Zahrada pod Klínovcem


Zahrada u jáchymovského domku rodiny Laitlových vznikla ve svažité stráni. Jiný terén v kopcích pod Klínovcem snad ani neexistuje. Po letech kopání a sázení majitelé stráň přetvořili na terasovitou zahradu, provoněnou vřesem a levandulí.

Hned dvě starožitná litinová ptačí pítka svědčí o kladném vztahu majitelů k přírodě

V domku, postaveném na samém konci jedné z četných jáchymovských uliček, bydlí tři generace rodiny Laitlových a všechny zahradou žijí, dokonce i dvanáctiletý vnuk Vojta pomáhá plít a sázet. Právě jeho otec jako představitel druhé generace začal původně užitkovou zahradu plnou brambor a mrkve postupně přeměňovat na ráj teras.

„Do jejich budování jsme se pustili v sedmdesátých letech,“ vzpomíná majitel. „Nějaké kameny potřebné na stavbu jsme vykutali na pozemku, část jsme svezli z místních hald vzniklých po dolování uranu, úměrně našim možnostem, tedy v batohu nebo na kolečku.“

Jednoduché posezení slouží také k pozorování ptáků

Vznikly tak celkem čtyři terasy propojené z boku kamenným schodištěm a proložené travnatými plošinkami. Nad nimi zůstal původní příkrý zatravněný svah s třešněmi, švestkami a jabloní.

Na levandulové stráni

„Časem jsme s údivem zjistili, že se na našem pozemku mimořádně dobře daří levanduli,“ říká majitel. „A tak jsme z původního keříku oddělili trsy, které jsme rozsázeli po celé zahradě. Olemovali jsme s ní i schodiště vedoucí k domu. Díky levandulové barvě a vůni naše zahrada získala tak trochu středomořský ráz.“ Koneckonců pozemek Laitlových je jižní strání jáchymovského údolí, takže o teplo a sluneční svit tu není nouze.

Na protější svah hlubokého údolí je to vzdušnou čarou kousek

Od levandulové hrany schodiště klesají směrem dolů svažité úseky osázené nízkými azalkami, jalovci a vřesem. Půdu pokrývají koberce netřesků, z nichž zjara raší spousta cibulovin – krokusy, narcisky, tulipány – a také hvězdičky prvosenek. Některé z nich dokonce na podzim remontují, takže jsme mohli pár kvítků zahlédnout a vyfotografovat, ačkoliv jsme zahradu navštívili na podzim.

„V Jáchymově je dost kyselá půda, a protože jsme všechny azalky, vřesy a vřesovce vysázeli do rašeliny, tak se jim tu daří a krásně kvetou,“ vysvětluje majitel. Další rostlina, které místní klima dokonale vyhovuje, je plazivý skalník, všudybyl, který na pozemku vzorně plní půdopokryvnou roli.

K plotu patří květiny

Rovinatá terasa vybudovaná podél spodní hranice pozemku je květinová. Tu si paní Laitlová starší uhájila před expanzí ozdobných dřevin, které jsou vášní jejího syna. „Těším se na jaro s kvetoucími narcisy, tulipány a šuškardami. Na jaře tu spontánně raší zahradní orlíčky, které však musím protrhávat, aby se příliš nerozšířily.“

Paní Laitlová vybírala rostliny tak, aby zde něco kvetlo v každou roční dobu

V plném létě se na záhonu daří pupalkám a kakostům, podzim patří chryzantémám a drobným astrám. V tu dobu se také v rohu zahrady překrásně zbarví kalina obecná, které by nikdo nehádal třicet let. (Právě ta nás při cestě kolem zahrady okouzlila a přilákala k návštěvě Laitlových.) Majitelé si ji vypěstovali z útlého proutku a od té doby ji průběžně zmlazují, aby se příliš nerozrostla. V zimě její bobule hostí hejna brkoslavů.

Jahody a vřes

Druhá terasa původně patřila zahradním a měsíčním jahodám. Dnes se mezi nimi objevily i divoce rostoucí trávní jahody, které plodí až do podzimu. Kromě konifer se tu hezky vyjímají i ozdobné javory. Mezi koniferami prorážejí pupalky a další květiny, ale podrost tvoří i zakrslé formy azalek, takže výsadby každé jaro ožijí barvami. Zjara kvete nízký kdoulovec, později se prosadí keřovité mochny. Počátek podzimu ozvláštní statné růžově kvetoucí japonské sasanky. Výsadbu zpestřují i trsy ozdobných travin.

Po sklizení kvetoucích levandulí tu vyniknou rozkvétající vřesy

Na další terase pro změnu dominují vřesy a vřesovce, mezi nimi ozdobné jahody a azalky. Na kraji zaujme svými tmavými listy ruj vlasatá. Ujaly se i dva mladé ozdobné javory. A protože je tu poměrně dost volného prostoru, našly tu své místo i pařezy a kořeny v roli samorostů.

Zahradu krášlí dvě litinová ptačí pítka na tyči, pocházející z bazaru. Využívají je rehkové zahradní, červenky, stehlíci a spousta dalších pěvců. Laitlovi myslí i na volně žijící zvířata. Kromě ptačích pítek pravidelně v zimě plní krmítko u plotu a jsou rádi, že jim ve stráni sídlí ježci. Ti jim dokonce pomohli vypudit z pozemku zmije.

K horám patří konifery

Japonské javory vhodně barevně doplňují konifery

Velkou láskou pana Laitla jsou jehličnany. Nenechává je přerůst, protože si cení slunce a výhledu do údolí. Vysázené konifery proto tvaruje, jiných se kvůli velikosti musel zbavit. „Z konifer jsme si nechali jen zakrslé druhy, které jsem sesadil do malebných skupinek. Bez nich by byla zahrada nudná.“

Zaštipováním majitel upravuje jak kupované keříky horské kleče, které se na pozemku obzvlášť krásně vyjímají, tak i borovice a smrčky, které pocházejí z místních lesů. Dobře prý jde tvarovat i modřín. „Z blízkého okolí pocházejí i naše vřesovce. Ty tu zbyly po zaniklých sudetských osadách spolu s dalšími nepůvodními rostlinami, třeba jirnicí nebo kolotočníkem.“

Třapatky optimisticky kontrastují s fialovými podzimními astrami

Zdatní návštěvníci zahrady se mohou vyškrábat až na horní terasu, osázenou vyššími dřevinami. Ty tvoří kulisu oddělující okrasnou část zahrady od sadu. Okraj terasy lemují mohutné hosty, keřovité mochny, juka a vřesy, z hrany se spouštějí dolů zelené trsy rožců a rozchodníků, pozadí tvoří pěnišníky a vyšší konifery. Najdete tu i velkokvětý šeřík, pustoryl a vajgélii.

Pan Laitl je se svým dílem spokojen, jen trochu žehrá na zdejší drsné klima. „I když jsem terasy stavěl bytelně, mají kameny tendenci ujíždět. „Zeď se pak musí rozebrat, vykopat až na základy a postavit znovu,“ komentuje. „Možná, že jednou přestanu opravovat a nechám zas terén postupně přeměnit na přírodní skalku…“

text: RADKA BOROVIČKOVÁ
foto: ZDENĚK ROLLER

Zahrada pod Klínovcem


Komentáře

Napsat komentář