Viděli jsme cestou XVIII.


Chalupa i větší usedlost, na jejichž stav jsme se zaměřili, jsou z Moravy. Ta první leží jižněji v kraji Vysočina, druhá více na severu.

Kultivovaná úprava

Nevelká usedlost si přes zjevné stavební úpravy udržela vyváženost a malebnost. Přesto lze mít drobné výhrady k některým prvkům. Na prvním místě je to velikost oken. Ta ve štítě byla bezesporu menší, byť obdobného tvaru a členění. Jejich poněkud přehnaný výraz navíc podtrhují světlé šambrány. Ty obvykle působí na fasádě příznivě (vždy by ale měly být pod oknem ukončeny buď na římsičce nebo celé okno obkroužit), toto průčelí by se však obešlo i bez nich.

Lze mít drobné výhrady, ale dům si udržel vyváženost a malebnost

Šířka lizén i archivolta vjezdové brány se zdají být ve vztahu k šambránám a celkovému výrazu domu naopak příliš subtilní. Venkovský dům v České republice má v zásadě vždycky robustní výraz. Navíc tato romantická partie není původní.
Šikmé části koruny ohradní zdi a půlelipsa dosti nízkého otvoru vrat nekorespondující s pravidelným obloukem vrátek, jsou prokazatelně nové. Celoplošná výplň vrat bez laťového odlehčení horní třetiny působí zbytečně hmotně.

Nenarušená hmota stavby, její členění i vhodně volená barevnost (včetně potlačené elektrické rozvodnice zasekané do průčelí) však ve svém celku vytvářejí obraz, jak lze ve starém objektu moderně bydlet.

Stačilo by málo…

Fasáda tohoto mohutnějšího domu by článkování naopak potřebovala. Šambrány, lizény a ploché římsy určitě původně měla, ale dnes jsou kompletně osekané při rekonstrukci, kdy byla zřejmě vyměněna vyšší okna za čtvercová. Jejich nepříliš šťastný tvar horizontálně podtrhují i dřevěné zarážky pro květiny. Naši předkové si se symetrií hlavu příliš nelámali, ale ctili určitá pravidla. To, že horní otvory musí být ve stejné ose s okny dole, což si leckdo myslí, mezi ně rozhodně nepatří. Podstatná je osová souměrnost, nebo alespoň vyváženost celého štítu. Jinak nastane náš „šilhavý případ“. Vsazení niky pro obrázek do relativně úzkého meziokenního pilíře je rovněž velmi nešťastné, mnohem lépe by se vyjímala v široké ploše mezi okénky v podstřeší.

Rekonstrukce si jistě vyžádala mnoho práce a stačilo by málo, aby se výraz domu zlepšil

Na pravém, původně hospodářském křídle jsou okna přízemí zřejmě rozšiřována doprava, takže průčelí ztrácí symetrii a navazující střední křídlo, které mělo charakter vjezdového traktu, začíná přepadat do boku. Neštěstím pro výraz jakékoliv české chalupy je použití betonové krytiny v „módních“ barvách, jako je vínová, hnědá a černá.

Decentní barva omítky mnohé zachrání, i když i zde jsou drobné problémy. Klenák nad vraty bez navazujícího orámování otvoru archivoltou je nesmysl, sokl je zbytečně tmavý a kontrastní nátěr elektrické skříňky také věci neprospívá. Zářící plech na hranách je snad jen dočasnou nutností do doby zoxidování pozinku, filigránsky působící konzoly lampiček u vstupu jsou asi bohužel míněny jako definitivní.

TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: AUTOŘI A MARTIN MAŠÍN


Komentáře

Napsat komentář