Vesnice plná květů
V Malopolském vojvodství, které se rozkládá v jihovýchodním Polsku, asi 70 kilometrů od Krakova, leží vesnice Zalipie. Proslula pestrobarevnými malbami květin na domech, stodolách, plotech i různých předmětech.
Nazdobit si dům, to není nic netradičního. I v našich zeměpisných šířkách mají domy zdobené fasády a na Slovácku jsou na nich i malované květinové vzory. Nikde na světě však není pohromadě tolik vyšperkovaných domků jako v polské vesničce Zalipie. Každé stavení je doslova poseto květinovými motivy. Jsou všude – okolo oken, dveří nebo jen tak na zdech. Malbami byly vyzdobeny nejenom chalupy, ale i ploty, stodoly, kurníky, králíkárny, psí boudy… A všechno to vypadá neuvěřitelně roztomile.
Z nouze ctnost
Odkud se vzaly? Nikdo přesně neví, kdy a kde tato květinová tradice přesně začala. Existuje však legenda, která říká, že místním ženám se na stěnách uvnitř domů nelíbily stopy po kouři, který vznikal při vaření na otevřených ohništích. Zkoušely zdi natírat bílou barvou. Tou se však skvrny nepodařilo zcela zakrýt, a tak bílou přemalovaly barevnými květy. Tento zvyk nezanikl, ani když se místo otevřených ohnišť začaly stavět kamna a pece, naopak se malba stala propracovanější a objevovaly se složitější motivy. Dokonce se zdobil nejen interiér, ale i chalupy zvenku.
Čím se malovalo
Zpočátku se používaly dvě barvy – bílá, která se dělala z vápna zředěného v mléce s vejci, a černá ze sazí z komína, které se zakopávaly pod okap, aby se změkčily. Do barev se přidával i tuk. Jako štětec sloužil vrbový prut rozdrcený na jednom konci kladivem. Na dokončovací práce a malování menších prvků se využívaly žíně z kravských ocasů přivázané na tyčce. Časem se začaly objevovat různé odstíny hnědé získané z hlíny smíšené s uhlím a vápnem. Modrá se pak vyráběla smícháním ultramarínu s vápnem. V roce 1940 byly již k dostání práškové barvy, které nabízely mnohem širší barevné škály.
Styl Zalipie je výjimečný díky velkým květinovým kompozicím v jasných barvách. Je třeba však zdůraznit, že každá malířka měla svůj vlastní osobitý styl. Malovalo se každý rok, vždy o víkendu po svátku Těla a krve Páně (lidově Božího těla), kdy už nebylo tolik práce na polích. Ženy a dívky nádherné ornamenty překreslovaly a opravovaly. Tato tradice zůstala v Zalipii živá. I dnes se tady každý rok znovu maluje a soutěží o nejkrásnější dům, i když za použití moderních barev.
Obdivovaná malířka
V Zalipii jsou zvyklí na turisty, kteří se sem přijedou podívat na tu krásu. Ale jen jednu z usedlostí můžete navštívit. Je to dům Felicje Curylowé (1904-1974), který se stal po její smrti pobočkou Vojvodského muzea v Tarnově. Felicja Curylowa kouzlu malování květin doslova propadla a květinový motiv se objevil na všem, co jí přišlo pod ruku. Její dům se tak stal ukázkou nádherného lidového umění. Jsou v něm malované stěny, strop, nábytek i kamna a v oknech ručně dělané závěsy z pergamenu.
Umělkyně vytvářela i krásné ozdoby z nejrůznějších materiálů, například z krepového papíru a překvapivě nápadité kompozice ze šišek. Felicja Curylowa brzy proslula i mimo vlastní obec – byla požádána, aby vyzdobila interiér restaurace Wierzynek v Krakově nebo jídelnu na výletní lodi Batory. S květinovými motivy, které malovala, se vyráběl i porcelán.
text: Martina Lžičařová
foto: Shutterstock a archiv
Vesnice plná květů
Vesnice plná květů
