Viděli jsme cestou XVI.


Obě chalupy jsme objevili cestou po Kokořínsku. A obě vybočují z převažující černobílé barevnosti roubenek, obvyklé v této lokalitě.

Příliš rovné linie

U první chalupy byla zachována asymetrie tradiční stavby se střechou přesahující přes zápraží, ale to, co se měnilo, není úplně v pořádku. Chybějí sokl, šambrány, stěny a rohy jsou příliš rovné, omítka příliš bílá. Možná je dům zvnějšku zateplen. V tom případě je chvályhodné, že majitelé posunuli okna k líci stavby. Izolační dvojskla je při tom třeba umístit na úroveň zdiva a do izolace, kde by neměla za co držet, ještě klasická křídla. Ve štítě už tento problém neřešili.

Sloupky jistící klasický laťkový plot jsou prefabrikované betonové. Ale u zmodernizované stavby v zásadě nevadí.

Ve štítě jsou bohužel použity namísto širších prken se spárami, tradičně krytými lištou, palubky. Oplechování se kdysi také nepoužívalo, krytina byla přetažena přes okraj. Ani tvar holandky, v tomto případě betonové, není pro venkov tradiční. Tady byla zřejmě břidlice nebo jiné šablony, jimiž byl možná krytý i štít. Zajímaly by mě původní fotografie. Sedlové vikýře, které jsou komplikovaným detailem z hlediska konstrukce i možného zatékání, na nich zřejmě nebyly. Z památkářského hlediska jsou ovšem lepší než střešní okna, která navíc neumožňují pohled do krajiny. Běžnější byly vikýře pultové a v tomto kraji i tak zvané štičí vikýře, používané do sušáren chmele na půdách. Pokud se obrázky původní stavby nedochovaly, lze se inspirovat na zachovalých sousedních domech nebo i v nejbližších vesnicích. Tento majitel se však zřejmě nechtěl vracet k tomu, co bylo původně. Zvolil však úpravu vůči domu a předkům trošku necitlivou.

V rytmu kamufláže

Stáří druhé, velmi neortodoxní stavby je těžké odhadnout. Podle tvaru prosklení dveří u vstupu, který je viditelně dostavovaný, se dá usuzovat na rekonstrukci v šedesátých letech. Nový je i pultový vikýř. Základem je zřejmě roubenka v prkenném kožichu. Svědčí o tom dřevěné šambrány, které jsou buď původní, nebo podle původních vyřezané, i dřevěné kryty nároží. Prkenný kožich je ovšem poněkud kuriózní. Směrem k hlavní komunikaci je na něm malba, kamuflující pískovec. Odkazuje na štuky, kvádry, v tomto kraji obvyklé. Ze strany méně významné cesty obklad kamufluje roubení. Zřejmě jde o dvě vrstvy střídavě kladených prken, z nichž ta spodní jsou nabílena. Stavbě by prospělo sjednotit tyto kamufláže, anebo je možné zachovat řešení jako kuriozitu.

Tento plot je famózně vyklenutý. Je vlastně půvabné, že je kreativně odlišen, pak nejsou všechny ploty zcela stejné

Štít je opraven dobře. Obsahuje klasické prvky, odkazuje na klas, ale jsou zde opět použita užší prkna, možná i skládaná na pero a drážku. Velká okna v podkroví se zdají – stejně jako ta v přízemí – původní. Soudím tak podle velmi tenkých profilů a členění do kříže. Šablony na střeše jsou zvoleny dobře, tento typ krytiny zatíží metr čtvereční střechy zhruba deseti kilogramy (tašky váží i desetkrát více). Jde zřejmě o novější typ eternitu bez azbestu, který je probarven akrylem (namísto epoxidovou pryskyřicí jako dříve). Když prší, pouští barvu a postupně bledne, což dokazuje štít vzdálenější budovy. Komíny mají plechové stříšky tvaru napoleonského klobouku. Tady nevadí.

TEXT: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
FOTO: FRANTIŠEK MALÝ


Komentáře

Napsat komentář