům

Zdenek Hůla se kromě sochaření zabývá rovněž volnou malbou. Malířský ateliér má i v Praze, kde také učí na Pedagogické fakultě Karlovy Univerzity kresbu, malbu a prostorovou tvorbu. V roce 1995 se s rodinou přestěhoval z domu na náměstí do stodoly, kam k ateliéru vestavěl ještě rodinný dům. Dokoupil i kus pozemku k zahradě, která tak změnila charakter i dispozici. Z původní odlehlé části zahrady je dnes hlavní vstup na pozemek a na cestu k domu. Nachází se tu místo k parkování auta, otevřená sochařova dílna a o kousek dál i záhony se zeleninou.

Zahrada je jednou velkou galerií, protože v kamenné zdi, do stěn domu i ateliéru jsou zakomponována díla od přátel výtvarníků. Kromě dřevěných podlah a schodů od sochaře Jiřího Beránka tu najdeme i díla Kurta Gebauera, zeď ve spodní části zahrady zase Zdenek Hůla postavil podle návrhu Václava Vokolka. V jiné části kamenné zdi je hned vedle majitelovy studie mozaiky z pískovce vystavena plastika od Rudolfa Němce.

Jabloň s bypassem

V zahradě zůstaly některé původní ovocné stromy. Stará jabloň ale vyhnila a hrozilo, že se rozlomí. Protože je jedním z posledních svědků starých časů, pokusil se Zdenek Hůla strom zachránit. Narouboval vlky rostoucí z kořene jabloně do její koruny. „Udělal jsem z nich pro starý kmen takový bypass,“ ukazuje mi podepřený strom. Zákrok se evidentně podařil, protože stará jabloň stojí a z původních proutků během let vyrostly houževnaté kmínky.

Samostatnou kapitolou jsou jednotlivá místa v mírně svažitém pozemku. Ať je tvoří posezení u kamenného stolu vedle ohniště ve spodní části zahrady, či stůl se židlemi v závětří kamenné zídky v její střední části, odkud je krásný výhled na kostelecký zámek. „Toužila jsem po altánku, ale mám místo něj sezení obklopené kamennými sloupy a dřevěnou opěrou pro vistárii,“ říká Olga Hůlová. V letních dnech sezení chrání před prudkým sluncem slunečník.

Kromě ovocných stromů tu najdeme i dekorativní keře, kdoulovec se žlutými plody, hortenzie a další. Zdenek Hůla pěstuje i bonsaje, které usazuje do kamenných misek. Výběr dalších rostlin a keřů vedle kamenných objektů je přizpůsoben světlu a stínu na pozemku. Vedle skalníku má v zahradě místo také psí víno, tamaryšek, rakytník a další dřeviny, které tvoří živý plot.

Kámen a levitace

Zahrada se sochami mění vzhled podle toho, co se zde právě nachází. Měli jsme možnost obdivovat díla ze žuly a syenitu i kamenné objekty kombinované se dřevem či sklem. Právě posledně jmenovaný materiál dodává sochám na lehkosti a podle toho, do které části objektu je sklo zakomponováno, vyvolává dojem, že socha nebo její část levituje v prostoru.

text: Helena Štětinová
foto: Jaroslav Hejzlar

Zahrada se sochami


Komentáře

Napsat komentář